Vačice + 3 kluci |
|
(6.3.2006 8:03:56) je proto nejlepší tento test (triple test v 16. týdnu těhotenství) vynechat! Riziko, že dítě bude opravdu trpět Downovým syndromem, pokud to ukazuje tento test, je pouze asi 0,5%! Tak proč si kazit toto období zbytečným strachem.
|
Zuzana a Anežka 6/2005 | •
|
(6.3.2006 8:22:11) Obdivuji lidi, kteří vychovávají postižené dítě, myslím, že já bych na to sílu neměla. Jelikož dvě naše těhotenství skončila hned v prvních týdnech, podstoupili jsme různá vyšetření i na genetice. Malinká odchylka v mé krvi byla. Při třetím těhotenství, které se i přes počáteční problémy udrželo, nám byl doporučen odběr plodové vody s tím, že by nebyl ani moc nutný, ale pokud chceme - pro náš klid. Odběr byl dost nepříjemný a zopakovat už bych si ho nechtěla, ale za ten klid to stálo. Kdyby mělo být miminko postižené, na interupci bych nejspíš šla. Je to samozřejmě jen můj názor, ale názor, že je lepší vynechat některá vyšetření, se mi zdá zvláštní...
|
Vačice + 3 kluci |
|
(6.3.2006 8:40:51) Nevím, co je na tom zvláštního vynechat naprosto zbytečné vyšetření, které mi nic neřekne, maximálně mě může znepokojit. Pokud totiž nehodlám své dítě nechat zavraždit, je pro mě tento test zbytečný. Po "špatném" výsledku tohoto testu buď následuje amniocentéza, kterou bych nepodstoupila z důvodu rizika vyvolání potratu, nebo následují obavy o zdraví dítěte, které jsou ve 199 případech z 200 naprosto zbytečné.
|
mmiissaa | •
|
(6.3.2006 11:23:40) Pokud bys nešla na potrat/slovní obrat zavraždit své dítě mi připadá dost přehnaný/, pak je tohle vyšetření opravdu zbytečné. Otázkou je, jestli víš co vůbec obnáší starat se o postižené dítě celý život. Mám mentálně postiženou sestru a péče o ni byla a je pro celou rodinu velmi psychicky náročná a vyžaduje obrovskou sílu a notnou dávku trpělivosti.Velice si vážím své mámy nejen za to, že to zvládá, ale že to zvládá s láskou. V době mého těhotenství jsem samozřejmě ráda podstoupila všechna vyšetření a měla jsem docela jasno, že pokud by výsledky dopadly špatně, také bych šla na potrat, i když by to bylo pro mě velmi bolestné. A nepřipadá mi to nezodpovědné, spíše naopak, pokud si nejsem jistá, jestli bych takovouhle situaci unesla. Nejde přece jenom o mě, mého partnera a rodinu, ale už i o to dítě...Naštěstí mám krásného, zdravého syna a jsem za to moc šťastná.
|
Vačice + 3 kluci |
|
(6.3.2006 12:31:35) No když úmyslně zbavíš člověka života, i když má třeba jen 15 cm, tak to podle mě vražda je. A ty řeči o té zodpovědnosti, to jsou ale kecy. Myslíš si, že by to dítě volilo raději smrt než život v láskyplném prostředí, které si každé dítě zaslouží? No zatím máš štěstí, jste všichni zdraví a šťastní, ale co když někdo z vás vážně onemocní, taky se necháte vzájemně utratit?
|
mmiissaa | •
|
(6.3.2006 12:46:13) Vidím, že velice ráda vyháníš věci do extrému/utratit se navzájem nenencháme:)/ a tvůj příspěvek mi přijde spíš úsměvný.Ano, teď jsem měla štěstí a rozhodně neberu zdraví jako samozřejmost. S mou sestrou jsme ho neměli. Naše názory na zodpovědnost jsou tak rozdílné, že snad nemá vůbec smysl v téhle debatě pokračovat.
