cítím s vámi

Milá Petro, bože ani nevíš, jak ti rozumím. MOje malá se sice nepřiotrávila, ale dva dny po vánocích jsme ji nechali chvilku se sousedy a je nenapadlo nic lepšího, než postavit si na konferenční stolek hrnek horkého čaje. My s manželem tam nikdy nepokládáme ani limonádu. No a nechali ji bez dozoru a ona se samozřejmě polila a opařila. Byla strašně vyděšená a asi jí to moc bolelo. Hodně to odnesl hrudníček a ručička kolem zápěstí. Hned jsem jí hodila do vany, strhala z ní oblečení a sprchovala jí studenou vodou. Hodně jsme to zachránili, ale přeci jenom se na hrudníku a ručičce udělaly puchýře. Takže jsme jeli do Vinohradské nemocnice. Malá mi už cestou tam usnula v náručí a strašně plakala, když jsme jí znovu vzbudili, aby jí to ošetřili a zavázali. Na nic se mě neptali a taky jsem se cítila jako ta nejhorší matka na světě. Nikdo se neptal, jestli to byla vina moje nebo někoho jiného. Dítě je prostě moje. Naštěstí nás pustili domů a pak jsme tam týden jezdili na převazy. Od té doby se malá strašně bojí doktorů. Teď už tam po opaření nemá ani památky, ale bylo to hrozné. Takže si dokážu představit, jak jsi se asi cítila. I když ten výplach žaludku musí být asi ještě horší. Naše Verča totiž dostala něco proti bolesti a na spaní a spala celou noc. Druhý den už si kromě obvazu, který jí vadil na ručičce na bolest ani nevzpomněla. Ještě že ty drobečci tohle tak rychle zapomenou. Takže nám všem maminkám přeji ať ty naše robátka poznávají doktory jen z preventivních důvodů a mají co nejméně negativních zkušeností.