Re: Z pohledu anděla
Já s bratrem, když jsme byli malí, jsme se této tradice neuvěřitelně báli už měsíc předem. Nezřídka se stalo, že jsem se i připočurala.
Ani já ani bratr nejsme nijak zvlášť úzkostní lidé. Pravda, trauma to na nás nezanechalo, ale ten strach, který jsme pokaždé zažívali, bych nepřála žadnému z mých dětí.
P. S. Klára to napsala moc hezky a souhlasím s její metodou "strašení".
Odpovědět