Díky!

Díky! Po těch všech diskusích na téma, jestli svému dítěti neškodím, když ho nechávám spát s námi v posteli, usínat u prsu a sem tam trochu kousnout, jsem se u Tvého články nasmála, až mi slzy tekly! Doufám, že mi to nemáš za zlé, v reálu to asi byla docela síla, taky to znám, ale napsalas to opravdu zábavně, mohla by ses tím živit:o).
Ještě k tomu přenášení nálad z matky na dítě - u nás to taky funguje na sto procent. Píše se, že dítě vnímá stresové signály v chování matky. O tom nic nevím, my dospěláci už jsme bohužel takové schopnosti ztratili, ale když jsem někdy otrávená, už ani od mrňousa neočekávám, že by nebyl protivnej jak necky, to se u něj rozumí samo sebou. A když se mi párkrát za jeho krátký život přihodilo, že jsem se cítila fakt na dně, uviděla jsem vždycky ty jeho velké oči vykuléné v nechápající hrůze a radši jsem se rychle sebrala. Jo, možná se dá ukecat, až bude větší, ale tyhle mrňata jen tak neoblbneme:o).