Re: Střídavá péče - těžké ale většinou správné rozhodnutí

Ahoj milá nešťastnice, i já jsem se trápila, když kluci řeknou, že jsou u táty taky spokojený ( ale protože jsou větší než tvoje Michalka, občas vytuší, že mi udělá dobře, když řeknou, že u mě jim je stejně dobře), nebo že teta udělala moc dobrou večeři apod. Taky mě napadaly a občas napadají touhy chtít slyšet, že jsem já jen ta nejlepší a že už na střídačku bydlet nechtějí. A ono nic. A já se pak sama před sebou stydím, že už víc sobec nesmím být. Protože si chudáci přece jen ten rozvod protrpěli a přes všechny hádky nechtěli mít rozvedené rodiče. A tak ti radím, ostatně jako asi všichni ostatní, když ti je líto, že tvoje dcera má ráda i někoho jiného, vždycky musíš mít na vědomí to, že mámu má jen jednu a to jsi ty, a dokud jí budeš poskytovat tu máminu lásku ( ne opičí), klidně jí můžeš pustit za tátou i za jeho novou tetou. Důležité je, aby Míša věděla, že jí máš ráda pořád, že se na ní za to nezlobíš,ikdyž ona má ráda i někoho jiného. A najdi si koníčka nebo koníčky. Já jsem si pořídila psa ( mimochodem, kluci se většinou těší na psa a pak až na mě). Snad jsem ti pomohla, už jen tím, že nejsi sama,kdo má podobné starosti. Lenka