Re: Asi bych nebyl nadšen

Ahoj Magdo,
ano, kontrolovali jsme kufr a nejen jí. Existují totiž dost dlouhé seznamy toho, co vedoucí u malých dětí musí dělat - mimo jiné k tomu taky patří kontrola, jestli si dítě na sebe nebere mokré prádlo nebo jestli se vůbec převlíká. Můj syn se vrátil z akce, kdy za celé čtyři dny jen "sundal kanady a vlezl do spacáku" - nic moc...Jen to, že to bylo kolem Mikuláše mi zabránilo mu postavit před domem stan aspoň dokud nevyčichne. Umíš si představit, jak bychom vysvětlovali například po úraze, že má dítě na sobě deset dní neprané spoďáry? A mamince plíseń v celém kufru? A navíc - umíš si představit, že by vedle toho banánu ležely bonbóny? Nebo koláč od maminky? Malé dítě nepřemýšlí o tom, že se věci od sebe nakazí a ani neví, že plíseň v počátečním stadiu není vidět...Letecký den u menších dětí není zas tak drastický, spočívá v tom, že se kufr otočí na postel, věci se s dítětem přeberou, zkažené jídlo jde pryč a co je nutné jde na přeprání - ve zmíněném pokoji to byly tři kufry ze čtyř. Další důvodem je také zaměňování věcí - dost maminek na tábor nakoupí a pak by asi byly dost nešťastné a zkus si sama nabalit dvanáct malých dětí, ketré si vzájemně 14 dní půjčovaly zcela bez zábran kdeco...Jinak kdo jezdil jako vedoucí, ví, že u dětí, které nejsou zvyklé jezdit, jsou obrovské rozdíly - od dětí, které mají pořádek "v krvi" a většinou nezapadnou do kolektivu přes ty šťastné, které si nelámou hlavu s pořádkem, ale baví se, až bohužel po ty, které rodiče třeba odložili, aby mohli na dovolenou, a které celý tábor prostě sabotují. Tohle se týká všech věkových kategorií a ve větších kufrech se dá najít ledacos...až po použité intimní potřeby u holek (ty se ovšem z kufru nevyhazují - aspoň ne veřejně...) Běs, co? Jiank ještě k tomu dopisu - pravidelně doporučuji maminkám tábory svých známých a pravidelně mi o prázdninách volají vyděšené maminky, že jim dítě píše, ať ho hned vezmou domů...Pokud maminka vydrží s nervama (a já taky), další rok jede dítě už samo a dobrovolně, pokud ne, dítě už v životě nepojede ani na školu v přírodě (jel jsem jednou a bylo to děsný...)To je asi tak můj postoj - jako bývalého dítěte na táborech, jako vedoucí na táborech a jako majitelky "malého trempíka", který jezdí celé tři roky každý druhý víkend a s jehož vedoucími mám, nebo si to aspoň myslím, docela dobré vztahy...