Inkluze už vlastně není problém k řešení

Letos na mě z médií vyskočilo tolik nových soukromých škol s velkolepou kapacitou a obdivuhodnými vzdělávacími programy, že se divím, co se ještě vůbec řeší.

Inkluze znamená, že dítě v případě potřeby dostane asistenta, rodič ušetří čas a peníze za dovoz dítěte do speciálky. Ano, agresivní děti ještě nejsou vyřešené, takže toto zbývá. Inkluze už je normání a všude.
Možná by teda mohli malinko zvednout platy asistentů, protože se jich hlásí pořád málo. Aspoň u nás.

Osmiletá gymnázia už přece taky nejsou problém, nejvíc vadí majitelům soukromých škol, které nemají ve svém portfoliu osmileté gymnázium. Berou jim totiž kšefty (po 5. třídě se dobře platící žáci seberou i s peněženkami svých rodičů a jdou pryč - chudák soukromá škola tak přijde od cca půl milionu až třeba po milion korun).

Soukromá škola nebo skupina škol s osmiletým gymnáziem je byznysový poklad, dá se dobře zpeněžit, protože další licence už se nevydávají. Čeho je nedostatek, toho cena stoupá. Něco jako bitcoin…

Kvalitních soukromých škol všech stupňů ovšem přibývá, takže hlavním problémem teď je, kde na to vzít, a kam se za nimi (nebo za těmi dobrými státními) přestěhovat. Čili je to zhruba stejné, jako v UK. Jen ještě zbývá, aby informace o dostupných školách zařadily realitní kanceláře standardně do inzerátů (v UK to mají rovnou s inspekčními zprávami).