Úpřimně ti závidím

Jani,ačkoliv jsem absolvovala 2 porody císařem (v r.1998 a 1999)v nemocnici,kde jsem měla známé - lékaře i sestry (z pracovních kontaktů) a jejíž prostředí jsem znala a byla po porodu ubytována na nadstandardním pokoji (ale až 2.den po porodu),rozhodně se mi nedostalo takových fantastických zážitků z pobytu v porodnici,jako Tobě.Docela Ti závidím,žes mohla prožít příjemný a nestresující pobyt v porodnici,na který ráda a s chutí vzpomínáš.Já jsem se rozhodně nesetkala s nabídkou - chcete oholit? chcete klystýr? (Pravda je,že jsem si to zjistila předem a šla jsem k porodu již "připravená".)A při vší úctě k ostatnímu personálu "mé porodnice" se mi stalo,že jedna sestra (stresovaná předcházejícími nakvap-porody) se ke mně bezprostředně po císaři nechovala zrovna příjemně.Když jsem ji opakovaně prosila o utišující injekci (proti bolesti řezné rány)odsekla,že nemá na starost jen mně a že ona mi tu injekci může a nemusí dávat tak často (přitom jsem si u ošetřující lékařky zjistila,jak často mi mohou utišující injekci podat).Přiznávám,že jako (troufám si tvrdit) 95% pacientek v ČR si nedovolí v bolestech a stresu pochybovat o "majestátu" sester a tiše trpí a jen málokdy se pokusí klást odpor.Máš pravdu,je to v lidech a jejich zažitých rituálech a přístupech.U nás, bohužel stále platí,že se většinou jede ve starých kolejích - mám na mysli přístup k rodičkám a vůbec pacientkám na gynekologických odděleních:žádná nabídka, málo vysvětlování (nebo nechuť a málo času),bezdůvodná rutina.Středověký přístup při vizitách a neúcta k pacientům - už jen tím,že zdravotnickému personálu málokdy stojí za to,aby jim předem vysvětlili,byť (pro ně) rutinní vyšetřovací postup.A někdy má člověk pocit,že si sestry (ty nejvíce přicházejí s pacienty do styku) vůbec neuvědomují,jak ponižující jsou jejich požadavky.Jen otrlým by snad nevadilo,když před vizitou uslyší hlásit službu konající sestru z nemocničního amplionu:"Připravte se na vizitu, klahotky dolů!"... a při vizitě na pokoji na vám mezi nohy kouká celá zdravotnická komise z oddělení a kromě toho další tři spolupacientky.To je soukromí,co? Neobstojí odvolávat se na nedostatek financí ve zdravotnictví - diskrétní přístup k pacientovi není o penězích!!!A mám stejný názor jako Ty na erudovanost sester i lékařů - nemáš-li na to - odejdi!V tom "mít na to" jsou nejen odbornostní,ale hlavně CHARAKTEROVÉ předpoklady,volní vlastnosti a psychická odolnost (proti stresu,zátěži z odpovědnosti apod.).Měj se hezky Jano a přeji Ti,ať pro další porod najdeš alespoň trochu se americké realitě přibližující nemocniční prostředí,kde Tě budou brát jako ženu-rodičku,člověka a ne jako pacienta - kus.Jarka