Nevím, nevím....

Milá paní Věro
Tak jako Angelina přítelkyně učím malé děti poslouchat, vnímat, tvořit a vyjadřovat hudbu. Je to program pro děti od 2 do 4 a druhý od 4 do 6 let. Pro ty malé prcky je to i doplněno o výtvarnou část - jsou to děti, které jedna činnost baví maximálně 5 minut a tak když se učíme písničku o kočičce, musíme si i zacvičit kočičí hřbet, složit kočičku z papíru, ukázat si,jak si kočička hraje s klubíčkem a pod...
S těmi staršími se už učíme doprovod na dřevěné vařečky, hrnce či činelky a triangl.
Moje pochyby, vyjádřené v nadpise, byly reakcí na ten nápad, že by se tím mohla zkusit i u nás nějaká žena uživit na volné noze. Já mám v podstatě potíže naplnit tyto dva kurzy (pravda, jsme malé město se 6 tisíci obyvateli) a kolegyně, která totéž učí ve Strakonicích, což je okresní město, má těchto kurzů 6 pro ty malé a 3 pro velké. To je 9 hodin týdně a to prostě nikoho neuživí. Nevím, snad v Praze či Brně by se mohlo najít více lidí, kteří budou ochotni dávat za takovéto programy peníze, ale tady většinou slyším: "takhle si hrají ve školce také a mám to zadarmo".
Je to i tom, že většina dětí jde ve 3 či 4 letech do školky a maminky do práce a tyto kurzy (mají pocit), by nestíhaly.
Moc přeji našim dětem, aby takové Angely byly brzy i tady a aby se našlo dost maminek, které budou ochotny investovat trochu času a peněz pro to, aby svému dítěti pootevřely dvířka do toho velkého světa.
Simča