|
Pole levandulové |
|
(6.3.2006 13:04:14) Mimmissoo, plne souhlasim s tvym nazorem, jsme na tom podobne,akorat u nas je postizeny muj bracha,takze jsem zcela pochopitelne chtela vedet co nejvice o zdravotnim stavu naseho ocekavaneho miminka. Amniocentezu mi sice nedelali, ale jen proto, ze ostatni testy mi vysly velmi dobre, dokonce jsem je podstupovala na dvou pracovistich - na normalni gynekologii a pak na geneticke klinice, oboje byly dobre, navic nekolik velkych UTZ atd. Jiz od poceti jsem byla rozhodnuta v pripade pochybnosti okamzite tehotenstvi ukoncit,i kdyz by mi to pochopitelne bylo lito, ale radeji dalsi pokus, nez dobrovolne vychovavat dite s velkym postizenim. Myslim, ze odsuzovat nekoho, ze dopredu nechce postizene dite muze jen ten, kdo to sam nezazil na vlastni kuzi. Atsi se pritom treba schovava za nejakou viru.
|
Pole levandulové |
|
(6.3.2006 13:05:17) Jsem ti zkomolila jmeno, promin, ma byt mmiissoo :-)
|
|
Hanka, tři kluci | •
|
(10.3.2006 23:04:10) Nechci Vám brát Váš názor, ale já osobně bych si miminko určitě nechala a vychovávala bych ho celý život. A určitě bych to brala tak, že to není jen chvilková záležitost a to i přesto, že v rodině postiženého člověka mám. I tak bych si nenechala těhotenství ukončit. To dítě na svět neptá a přijde mi divné, že když už v dnešní době jde zjistit jestli je miminko zdravé, tak se ty nemocné prostě zahodí. Berete to jak pásovou výrobu, to je dobré, to je zmetek, to je dobré...... . Postižené dítě je dar.
|
Sears |
|
(10.3.2006 23:09:16) Hanko, souhlasim, take to tak beru...
|
|
Pavla+Max 13t | •
|
(12.3.2006 20:27:07) Nevím,nevím.Mám vrozenou vývojovou vadu,takže jsem měla sledovaná všechna tři těhotenství na genetice.Moc jsem o tom přemýšlela,ale život je tak těžký pro zdravé,natož pro postižené dítě.Je to těžká volba a každý musí rozhodnout sám,ale kdo se mi o dítě postará až já už tady nebudu.Jsem si jistá,že bych ho měla ráda,ale přece nemůžu chtít po manželkách ostatních synů,aby se staraly o člověka s handikapem,ke kterému vlastně ani nemají vztah. Těžká volba.Moc těžká.
|
Lenka+Adélka 11t. | •
|
(13.3.2006 10:10:27) Pavlo, sohlasím s tebou. Člověk se musí v tak závažných a důležitých rozhodnutí dívat i daleko dopředu. S manželem jsme v podstatě v pořádku, geneticky a snad to i v hlavě máme celkem srovnané, bez VVV apod., přesto se nám narodila dcera s VVV. Není to až tak strašné, po zaškrcení /zachycení končetin plodovými obaly je má špatně vyvinuty, jinak se zdá být v pořádku. Triple test nám dopadl špatně, poukazoval na rozštěp páteře a to je nemoc, kterou bych žádnému nepříteli, natož svému dítěti opravdu nepřála. Nakonec hodnoty z plodové vody, amniocentéza i genetický ultrazvuk dopadly dobře, jenže i přesto se nám narodilo, řekla bych spíš defektní než postižené dítě, tedy s vrozenými vývojovými vadami. Byl to pro nás šok. Mám v tom celkem jasno - lehké VVV snad ano, vážné postižení rohodně ne. U Down. syndromu je to složité, protože nic neohrožuje dítě na životě, může být zdravé, bez bolestí, snad i spokojené, ale kdo se o něj v budoucnu postará, samo se o sebe nedokáže postarat. Kdybys byla tak laskavá, velmi by mne zajímalo, o jaké VV u tebe jde, jak se s tím žije, jaké jsi měla dětství apod. Jen pokud budeš mít čas, chuť a možnost.
|
|
|
|
|
Martina, 2 kluci |
|
(6.3.2006 13:07:20) Myslím, že rozdíl je ve zkušenostech - ty jsi to zažila se sestrou, takže se zcela jasně vyhýbáš extrémním hodnocením, protože OPRAVDU víš, že je to těžké. Věrka - to pouze tipuju, ale myslím, že se nemýlím - nezažila na vlastní kůži, proto má v problému naprosto jasno :-))
Jedno indiánské přísloví říká "nesuď, dokud neujdeš míli v jeho mokasínech"
|
Vačice + 3 kluci |
|
(6.3.2006 13:40:02) Ano, máš pravdu, v tomto problému mám jasno. Zvolila bych život dítěte s Downovým syndomem (i jiným postižením). Proto nechodím na toto vyšetření. Já osobně jsem stejně jako vy ostatní před tuto zkoušku - péči o nemocného člověka - nebyla zatím postavena. Ale ve svém blízkém okolí jsem také viděla případy postiženého dítěte, dlouhodobě umírajících lidí, a taky jsem viděla, s jakou láskou o ně bylo pečováno. Proto věřím, že jestli někdy tato výzva padne na mě, neuteču zbaběle z boje.
