Re: tak trochu podpora pro Bell

ahoj,

kdybych si to přečetla před porodem, možná bych měla stejný názor jako ty. Jenže... Náš rarášek Viki je trošku slabší odvar Agátky od Bell. Občas mu říkáme paviánek. Břicho po porodu skutečně vypadá jako splasklý balon, spraví se to časem - dobré jsou kondiční závodní jízdy s ukřičených kočárkem - nesmí se zastavit :-)))
V šestinedělí jsem taky vůbec nic nestíhala (a to uklízím jendou týdně, plenky používám papírové a nemáme žádné zvířátko) a byla z toho dost frustrovaná. Když přijel tchán na návštěvu v 5. týdnu, žehlil chudák 24 hodin. Fakt. Zachránil mi tím život, protože jsem tak tak stíhala žehlit na malého. Prvních 14 dní jsem se najedla jen díky tomu, že měl manžel dovolenou a byl se mnou doma - vařil, myl nádobí, nakupoval ... a já kojila a kojila a nosila a nosila. Náš chlapec si žádal po hodině a dost plakal. Špatně spával, do postýlky se dal uložit jen ve stavu hlubokého spánku, jinak se okamžitě ozvalo uááááááááááááááááááááááááááááá.
Postupem času se zklidnil díky tomu, že ho začalo zajímat čím dál více věcí kolem. Teď baští co 3,5 hoďky (zhruba), v noci častěji. Spí s námi v postýlce. Vycházky už máme klidné, tempo volnější, malý spinká dokonce i po návratu z procházky ještě chvíli na balkoně, přes den si po nakrmení a přebalení vydrží i pěkně hrát a je to anše sluníčko upovídané. Když je ale hodně unavený nebo se mu něco mooooooooooooooooooc nelíbí, pozve zpátky svého kamaráda ze ZOO :-))) To abychom náhodou neusnuli na vavřínech.
Je dobré, že to Bell takhle sepsala. Pro mě byla srážka s realitou taky docela tvrdá. upřímně přiznávám, nevěřila jsem, že přežiju šestinedělí. No, přežila a myslím, že mě to docela zocelilo. Taky mi hodně pomohlo, že jsem Vikiho konečně vnitřně akceptovala takového jaký je a smířila se s tím, že úplně klidné dítě z něj holt nebude (já i manžel jsme byli taky pěkní raraši). Miluju toho svého raráška takového, jaký je a neměnila bych ho ani za nic na světě. Hlavně ať je zdravý, to je to nejdůležitější.

Iva