Dcera

je už téměř dospělá (17 let), ale dodnes si pamatuje, jak musela ve školce spát. Přitom byla velmi hodné, chytré a citlivé dítě, jenom potřebu spánku měla od narození menší, než ostatní děti. Stále si pamatuje, že musela ležet, ani nedutat a předstírat spánek. Později zjistila, že nespavci jsou ve třídě dva, tak si lehli na lehátko vedle sebe a potichu si šeptali. Bohužel její kamarád většinou nevydržel šeptat si potichu a paní učitelka se pak zlobila. U mladší dcery jsme měli opačný problém. Doma po obědě nespala od dvou let,ale ve školce usnula vždy a nemohla se vzbudit. Večer pak následovalo dvouhodinové uspávání. Nejvíce jsem se ale podivila radě, brát si děti po obědě domů! To jako do práce nebo kam? Já jsem je dávala do školky kvůli tomu, že se o ně neměl kdo postarat a ne abych si od nich odpočinula a sama byla doma.