odpor k jídlu

Dobře si pamatuji, jak ve školce do mě doslova nacpali krupicovou kaši a od té doby jsem nejen něco podobného nedokázala vůbec pozřít, ale ani to vidět. Bílé věci nemohu jíst, jen časem jsem začala jíst sýry.
A protože jsem tyto "dobroty" nedokázala ani vidět, naši se snažili mě nalákat na něco jiného, abych přibrala, byla jsem moc malá a hubená. Dodnes nezapomenu na porci hranolků z trouby, kterou prostě sníš, i kdyby ses měla ...... Což se bohužel stalo. A hned následovalo násilné "dojedení ve školní jídelně", kdy jsem pak téměř nedokázala dojít domů, protože při každé myšlence na jakékoli jídlo nastalo okamžité zvracení a dávení. Tehdy se o spoustě problémů nevědělo nebo se to neřešilo, ono to přece přejde. Po pár dnech jsem měla strašný hlad, ale jíst jsem nemohla, nešlo to. I jen pach jakéhokoli jídla ve mně vyvolával dávení. Pak jsem dokázala sníst jen polodušenou zeleninu a brambory, časem přibylo další a další jídlo, bílé a mléko nikdy. Způsobilo mi to všechno velké problémy, potom v dospělosti se to změnilo zase ve žravost.
Nikdy bych své děti k ničemu takovému nenutila. Když přišla ze školní jídelny dcera celá zelená s tím, že musela jíst něco odporného, prý mozeček/ ale květákový, což jí nikdo neřekl/, druhý den jsem šla do školy a družiny a dost důrazně jsem jim vysvětlila, že do mé dcery nikdo nic cpát nebude. Pak měla zapsáno, že nikdo jí nesmí žádné jídlo nutit. Myslím, že od té doby se hodně zlepšilo. Syn má napsáno to samé, ale já osobně jsem s paní družinářkou domluvená, že pokud vůbec nejí nebo se jí něco nezdá, napíše mi to. Ve škole při vyučování děti mohou běžně pít, pokud se píše nějaká písemka, učitela děti upozorní s tím, že kdo chce pít, musí teď, protože během písemky to nebude možné.
Je pravda, že už ve školce je dost dětí obézních, ale hodně jsou to děti hodně hubených rodičů. To netuším, čím to je.