Re: Střídavá péče - nejtěžší rozhodnutí

Ahojte všichni váhající,Kateřino,

Jsem rok rozvedená a mám ve střídavé péči dva kluky, jednoho školáka a jednoho školkáře. Ke střídavé péči jsme dospěli po dohodě s manželem, provozujeme ji dva roky a musím říct jedno: Pokud Ti Kateřino prospěje slyšet, že je to správně, tak já ti to říkám a jsem o tom naprosto přesvědčená. Není to u nás vůbec obvyklý způsob řešení výchovy dětí a já mám někdy pocit, že jsem snad jediná v téhle republice. Musela jsem svůj postoj mnohokrát obhajovat a dokonce mi bylo řečeno, že " správná matka" by tohle nikdy nedovolila. Ale co nedovolila ?
Starší syn je od malička více fixovaný na otce, mladší na mě a co je hlavní nejvíc oba na sebe. Rozdělit je bylo naprosto nemyslitelné, oddělit jednoho od "fixovaného" rodiče taky, takže jediná rozumná volba se jevilo "prostě" se o čas s dětmi podělit a to tak, aby se netýskalo jim. Máme děti po 14 dnech a jeden den o víkendu, když jsou u druhého rodiče. Vozíme veškeré oblečení a oblíbené hračky, kola atd.. neřešíme, jestli něco koupil jeden nebo druhý rodič. Máme stejný režim, stejnou večerku a troufám si říct, že i stejnou přísnost. Já i bývalý manžel máme partnery a fungujeme naprosto na principu dohody. Pokud chtějí děti mluvit s otcem, není problém mu zavolat a naopak. Vzájemně se informujeme o dění ve škole, na schůzky chodíme oba nebo kdo má zrovna možnost uvolnit se z práce. že je to tak dobře mi potvrdilo několik epizodek, jako když menší přijel k nám a starší mu řekl slavnostním hlasem - paráda, náš druhý domov a malej mu řekl - není druhej, ale první a první. Nebo když byl menší na vyšetření školní zralosti, tak si s ním pan doktor povídal bez nás a do zprávy napsal, že chlapec žije v úplné rodině, k čemuž dospěl informacemi od malého. Kluci můžou normálně mluvit o obou rodičích i tetě se strejdou. Ale není samozřejmě všechno pozitivní. Jenže to negativní si neseme my dospělí. Moc se mi stýská, přepadají mě pocity špatného svědomí, že jsem to měla v manželství vydržet a že nejsem dobrá matka, když jsou nemocní a nejsou u mě, mám pocit, že by to tak nemělo být, ale to je všechno o mě. Děti jsou v pohodě a jak říkáme s malým před spaním : Kdo tě všechno miluje ? Maminka, tatínek, teta a strejda :)
A tak bych chtěla na závěr poprosit za nás střídálky : buďte k nám tolerantnější a nechte si své odsouzení pro sebe.Snažíme se dělat pro své děti všechno pro to, aby měly oba rodiče. Přeju krásné léto. Petra :)