DIK ZA POHODU!

Je milé si zavzpomínat, jaké to bylo, když velcí byli malí a měli (jsme) pocit, že všechno nejdůležitější se točí kolem těch úředních papírů zvaných vysvědčení. Není to tak, opravdu to přeháníme (a je něco, co nepřeháníme?) :-).
Měli jsme kouzelnou paní učitelku v 1.třídě, která chválila za cokoliv a viděla v dětech lidské bytosti hodné úcty. Přitáhla Jakuba ke škole opravdu hedvábnými šňůrami a i když dodnes není vzorný student, vzpomínáme na paní učitelku s láskou a děkujem jí z mnohéééé...