To mne mrzí

Jako učitelku "hudby" mne celý článek zaujal a mrzí mne, že vlastně chuť do muzicírování holkám nezůstala - možná se časem samy k hudbě nějakou formou vrátí. Bohužel u druhé dcery cítím vinu zmeny kantora a školy - dání do našeho školského systému - sama právě výuku zakládám na improvizaci, čtyřruční hře atd. - taky nedokážu ovšem všechny děti, co u mne začaly, "dotáhnout" až do třeba absolvování 1. stupně studia, i když dávám "jen 1" - pokud dítě neumí - nedám známku žádnou a to je pro ně kolikrát horším, než dostat škaredou známku....tak abych docílila výkonu na 1 motivuji žáky třídními koncertíky a využívám všech možných veřejných vystoupení......Ale taky neustále narážím u svých kolegů na můj přístup a neustále bojuju s zažitými osnovami z 81 roku!! a ne jen s kolegy, co jsou staršího věku......Vím, že dnes není lehké na "hudební" vzdělání vyhradit nemalé finance, ale pokud je doma nástroj, tak bych alespoň tuto investici využila u mladších sourozenců holčiček a třeba i né v ZUŠ, určitě existuje sposta jiných alternativ - levnějších i než soukromý učitel - forma nějakého volnočasového centra pro mládež a podobně.Doba taky trošku postoupila a už i na všech ZUŠ se rozjíždí rámcové vzdělávací programy a pod. - výuka by měla být při nejměnším atraktivnější.
Přeji všem, aby se mohla u vás plně projevit radost z hudby a jejího aktivního provozování.