A když jsme u těch přísloví, každý bereme moudrosti někde jinde, ty třeba u indiánů, mě zase oslovil jeden neméně moudrý muž, který třeba řekl: Vaše řeč, ať je ano, ano - ne, ne. Takže já říkám životu ANO, nikoliv ANO, ALE...
|
Martina, 2 kluci |
|
(6.3.2006 14:01:13) Věrko, tvoje volba - nechat si postižené dítě - je obdivuhodná. Jen nechápu, proč matkám, které se rozhodnou pro potrat, říkáš, že "se rozhodly dítě zavraždit"...měly možnost volby stejnou jako ty a rozhodly se jinak než ty...nepodsouvají ti že jsi "špatná". Člověk , když je vystavený takovémmu rozhodnutí DOOPRAVDY (ne, že to viděl někde v sousedství), musí zvažovat dopad na rodinu (manžela, starší sourozence, omezení, která toto rozhodnutí přinese,...) Já si o tom před oběma porody teoretizovala, moje rozhodnutí znělo "ano, nechám si i postižené dítě"...ale právo na názor (kdybych se musela rozhodovat DOOPRAVDY) má také manžel - když nebude souhlasit? Když je praktický? Až krutě? Když máme už děti, které bychom se tím omezily? Když bych musela zůstat doma a nechodit do práce, věnovat se postiženému dítěti? Vydržela bych to s láskou, trpělivostí a ochotou celý život? Vydržel by to i manžel? Jak by se cítily moje děti? Tohle všechno je moooc důležité - ohled na moji stávající rodinu - stejně důležité jako moje odhodlání "nechat si i postižené dítě".
|
Vačice + 3 kluci |
|
(6.3.2006 14:15:17) A jsou ty práva dětí, manžela... důležitější než základní právo člověka, a to právo na život? Lze nadřadit osobní zájem někoho nad právo na život druhého?
Máme vůbec možnost volby z morálního hlediska? Volit žití nebo nežití jiné osoby?
|
Martina, 2 kluci |
|
(6.3.2006 14:33:55) Věrko, já to vidím takhle - já má právo říkat, že si potrat v žádném případě, manžel má právo říkat, že potrat zcela určitě ano. Pak už záleží na naší dohodě. Nemyslím si, že morálka v daném případě....nooo, morálka obecně...já na morálku moc nejsem, žiju tak, abych se sama za sebe nestyděla. Máme možnost volby, danou zákonem, muži to berou jinak, nejsou tak citoví. Můj manžel je muž a má právo spolurozhodovat, toť vše.
Jen pro pořádek, znovu - Věrko, já jsem PRO nechat si mimi jakékoliv!
|
|
Malenka | •
|
(6.3.2006 16:19:56) Ahoj Verko, pročítám tu diskuzi a většinou nereaguji. Tvoje názory jsou ale tak vyostřené, že se nedá nic nenapsat. Připadá mi, že vždycky ten, který má příliš radikální a "ostré názory" (a ty je dle mého máš taky), se v situaci, kdy se jich tento názor osobně dotýká, nikdy nechovají tak, jak předtím hlásali. Každý má právo na život. Nenarozené dítě, ale i ten manžel nebo sourozenci. A ty bys ostatním velice život omezila jen proto, že by se Ti mělo narodit děťátko s postižením, o kterém jsi předem věděla?To se mi nezdá rozumné. Jednou jsem v pořadu "Sauna" na Primě viděla, jak se jistá maminka stará o postiženou holčičku, která nedýchala sama, neviděla, neslyšela, nikdo nevěděl, jak dlouho bude žít. Všichni mluvili o obrovském odhodlání a lásce rodiny, která toto zvládá. Musím souhlasit. Ale na druhou stranu existuje podstatně více rodin, kde příchod postiženého dítěte, nebo příchod nemoci velice rozkolísá rodinné vztahy (viz.Na vlastní oči...) Rodiče se navzájem začnou obviňovat za to, že je dítě nemocné, pak za to, že ve svém životě si nedokáží splnit nějaké své sny,.... atd (vím z vlastní zkušenosti, bratr má od 2let cukrovku a mezi mými rodiči to od té doby pěkně skřípe:-((( ). Druhou stránkou postižení je i to, že náklady na takového "človíčka" rostou do nebeských výšin a pochybuji o tom, že jako matka, která se celodenně-celoročně stará o postižené dítě, by si dokázala svému dítěti hradit veškeré potřeby, které ve svém postižení potřebuje.....
