31.10.2013 15:42:24 myšivka
Prožila jsem podobné, cítím s Vámi a držím palce!!!
Děkuji za článek, který jsem si přečetla se zatajeným dechem a plná emocí. Je to téměř půl roku, co jsem si prošla něčím podobným. Autoimunitní postižení ŠŽ mám přes deset let, kromě pár zánětů a pozitivních protilátek jsem však neměla žádné problémy. Začalo až pár měsíců po narození mé druhé dcerky. Když jsem šla na pohovor s internistkou, ohledně mého špatného zdravotního stavu, byla jsem uzlíček nervů, jehož jediným a neskutečně velkým trápením je nasazení léčby a ukončení kojení. Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si vzpomenu, jak na mě lékařka nevěřícně zírala s otevřenou pusou, když jsem ji tam mezi vzlyky říkala, jak je pro mě blízkost děťátka během kojení nesmírně důležitá a že o to vzájemné "splynutí" nechci přijít. Se slovy, "no, když je to pro tebe tak důležité, zkusíme ještě vyčkat". Byla jsem sice vyzbrojena informacemi z internetu, o možnostech kojení i během léčby hyperfunkce a byla připravena nevzdat se bez boje. Byla jsem zlomená, ztrápená, zoufalá, prázdná při té představě, o co všechno během chvíle můžu/můžeme přijít. Naštěstí se čekání vyplatilo, dle správného pochopení situace i projevů, se jednalo o poporodní thyreoiditis, takže jsem nakonec tyreostatika nebyla nucena užívat. Bylo to náročné období, vyčerpávající, tělesně a především duševně. Bude to již rok od porodu, hodnoty hormonů se ustálily, protilátky silně pozitivní zůstávají. Stále ještě nejsem úplně v pořádku, občas se štítnice připomene v podobě zánětu, mám oslabenou imunitu a po psychické stránce to není kdovíjaké. Čas od času se objeví rozličné potíže, které však jsou slabým odvarem toho, čím jsem tehdy musela projít. Co mě však udržuje při síle je vědomí, že jsem neokradla naši dcerku i sebe, o ty jedinečné chvíle, které trvají doteď. V budoucnu plánujeme ještě třeťátko, takže mým velkým úkolem je dát do pořádku psychiku, tělo sice bude ještě nějakou chvíli pokulhávat, ale věřím, že se také srovná. Je to všechno běh na dlouhou trať, ale důležité je, nevzdávat se
.Přeji Vám opravdu ze srdce hodně síly, jste statečná žena a na to myslete, kdykoliv Vám bude smutno, budete se cítit vyčerpaná. A když budete chtít popovídat, můžete napsat na misa.merik@seznam.cz. Zdraví Míša s holkama
Odpovědět