negativní vzory lze zúročit, ale těžko

jo jo, my, co máme tyhle negativní vzory, máme tu výchovu mnohem těžší. Moji rodiče jsou despotové, křik a blbé kecy (a ponižování), to bylo u nás synonymem výchovy. Podepisuju se pod to, že v dobách míru a pohody se celkem dobře udržují má předsevzetí (jak být tolerantní, chápající a respektující rodič), ale v presu tj TÁÁÁÁK těžké. Zase myslím, že právě díky perlám jako "už tě nemůžu mít nikdy ráda, protože bla bla bla (nějaká naprostá banalita) jsem nesmírně senzitivní a empatická k tomu, jaké pocity v dítěti vyvolává mluvené slovo. Myslím, že moje prožitá zkušenost ze mě dělá dobrého pedagoga, snad i dobrého rodiče.
Blbé kecy jsou v mé kmenové rodině zdrojem hádek doposud, když slyším, jak máma reaguje na dceru např...nemůžu tě mít ráda,když si stále sundáváš ty ponožky, už nebudeš moje vnučka...pronášené směrem ke 3letému děcku (a pak odcházíme se scénou, což mámě potvrzuje moji rozmazlující výchovu, mně neschopnost dítěte zpracovat takovéto pecky), vidím fakt rudě. Ach jo.