Re: už ani ne tak o bolestech ...

Dani, no to mi povídej :-)

Láska jako trám, díky bohu, po těch letech strádání jsem si ji zasloužila a ten můj vlastně taky. Nějak jsme neměli štěstí než jsme narazili jeden na druhého, takže teď se cítíme jako v ráji.

Jsem Pražanda jak řemen....kdysi jsem se ze Znojma (tam jsem žila prvních 11 let svého života) naplavila na Šumavu do Sušice (dalších 11 let) no a ten zbytek už je ze mě Pražák. Jsem vojanda, toho času na MD, takže mě sem osud prostě zavál a vzhledem k tomu, že jsem tady potkala svého Míšu, t ak říkám no díky bohu. Ale s koláčkama si nedělej starosti :-)) víč co se říká ... Sami máme málo. Nikdy nevíš, jaký žroutík se na svatbě objeví, hihi.

Dneska se mi vůbec nechtělo vstávat. Zdálo se mi o porodu, opět, ale bylo to klidné, rychlé, jen taťka u toho nebyl a mně to bylo líto. Dokonce jsem v tom snu čekala i na odchod placenty z těla, no fantazie...jen nechápu proč jsem před tím dostala injekci do čela ? Musím na chvíli změnit téma své četby. Asi budu číst, jak se sází rajčata na balkoně, třeba :-) Jinak nic nového, jen je pátek a tudíž konečně nebudu 2 dny doma sama, ale s tím mojím pracantem.

Takže ti přeji krásný víkend a v pondělí se zase ozvu. PAPAPAPA a pozdravuj tu svoji princezničku ! Peťka