Domácí univerzita

Ahoj Kateřino,

mluvíš mi z duše - život s dítětem vydá za několik univerzit.
Já sama jsem si vzdělání začala doplňovat taky na značkách aut (do doby, než byl synovi rok a půl, jsem dělila auta na tmavozelená - která se mi líbila nejvíc - a ta ostatní). První souvětí, které můj drahoušek vytvořil bylo "Babička říkala, má to hvězdičku, je to Mercedes." (z toho je i patrné, kdo je u nás největší autorita:-))
V současné době si doplňuju vzdělání v oborech fyzika (dá se duha fotografovat?), chemie (co je to sůl?) a biologie (jak se jmenuje tenhle plevel? pochopitelně dvouslovným názvem). Mimo to mě syn zkouší z principů fungování proudového motoru a parního stroje (tatínkův výklad z technického muzea si, narozdíl ode mě, pamatuje doslova) a nutí mě mikroskopovat každou chcíplou můru, kterou najdeme na chatě (zde je opět patrný vliv babičky - učitelky biologie).
K otázkám Co to je?, Jak to funguje? a tradičnímu Proč? přidal ďábelské "A jak to víš?". Jinak si ale o mých vědomostech moc iluzí nedělá, protože když vidí, jak s odpovědí váhám říká: "nevadí, zeptáme se táty". Takže jsem za rodiného blba a jen doufám, že jednou dojde na obory, v kterých jsem "fakt dobrá". Ale zatím to na přenášky z práva nebo historie moc nevypadá.
Tak hodně síly do dalšího studia:-))