Je škoda, že své názory nemůžeš zde projevit z očí do očí. V anonymní diskuzi je vždycky snadné hlásat a kritizovat...
|
Vačice + 3 kluci |
|
(7.3.2006 11:42:08) přiznávám, že jsou moje názory radikální. Můj životní postoj je, že v konání dobra chci být radikální. Možná tu většině lidí připadám netolerantní. Ale já nehodlám tolerovat zlo, a to pro mě zbavení života člověka je. Ano, interrupci odsuzuji jako zlo. Ovšem nesoudím nikoho, kdo nechal své dítě toto zlo podstoupit. Nikdy jsem neřekla: Ty jsi špatná, zabila jsi své dítě, shoříš v ohni pekelném. To si uvědomuji, že na to já právo nemám. A toto se mi zdá, že je mi tady kladeno stále do úst.
Až budu jednou svůj život odevzdávat, chci, abych každé dobro, které bylo do mě vloženo, několikanásobně rozmnožila. A věř, že se o to v rámci svých možností snažím, chápu se každé příležitosti.
V těchle diskuzích musí zaznít i hlas někoho, kdo nehodlá jít s proudem, i když od toho proudu dostane nafackováno.
Já menší zlo volím jen v případě parlamentbích voleb. V běžném životě se chci snažit usilovat o ideál.
Není vinou dítěte, že ho jeho rodina neumí přijmout s láskou, že společnost stále není schopná vytvořit zázemí pro tyto rodiny. Nemůžu prostě souhlasit s usmrcením jednoho, aby neomezil mnohem nižší zájmy druhého. Žádný smutný příběh o tom, jak to někdo nezvládl, mi tady neospravedlní nespravedlivou smrt někoho. A kdybych měla tu možnost takový život zachránit, já nám věřím, že společně s manželem najdeme tu odvahu a půjdeme do toho.
|
cizinka | •
|
(7.3.2006 12:37:50) Ja zatim na tvuj spor se zastankyni trippletestu nezasahovala jsem. Svoji volbu pro zivot obhajovali jste s Verou dost sikovne, a ten duvod, proc vzbuzujes neprizen i u tech zen, ktere v mnohem s tebou by souhlasily a jednali by podobne pri osobnich volbach, dost trefne a strucne vystihla Eva K. Nicmene, pokusim si vyjadrit svuj nazor, ze interupce kvuli genetickym vadam nemusi byt vzdy absolutni zlo. Prece ve skutku zadna z nas nemuze porovnat, jestli "prijemneji" je umirat jako objekt umeleho potratu v 5. mt anebo jako samostatneho zivota neschopne ale donesene a porozene miminko. Jestli nejaka zena teto druhe perspektivy se boji, tak myslim ze je uplne v plnym pravu zvolit moznost prvni jak i ta, co zvoli tu druhou... Podle mne, jde spise o to, ze veda bohuzel zatim nam nemuze poskytnout absolutni jistotu, ze geneticke testy nam zaruci zdrave miminko. AMC, ktera muze odpovedet na nasi otazky nejpresneji, ma bohuzel dost vysoke riziko vyvolani samovolneho potratu ( ca. 1 ze 100 zen). To je stejne riziko, jakou celi ctyricatnice, ze se ji narodi miminko, postizene genetickymi vadami, ktere se testuje AMC. Proto geneticke testy budi tak cile diskuse - bez postoupeni rizika, nemuzeme vedet nic s vetsi jistotou a nemuzeme vedet nic s absolutni jistotou pred vyprsenim lhuty pro legalni potrat. Nicmene, je to velice soukrome rozhodovani zeny, na co existencne a psychicky ma, a s cim se odhodla pokusit si vyrovnat. Downuv syndrom je perspektiva, ze rodina zasveti si peci o dite, ktere zit bude, treba i kratsi dobu nez prumerny geneticky zdravy clovek. Ale prece nejde jen o tuto perspektivu. Jeste na zaver: souhlasim s tebou a s Verou ve svych soukromych postojich, ale nesouhlasim s radikalnim a obecnim oznacenim interupci z genetickych duvodu jako zla.
