Re: A co když to bývá jinak...

Začalo to velkou láskou už na VŠ a skončilo rozvodem....

Opravdu si myslím, že vždy to vše má největší dopad na děti. Od nás se "manžel" odstěhoval, když bylo mladší dceři 1,5 roku. Sdělil mi, že už mě namá rád, a že se se mnou rozvede. Myslím, že jsme měli běžné manželské neshody, ale jsem přesvědčena, že to nebyl hlavní důvod.A to ještě musím napsat, že mladší dcera je narozena po 3-letém snažení po zdařilém IVF. O to mi to vše přijde smutnější. Ze dne na den přestal spát doma, postupně si odnášel své věci v době,kdy jsem s dětmi nebyla doma. Starší dcera v té době začalo chodit do první třídy a nesla to velice těžce, až jsem musela navštívit dětského psychologa. Snažila jsem se, navštívila jsem manželskou poradnu, prosila ho, ať to nedělá, že máme přece 2 malé děti. Já jsem vyrůstala v úplné rodině a o to víc mi to přišlo vůči dětem strašně nespravedlivé a moc jsem si vyčítala, že jsem dětem nedokázala zajistit to krásně dětství, které jsem měla já. Protože jsem se odmítla s dětmi odstěhovat z našeho bytu a nesouhlasila jsem s jeho prodejem (jeho slova: "když to finančně nezvládněš, dej mi děti") - dcera chodí do školy, má tady spoustu kamarádu.... - dělá mi doma samé naschvály, předem nevím kdy přijde,.......... hodně se snažím věnovat dětem, jezdíme na výlety, na hory, .....ale myslím, že se s tím budu vyrovnávat velice dlouho. Střídání dětí o víkendu, soudní tahanice o majetek, .....