Re: že by stačilo vždy jen otevřít okno?

Agato, vis, ja myslim, ze to beres zbytecne na vazno. Ja tady nechci zabirat cas debatovanim o nicem, ale neco k tomu jeste reknu. Nevim, jestli to Magda myslela tak, jak ja jsem to pochopila: pokud ma tri deti a ty si nekolik poslednich tydnu a mozna i mesicu predavaji nemoci jako stafetovy kolik, je to narocne. Ty jsi napsala, ze maji jenom chripku. Ano neni to nic zavazneho, nic zivot ohrozujiciho. Ale - je to strasne vycerpavajici. Vypiplas jedno mrne a ani si nestacis odfouknout, druha hicuje, kasle.. a je to tu nanovo. Doktor,medicinka,nocni vstavani, nevyspani, nutnost zabavit ty zdrave, venovat se nemocnemu, ktere je ufnukane z toho, ze mu neni dobre. A takhle porad dodkola radu tydnu. Vim, o cem mluvim, ackoli jsem to mela jenom ve dvojim vydani. Nedostanes se ven, pohybujes se jenom mezi detmi, ktere dlouhym pobytem doma jsou protivne, rozjivene, zlobi. Nevyspis se. Dokazu se vzit do pocitu Magdy, ktera v tu jednu chvili otevrela okno a zacala vdechovat cisty vzduch, dychat tu venkovni, vecerni vuni, citila jakousi energii, ktera se ji vleva do tela. Na chvili byla schopna vymanit se z toho kolotoce a uvedomit si nektere veci.....
A k tem - jak pises - opravdovym starostem. Nikdy clovek nevi, co mu v jakou chvili pomuze. Nekdy jsou to zdanlive malickosti, nevyznamne zalezitosti a presto v nejakou urcitou chvili maji vyznam veliky.