Re: můj názor

Názor v tomto článku sdílím. Máme teď 16 měsíčního syna. Už od narození spal velmi málo. Začalo to už v porodnici, ani sestry nevěděli co sním. Bohužel to pokračovalo i doma.

Od tří týdnů spal celkem za celý den a noc 6 hodin. Jinak dost plakal, kolika ho moc trápila. Dostával vše možné co snad na větry je možné a nic. Jednou za tři dny spal v kuse 5 hodiny a to byl už moc unavený, že i přes bolení bříška spal. Nebýt mé maminky tak se zhroutím. Chodila s ním na procházky, abych aspoň spala 2-3 hodinky v kuse. Byla moc hodná, nevím kdo by vydržel ty pohledy, že jí brečí dítě v kočárku a ona s tím nic nedělá. Ještě k tomu jsem kojila skoro každou hodinu. Pokud byl v kočárku tak jsme to oddálili . Postupně se to začalo zlepšovat až ve 4. měsíci, ale kojila jsem po hodině ve dne i v noci. Tak jsem mu v moci začala dávat sunar a budil se po 2 hodinách.

Abych to zkrátila. Metody nechat vyřvat selhaly. Přes dvoje dveře jsme ho nechali a ještě jsem dávala nahlas televizi, abych to neslyšela a vydržela. Bohužel vydržel on po hodině pláče jsem to vzdala. Toto jsem opakovala několikrát. Pak jsem se rozhodla, že to snad odejde postupně samo.

Od té doby co chodí je vše jednoduší, dokáže si najít polohu která mu umožní stlačit bříško a ulevit si. Pak si najde pití a usne. Brečí když nemůže najít láhev nebo když je prázdná.

Teď chodí v 8 večer spát a budí se tak max. 3x za noc. Z toho ho jednou přebalím. Moc pije, ale to se také samo upravuje. Teď vím, že se to zpraví všechno časem. Pro to si už žádné starosti nedělám. Protože je to 10x lepší než prvních 8 měsíců.

Tak to je moje zkušenost s prvním dítětem. To druhé co plánujeme, snad bude jiné. Nevím jak tu budu zvládat, když se to bude opakovat.

Jedině kdybych si mohla vybrat mezi zdravím dítětem nespavcem a nemocným, tak beru první možnost. Ještě budu mít, potom dost let na to abych se vyspala.

Tak držím palce a držte se.