Re: Záškoláctví

Milí rodiče,máme jak se tak dívám a čtu všichni těžké. My jsme taky "jenom zdraví". Mám dva kluky 15 a 13 let. Ten starší to je hrůza. Popíšu vám zhruba poslední rok našeho žití. Na podzim v říjnu mi volala tř.uč. že si mám přijít do školy pro Lukáše, že odmítá jít do učebny CH.Přišla jsem,nic jsem nechápala, doma jsme to s Lukášem rozebírali a prý už do školy nepůjde(8.tř.) nikdo mu nebude říkat že je blbec.Zvažovali jsme možnosti přestupu na jinou školu a došli k závěru že nejlepší je vrátit se do školy u nás na sídlišti. Další problémy přišli v lednu, Lukáše zbil 2x nějaký deváťák, prý jen tak, L.nechtěl nic řešit s rodiči kluka, prý to bude dobrý. V únoru zase začal že nepůjde do školy,zase jsme se bavili co a jak. Ráno jem našla dopis že L.do školy nepůjde, že uteče, něco si udělá, prostě už ho neuvidím. Naštěstí byl ještě doma, počkala jsem až se vzbudí a šli jsme do pedagogycko-psych. poradny. Tam se přiznal že kouří trávu,asi 1 rok, 2x za měsíc. Slíbil psycholožce a mě že do školy půjde a že za týden přijde do poradny.Do školy nešel.V poradně nám doporučili dobrovolný pobyt v léčebně v Brně,Lukáš souhlasil objednali jsme se tedy do Brna, hned druhý den nás vzali na pohovor.Lukáš s řádem nesouhlasil a slíbil že půjde do školy.Vydržel 3dny,řekl že radši půjde do toho ústavu do Brna ve škole je to nuda. V pondělí 14.2.měl nástup do léčebny,přijeli jsme udělali vstupní pohovor a čekali na přijetí, Lukáš požádal soc.pracovnici jestli může na vzduch, prý může není problém.Mě se to ale nezdálo, asi po 10min.jsme šli ven a Lukáš byl pryč.Nevěděli jsme co teď, ředitelka-psycholožka nám řekla cituji doslova: no co jste tady autem tak jeďte domů.Nevěděli jsme co dělat, Lukáš byl bez peněz v cizím městě Brně.Nevymysleli jsme nic a opravdu jeli domů. Večer začalo sněžit bylo 6 hodin a L.nikde.Šli jsme na policii,sepisovali všechno možný, v půl desáté jsme se dostali domů, Lukáš byl naštěstí doma,jel 3xstopem.(Brno-Znojmo)Slíbil že půjde do školy ale do jiné,dobře zařídil se přestup do školy na opačném konci města. A zase nastali problémy,opět byla škola nuda,učitele hrozní,prostě všechno špatně.Lukáš do školy nechodil a já jsem ho omlovala.Když už to trvalo asi 14 dní,šla jsem na MÚ oddělení péče o dítě, tam jsme sepsali žádost o umístění v pasťáku.Byla jsem z toho uplně hotová a musela jsem navštívit psychiatra,ten mi poradil že pasťák je zo poslední ať ho dám do léčebny ve Velké Bíteši.Dobře,domluveno,vyřízeno,14.4.měl Lukáš nástup do dětské psychiatrické léčebny. Nástup byl hrozný neobešlo se to bez uklidňující injekce. Po 10 dnech Lukáš opět utekl.Byli na otevřené nehlídané zahradě...Když jsem přišla z práce byl doma dopis že chce být doma že začne nový lepší život a že ho nemůžu vrátit zpátky,musím to slíbit jinak nepříjde domů. Od kamarádů jsem zjistila kde je a udala ho na policii.Nechtěla jsem ho ani vidět a chtěla po policii aby ho vrátili do léčebny.Policie volala do léčebny a mě paní primářka jak si to prý představuji a že musím L.odvézt zpět, ale radši až ráno,že teď je tam jen jedna sestřička a ať si vzpomenu na Lukášův nástup.(asi 7 sestřiček mu píchalo uklidňujicí injekci). Policie řekla že si mám pro Lukáše přijít že brečí,slibuje a že oni ho tam nemůžou držet,nic prý neudělal.Tak jsem si Lukáše v 10večer odvezla domů.Povídal hrůzy o léčebně,špíně,čichačích a že už tam nechce a že se fakt polepší.Dochodili jsme osmou třídu,budeme opakovat,nemáme známky a když tak 5.Nevím co bude v září.Je 27.7. a já se už teď bojím 1.9.Jinak chodím na psychiatrii a beru antidepresiva. Co vy na to??? Všem tady přeji hezký sluníčkový den.