Přemýšlejte o tom, ale ne zas moc dlouho ...

Moc hezky to tady Maceška popsala, celou tu "dlouhou cestu", kterou si všichni potencionální rodiče opuštěných dětí musí projít. Jako pěstoun jednoho aktuálně pubescentního andílka si ale neodpustím poznámku - ano vážení rodičové/žadatelé, přemýšlejte o tom, raďte se - ale ne zas moc dlouho ! Snadno by se Vám pak mohlo stát, že se ve svých úvahách začnete zaobírat tím, jak to bude až to přestane být malé a tím pádem i roztomilé, přeroste Vás o hlavu (nebo i dvě...) a nebude s ním rozumná řeč. Jaké to pak s ním bude, budeme to vůbec zvládat ? V hlavě se vám objeví hejno otazníků a strašidelných témat - násilí, drogy, šikana atd. Jsou toho přeci pořád plné noviny a televize. Nedejte se zastrašit a hlavně tu svou chvíli neprováhejte, byla by to ohromná škoda, vždyť to jaký bude, budete mít možnost ovlivnit hlavně Vy sami. Tak jen do toho, a kdyby se Vám někdy takové černé vize objevily v hlavě, tak zavolejte do "děcáku" a vezměte toho svého miláčka třeba do kina, nebo jen tak do cukrárny, nenápadně ho po cestě vemte za ruku a budete z toho venku. Takže sečteno a podtrženo - rozvážnost a připravenost je určitě na místě, čili raďte se s odborníky, ale spoléhejte hlavně své srdce, lepšího rádce nikde nenajdete.

Mecháček