Dvě strany mince

Myslím, že porodní plán je výborná věc. Pokud si maminka (hlavně prvorodička) napíše svá přání a představy na papír, může získat pocit, že má porod trochu "pod kontrolou", tzn. alespoň malá jistota v tom velkém kroku do neznáma.
Já jsem před porodem byla přesvědčená, že si ho napíšu, protože ve cvičení pro těhotné si ho holky moc chválily. Ale pak nás na jednom kurzu varovala PA, že se na něj nemáme moc upínat, protože zná maminy, kterým plán nevyšel a ony měly pocit nevydařeného porod a špatně psychickém stavu po porodu a mrzutém přístupu k miminku v prvních dnech.
Protože se znám, raději jsem si plán nakonec nenapsala, abych se neupínala. Sesumírovala jsem si jen svá přání v hlavě, probrala je s manželem, který šel se mnou k porodu a zjistila ve své porodnici, co je reálné a co ne.
Dneska jsem ráda, že jsem to neudělala. Celý porod totiž dopadl úplně jinak, než jsem čekala. Chtěla jsem první dobu strávit doma- vana, postel, masáže, balón...Nejprve mi ale začala odtékat plodová voda, takže jsem večer jela do porodnice bez stahů, ale hned mi dali antibiotika do žíly, injekci na spaní a manžela jsme poslali domů, protože kdo ví, kdy se to rozběhne. V noci mi začaly bolesti, manžel přijel hned a byl se mnou. Měla jsem v plánu masáže, ale bylo mi nepříjemné, jen když se mě dotkl, takže taky nic. Měla jsem tam sprchu, balón, masážní vak- a všechny stahy jsem zvládala jen ve stoje opřená o zeď nebo v kleče na posteli. Chtěla jsem rodit přirozeně na židli- po hodině neúspěšného tlačení,kdy se i přes vydatnou pomoc asistentky neposunulo mimčo ani o kousek mi primář řekl, že jestli to chci mít za sebou, ať jdu na křeslo. Bylo mi jasné, že se ve svých 60ti letech pod stoličku nezohne, tak jsem s povděkem přijala. Za deset minut byla malá na světě, doslova ji ze mě vytáhl, tak dobře mě dole masíroval a rozevíral. Gravitace tentokrát bohužel nestačila.. Chtěla jsem mimčo na břicho, ale byla mírně přidušená, šňůru kolem krku, takže ji hned vzali a pomáhali rozdýchávat. Pak mi ji hned dali, ale už zabalenou. Představovala jsem si, jak se s ní budu hned zaobírat, ale po šití jsem byla tak rozbolavělá, že sem se nemohla ani otočit na bok a pochovat si ji. PA mi ji přiložila, držela ji na mě, malá sála a já jsem chtěla hlavně hrozně spát. Čekala jsem na mateřský cit, který se hned po porodu dostaví- a ten přišel mnohem později, až jsem měla strach, jestli nejsem nějaká špatná matka.
Dneska mám nádhernou holčičku, miluji ji strašně moc a těším se, až budu mít další mimčo. A porodní plán si klidně udělám- prý to jde podruhé líp :-)) Hlavně se na nic neupínat, díky Bohu za zdravé miminko.