|
cizinka | •
|
(7.3.2006 14:01:49) Nicmene se mi libilo v tvym poslednim prispevku upozorneni na to, ze cesky stat neni tak milostivy pro rodiny, ktere o postizene deti pecuji sami. Hojne proplacet a plosne provadet geneticke testy pro ty, co o nej ani nestoji, neni take podle meho nazoru dost dustojny zpusob, jak celit problem geneticky postizenych deti.
|
|
|
Pavla3 |
|
(7.3.2006 18:18:20) Milá Věrko, z lidí s takovými radikálními názory, mi běhá mráz po zádech. Asi si ani neuvědomuješ, že svým postojem uděláš víc škody než užitku. Oháníš se tu morálkou, používáš termíny "neuteču zbaběle z boje" a nepřímo skutečně odsuzuješ ty kteří s tebou ve všem nesouhlasí. Měla bys sis především uvědomit, že všechna práva jednoho začínají i končí právě tam, kde začínají práva druhého. Jak si můžeš dovolit soudit jaké zájmy jsou nižší či vyšší, když ses skutečně do této situace nedostla a navíc i kdyby ses do ní dostala a zvládla jí, tak nemáš sebemenší právo posuzovat jiné byť by tuto situaci nezvládli. Každý osud člověka je odlišný (každá povaha, postoje, názory atd.atd.) nemůžeš soudit a ty soudíš i když jen nepřímo. Měla by ses nad sebou zamyslet ve svém dobrodiní. Možná tě to ve tvé velkomyslnosti překvapí, ale lásku nemůžeš nikomu vnutit a to ani lásku k vlastnímu dítěti.
|
Vačice + 3 kluci |
|
(8.3.2006 9:28:10) Tak ještě jednou. Já jsem zde nikoho neodsoudila. Já jsem nikomu nenapsala, že by patřil do vězení, do pekla... Ani jsem nikomu nenapsala: Ty jsi pro mě fuj, s tebou se bavit nebudu, protože bys klidně dala zabít své dítě. Já neodsuzuji lidi, já odsuzuji pouze zlé činy!
A ještě jednou toto: Právo jednoho končí opravdu tam, kde začíná právo druhého. A vsadila bych se, že právo na život bude v nějaké "listině lidských práv" figurovat na prvním místě. To proto, protože je nejvyšší!
Já sem nepíšu proto, abych se zalíbila většině čtenářů. Já tu prezentuji názor, který je sice menšinový, ale, světe div se, není ojedinělý. A to (dámy prominou má silná slova), že vražda zůstane vraždou, i když je to vražda "mrzáka".
Radikální - brr, to je škaredé slovo. To v dnešní době snad zavání terorismem. Uf, ale já usiluji o to, být radikální ve věcech dobra, pravdy a lásky - tak to je podle mě dobrá vlastnost. Takže děkuji za lichotku.
A lásku, tu opravdu nikomu vnutit nemůžu. Tu si každý musí ve své svobodě zvolit nebo nezvolit sám.
Taky mně běhá mráz po zádech. Z počtu životů, které budou dnes zahubeny na gynekologických odděleních, ze společnosti, která to podporuje a naopak tlačí na rodiče, kteří své nemocné dítě zabít nehodlají, ze zákonů, které legalizují zločin...
A za radu, že se mám nad sebou zamyslet, ti děkuji. Považuji ji za dobrou. Zamýšlím se nad sebou často. Taky se zamýšlím nad společností, nad hodnotami, o které má a nemá smysl usilovat... A čím víc myslím a vzdělávám se, tím víc jsem přesvědčenější.
|
cizinka | •
|
(8.3.2006 10:17:43) Verko, "Taky mně běhá mráz po zádech. Z počtu životů, které budou dnes zahubeny na gynekologických odděleních, ze společnosti, která to podporuje a naopak tlačí na rodiče, kteří své nemocné dítě zabít nehodlají," ... s tim docela souhlasim. "ze zákonů, které legalizují zločin..." to myslis potraty? Tak proc pak tvrdis ze nekomu nechces zdelit, ze patri do vezeni? Z teto vety je patrne, abys si prala, aby nekoho odsoudili?
|
Vačice + 3 kluci |
|
(8.3.2006 10:44:59) Nenapsala jsem, že kdo spáchá zločin, patří do vězení.
