u nás vzahraničí

Petro, já můžu odpovědět na Tvojí otázku, jak je to v té cizině, teda "u nás" v 6,5 tisícovém městečku na sev. Francie. Naše město má: jedno hřiště se dvěma skluzavkami (dřevo+kov) čtyřmi péráky a oploceným betonovým kurtem na tenis, kde se bezvadně dá učit na kole nebo vypustit dítě. Ještě máme jedno hřiště jako na fotbal s jedním basketbalovým košem a pak asi na třech místech je trávník s péráky. Pískoviště a dvě závěsné houpačky jsou pouze v kempu, za vstup do kterého by se mělo platit ( správce je tak hodný,že nás nechává si hrát zdarma)Toť vše. Když jsme sem přišli, šílela jsem s tehdy dvouletým synem, protože to pro nás Pražáky bylo šíleně málo a hlavně jiné dítě bys tu hledala skoro marně. Záhy jsme došli k tomu proč - od dvou let jsou ve školce. Takže hřiště ožívají jen ve středu, kdy škola není. K vandalismu tu dochází mnohem častěji než třeba v Praze, pokud mohu soudit, ale poničený pérák je nejdéle do týdne opraven. Pozitivný jev - pod skluzavkou je odpružený povrch, každé pondělí je posekáno travnaté prostranství a na podzim denně shrabáno listí. Jo a ještě to, že u parku je záchod. Pokud jsme byli v Paříži, většinou jsme narazili na hřiště oplocená a na noc zamykaná a přes den hlídaná hlídačem.