Re: Stýskání

Mám podobného čerta a nejvíc se mi osvědčilo mazlení.Z počátku se ani nenechala pochovat,ale postupně se to zlepšilo.Ne že by byla hodnější,ale když ječí,tak nějak to líp zvládnu s tím mazlením,než s jinými "výchovnými metodami"(stejně nevým,jaké bych uplatňovala na 10ti měsíčním prckovi).Nebo jí prostě ignoruju,ale na to se člověk musí obrnět,jenže ne vždy mám na to sílu a nervy.A taky jsem se oprostila od přemýšlení nad tím,co tomu říkají ostatní a snažím se nevnímat překvapené obličeje ostatních maminek,když vezmu svýho vzteklouna do náruče a hladím jej,dokud se neuklidní.Třeba potřebuje lásku a třeba si o ní jinak říc neumí a třeba jí potřebuje víc než jiné děti..Rozhodně tím nic nezkazím.A nemyslím si,že tím bych jí rozmazlovala.Ale nepolevuju,jestliže jí něco nechci dovolit,stojím si za tím,i přesto že vím co mě čeká..(odstraním z dohledu věc,pro kterou celý povyk začal,nebo malou z tohoto místa odvedu a držím a chovám a hladím..)Je ještě malá,abych jí vysvětlovala,proč to nesmí,nebo nedostane atd.
A hlavně jsem se prostě smířila s tím,že taková je.A je moje.Třeba se to obrátí v něco pozitivního.Minimálně vím,že se bude umět prosadit:-)
Tak pevné nervy..