Mým životním krédem není: Oko za oko, zub za zub.
|
cizinka | •
|
(8.3.2006 10:58:33) Verko, tak jak to tedy myslis s temi zakony? Totiz zakony jsou od toho, aby neco zakazovaly, a zaroven predvidaly tresty za jejich poruseni. V otazkach, kde lidstvo neni tak moudre, aby videlo jedine spravne reseni, zakony at radeji nezasahuji. Pro mne v techto otazkach je sympatictejsi primerena a informovana kritika soucasnych spolecenskych pomeru, sireni presne informaci o tom co soucasne medicinska veda muze a nemuze zarucit a jaka rizika a jistoty prinasi kazdy z postupu, snaha vylepsit podminky pro rodiny, ktere voli statem zatim prilis nepodrporovanou neustavni peci pro postizene deti. Ale take naprosty a nepokrytecky respekt pro informovanou a zvazenou volbu tehotne zeny - jakou koliv.
|
Vačice + 3 kluci |
|
(8.3.2006 12:57:11) ne všechno, co naši zákonodárci uzákoní, je etické. Někdy to není dokonce ani logické. Někdy jsou to přímo paskvily, které se musí měnit, ještě než začnou platit.
|
cizinka | •
|
(8.3.2006 13:04:32) To bez pochyby:-))), ale ne o tom byla moje otazka.
|
|
|
Toranoko | •
|
(10.3.2006 18:06:31) Jenomze bohuzel presne ty objektivni informace nedostanes, jelikoz jsou v podruci zajmu ruznych lobbistickych skupin - a farmaceuticky prumysl treba patri k nejhorsim.
Jinak souhlasim, je potreba informovat, ale zaroven vest ke zodpovednosti - za sebe sameho, za svoje zdravi a tak.
To je treba duvod, proc odmitam brat prasky proti bolesti, proc nenadavam na to, ze nedostavam od statu penize, protoze jsem matka/student/nemocny Uznavam, ze pomoc a podpora je potreba, ale bohuzel si zaroven myslim, ze na ni nikdo nema vymahatelne pravo - ja jsem vdecna za pomoc, ktere se mi dostane, snazim se ostatnim pomahat, ale jakasi prava na ni jsou mi cizi.
|
cizinka | •
|
(10.3.2006 18:46:49) Toranoko, jestli jsi reagovala na moji frazi o nutnosti vice pomoct rodinam postizenym detem, tak konkretne myslim to, o cim v Cesku casto se mluvi - ze ustavni pece stoji o hodne vice penez, nez dostavaji rodiny, ktere o svoje postizene pecuji sami. Jednou slysela jsem rozhover se Skromachem, kde on jasne rekl, ze jeho cilem je podporovat statni sektor. Nevim kdo pak takovou stranu muze volit:-((. Vice zdroju nezavislych informaci muze pomoct vytvorit si objektivni nazor. A co se tyka eticky a ideologicky sporne otazky gen. testu, tak by stacilo, aby pred testem vsichni zeny dostali info o cim to je, a jake pak jsou vyhlidky a moznosti a co je v ramci moznosti mediciny v teto oblasti. Tohle vse se da vyjadrit statistickymi cisly...
|
Martina | •
|
(12.3.2006 21:08:33) Reagujitak troch navás všechny moje dítě se narodilo údajně zdravé po čase se ukázalo že to tak není a s jeho postižením vedeme boj už 13 let a víte co mě mrzí vedou se diskuse o tom zda jít na potrat pokud se to ví dopředu co s dítětem pokud se to zjistí později ale nikde nevidím diskuzi o tom jak pomoct rodičům kteří jsou v tom často sami epileptický záchvat naveřejnosti vůbec pokud je to malé město vás téměř vyřadí ze společnosti integrace ve škole proč mají moje děti chodit do třídy z někým postiženým netolerance a nepochopení to je co ubližuje nejen dětem ale i rodičům postižených dětí a nazávěr jenom tolik po skušenosti kterou mám bych do toho šla znovu i kdybych to věděla dopředu
|
cizinka | •
|
(13.3.2006 9:28:08) Mila Martino, piste o tom vy. Nikdo lepe nez vy nemuze vyjadrit co vsechno obnasi tezce nemocne dite, jak ono vnima okoli, jakou pomoc a pristup by potrebovalo od spolecnosti. Reagujte verejne na vyjadrovani politiku, tolik blabolu z jejich ust proklouzne aniz by se ozvali ti, kterech to bezprostredne dotyka. Oslovte studenty ze socialnich studii, aby treba ve svych diplomkach zmapovali, jak vypada zivot postizeneho ditete v malem meste. Cim vice o vas bude se mluvit, tim lepe pro vas. Je spousta krasnych veci co postizene dite muze naucit svoje spoluzacy. Ja jsem mela par handicapovanych spoluzaku, vcetne kluka s epilepsi - nic vas tak nenauci toleranci, taktu, pozitivniho pristupu a lasky k bliznimu jako praxe souziti. Tady se tolik diskutuje jestli postizene dite je dar ci hole nestesti - kazdy, kdo potkal v zivote vice handicapovanych a jejich rodin vi, ze je to prece vec subjektivniho vnimani. Zazit jako dite pribeh, ve kterym vule, laska a taktni pristup cini zazraky je dar do zivota, vedet, jak muze ranit nezvazene slovo, take nejlepe se uci v detstvi... Preji Vam hodne sily a stesti vasim detem.
