Křeč, křeč, křeč.

Mám pocit, že se autor usilovně snaží vsugerovat nám, že máme PROBLÉM a že ho musíme ŘEŠIT, a že bychom určitě měli být celí bez sebe úzkostí.

A že od třicítky nahoru člověk, do té doby relativně soudný a vědoucí, co má dělat, totálně zpitomí a zezmatkaří, a to až natolik, že pocítí potřebu si udělat fárplán na následujících 50 let (pokud chceš rozesmát Boha, řekni mu o svých plánech).

Když čtu takové články, tak mě občas napadá, zda lze takové psychology charakterizovat jen slovem "zbytečný", nebo zda by bylo výstižnějí "škodlivý". (Tím nechci v žádném případě tvrdit, že by takoví byli všichni, jen přístup tohoto pána mi přijde velmi podivný).

V podstatě neřekl VUBEC NIC kromě insinuace, že by v lidech jejich vlastní stárnutí mělo vyvolat paniku. Pokud to měla být reklama na ten časopis, ve kterém bychom se měli dočíst víc, tak to byla spíš antireklama.