Re: A co když umí, ale nechce?

Jéé, to je jako u nás :)) Malá (teď je jí 6) vyžadovala odmalička víc pozornosti, než kterékoliv jiné dítě co znám. U všeho chtěla někoho mít. U kreslení, stavění, puzzlí... k tomu další hry jako divadlo, vymýšlení různých příběhu s piráty a rytíři, na doktora si musela hrát s někým "živým" nebo aspoň plyšáci museli "mluvit"... Prostě zápřah. Naštěstí má tatínka "hračičku", ale i jeho to dost vyčerpávalo :) Ve školce se moc nekamarádila, hrála si spíš sama, nebo jen tak bloumala a pozorovala ostatní. Ale poslední dobou se to začíná lepšit. Hurá :)) Začala chodit do první třídy a je celkově samostatnější. Sama si kreslí, nebo s plyšákem hraje stolní hru a sama za něj mluví. A ikdyž si stále chce nejvíc hrát s námi, tak se dokáže zabavit i sama, což je pokrok :) Prostě každé dítě je jiné. Některé vyžaduje pozornosti hodně a jiné míň. Ale s přibývajícím věkem se i ty nesamostatné stanou samostatnými. Snad :))