|
Martina | •
|
(16.3.2006 17:36:08) Děkuji za vaši reakci já mám to štěstí že můj syn navštěvuje jajo integrovaný běžnou ZŠ ale je to boj s nepochopením. Já sama v době kdy je syn ve škole pracuji jako dobrovolník dělám canisterapii u tělesně amentálně postižených dětí. Lidé se mě často ptají proč jestli toho nemám doma dost já říkam že někdo musí začít tak sned i diskuse natěchto stránkách pomůže
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pavla,holčička 5 let | •
|
(22.3.2006 13:15:20) Věro, jednou větou...zajdi si k psychiatrovi!!!Možná víc přemýšlíš než žiješ!!!A žít znamená dívat se kolem sebe,vnímat lidi,cítit je a prožívat jejich osudy!!!!A ne jen koukat sama na sebe a SVÉ hodnoty!!!!Podle mě jsi (promiňte,ale nemohu jinak!!!) velmi hloupá!!!!Nevíš o čem mluvíš!!!! Nemáš ani ponětí,jak těžké je žít s vědomím potratu nebo vychovávání postiženého dítěte!!!Víc Ti nebudu vysvětlovat,protože lidé jako Ty jsou zlí!!!!!A to je to nejhorší zlo,když o něm tak meleš!!!!Sbohem,jsem ráda,že Tě nikdy nepotkám!!!!
|
|
nicol-H |
|
(23.3.2006 22:11:39) Mila Vero.. ne kazdemu neco prinasi "obetovani se" a nikdo nemuze byt nucen,aby se obetoval.-a to je to,co ty po vsech chces! ohanis se tu silnymi slovy jako vrazda...mne se treba nelibi ze se topi ziva kotatka! -ale uz narozena! ale respektuji,ze kazdy clovek ktery enstihl dat kocku vykastrovat nechce mit z baraku kocicarnu,ac s tim vubec nesouhlasim a ja bych radsi mela kocicarnu nez zabit ziva kotatka...ale rozhodne dotycnym nebudu nadavat do vrahu.
ja bych si postizene dite nenechala,jakkoliv to nekomu muze pripadat sobecke a neodvolavam se na nejake fraze.ja bych se o nej proste nechtela starat,pripadalo by mi,ze mam zpackanej zivot,ze uz nic nebude jako driv a proste na to nemam zaludek.tecka.ale je to moje rozhodnuti a mam na nej dikybohu pravo,jakkoliv to nektere z vas poburuje.
-nepripada ti divne ze nazyvas divne zakony,ktere davaji tuhle moznost-moznost vyberu?-to myslis ze by mely zakony nutit postizene dite si nechat a starat se o nej?neni to uchylne? a nez ho donosit,porodit a dat do ustavu,to je snad lepsi zadne dite nemit.kazdy clovek je tu predevsim sam za sebe a pak az pro ostatni-mozna se nekdo kraji pro ostatni a na sebe mysli az naposled-jeho vec,ale je to tak jak pisu. nikdo nema pravo se zlobit za to,ze muj nazor je jiny nez jeho.
ty bysis adoptovala moje dite,ktere bych cekala postizene a nechtela ho,jen proto,abych nesla na potrat? asi tezko,co? tak jakym pravem delas kazani?
