Já nikoho nesoudím. Nevím, proč mě z toho pořád někdo podezírá.
![~;)](/g/s/2.gif)
Možná je to rázností projevu? Snahou číst mezi řádkama, co tam není? Já nechodím do krámů, kterejma je možný bloumat. Chodím do obchodu se zdravou výživou, farmářskýho obchodu, do sekáčů a na blešák. je to pohoda. Taková pohoda, že by mi nevadilo, kdyby byla menší, což s dalšíma dětma logicky očekávám. Moje dcera momentálně chodí jednou týdně(převážně z fin. důvodů, jinak by chodila víckrát) do LMŠ, kam ji vozím vlakem. Většinou v nosítku, protože klusat po silnici tři kiláky s rozespalým dítětem mi bere nervy.
![:-)](/g/s/0.gif)
A čas. V jiný dny je se mnou doma, se mnou na vandru, se mnou na táboře, kde jsme 6 hodin denně kosili podmáčený louky, se mnou v čajovně, kde trávím, pokud tam jsem, dvanáct hodin(pracovně). A je to všechno opravdu neuvěřitelná pohoda.
Nebudu ji učit doma, protože je HODNĚ kolektivní. Měla jsem to v plánu, ale pro ni by to asi nebylo úplně nejlepší. Možná to budu nějak kombinovat... Nebo půjde na waldorfskou školu... Nevím.
Počítám s tím, že to s dalšíma dětma bude složitější. Ale ona to do teď byla i se vším tím nošením, balíkama látkovek a štrekou na vlak taková pohoda, že mám hodně velký rezervy... A mám hodně temperamentní dítě. občas si říkám, že mám tak nádherně klidnýho muže a Mar musí mít temperament ausgerechnet po mně...
![~t~](/g/s/20.gif)
ale vlastně mi to vyhovuje. rozumím jí, vyblbneme se. A jinak, ne, nemyslím si, že šátek a látovky jsou samospasitelný, to je krávovina. Ale je to většinou součást výchovy, která řeší hodně věcí snadno, splavně a jednoduše.