Ať neslyší...

Chápu dvě hluché ženy s jedním také hluchým dítětem, že si přejí, aby jejich další dítě bylo také hluché. JIstě se obávaly, jak by v prostředí plném neslyšících vychovaly dítě slyšící. Nepochybuju o tom, že neslyšící žijí také plnohodnotný život, mají svou kulturu, svou zábavu, své záliby.
Přijde mi velmi sobecké dát dítěti schválně handicap do života, dát mu ho s plným vědomím toho, co na dítě hážu na celý život. Vím, že nikdo z nás nemůže dopředu vědět, jaký úraz ho potká, jaký problém bude jeho dítě mít, ale chtít, aby mé dítě bylo handicapované, je zvrácenost.

Dotaženo ad absurdum by vozíčkáři mohli chtít mít děti bez nohou....

Z jistého úhlu pohledu ty ženy chápu, ale nesouhlasím s tím.