pises,ze kazdy ma pravo na zivot.-myslis-li tim opravdu Zivot,ne Prezivani, tak mam pravo na zivot plnohodnotny,podle svych hodnot a tudiz i na svobodnou volbu jestli si ho chci zkomplikovat-protoze pro mne,a jiste nejen pro mne,by postizene dite bylo jen nechtenou komplikaci,zadnym prinosem!ale chapu,ze nekteri lide to dokazi vnimat pozitivne,jako obohaceni.-nepatrim mezi ne.no a co?!ja chci deti bud zdrave nebo zadne.-to neznamena ze kdyz moje deti ochrnou nebo se jim neco stane, tak je strcim do ustavu.jenze tohle si clovek nevybira-prisly na tento svet uplne zdrave.ale kdyz odzacatku vim ze dite neni "normalni",budu to resit hned...a nemyslim,ze by to byla vrazda nebo zabiti.
|
|
Eva | •
|
(4.4.2006 12:20:54) No to se mi snad zda. Vazne. Ses magor, promin, ale ses.
|
|
|
|
Soňa | •
|
(7.3.2006 23:27:21) Až budeš jednou svůj život odevzdávat! Víš co dej už nám pokoj, ty spasitelko.
|
Toranoko | •
|
(10.3.2006 18:07:22) Co jednou ty udelas se svym zivotem?
|
|
|
Tana | •
|
(14.3.2006 22:41:48) ty snad nemuzes byt normalni!Mas klapky,razis si svou,vubec nevis,jak bys zila a ze bys to nezvladla.To totiz neni zivot.Ani pro to postizene dite,ani pro ty,co se o nej staraji.Muzes takhle mluvit,ale nevydrzela bys to ani rok.Ani rok!A to si pis. Znas to rceni,KDO NEZAZIL,NEPOCHOPI??TAk uz se vzpamatuj a den si studenou sprchu.Pripadas mi,jak z nejake sekty.Rozmnozit dobro...sypej radsi drobasky do plysovych pejsku,ktere stradaji penizky pro cviceni slepeckych psu.Tito lide uz mezi nami jsou a my jim muzeme takhle pomoci,ale kdyz muzes zabranit narozeni poskozeneho ditete,ktere si to bud nebude s to ani uvedomit nebo ano a pak bude cely zivot na pokraji spolecnosti trpet,tak nevim,podle TEbe-je to lepsi?Vzdyt to neni zadne dobro.Zpusobis naopak celozivotni trapeni vsech!!!Diky,za takove dobro....
|
*Aida* |
|
(15.3.2006 0:19:57) Tano, me zas pripadas jak z jine planety Ty, predstav si, ze lide maji ruzne nazory. A jak Ty vis, kdo by co vydrzel nebo nevydrzel? Pro nekoho to treba nemusi byt o tom "neco vydrzet". Nechapu koho a proc tady odsuzujes?
|
Sears |
|
(15.3.2006 1:15:19) prave jsem si precetla zajimavy clanek na internetu o jedne studentce mediciny, ktera ma prave tento syndrom, jak pise Aida. Zdedila ho od sve maminky a ta zase od sveho otce. U kazdeho se projevuje v jine forme. Prestoze se lisi svym zjevem od "normalnich" lidi, zije spokojeny, stastny a smysluplny zivot. Je opravdu zajimave si precist o zivotech postizenych lidi a pak mozna clovek zmeni svuj zarputily nazor, ze zivot postizeneho nema smysl a je lepe takovy zivot zmarit ....
|
|
|
|
|
|
|
Aruba |
|
(6.3.2006 14:16:03) Martina (Honzík, Tomík): pod Tvůj příspěvek se můžu podepsat.
Sama jsem před tuto volbu postavena byla. Dítě jsme čekali první. Manžel byl praktický, zmatený. Věděla jsem, že potrat nepodstoupím i když pravděpodobně příjdu o manželství (taky statistika, stejně jako tripple test). Přesto bych si nikdy nedovolila odsoudit nikoho, kdo se potrat v podobné situaci rozhodne.
Mmch, občas uvažuji o tom, co kdybych ty doktory tenkrát poslechla.... docela z toho mrazí.
|
Martina, 2 kluci |
|
(6.3.2006 14:24:34) Arubo, to je přesně ono - možná přijdu o manželství - můžu to udělat klukům, kteří tátu zbožňujou jako nejúúúžasnějšího muže na světě (tedy nevím, jak k tomu názoru dospěli, ale shovívavě mlčím :-))))??? Můžu kluky vystavit výhledu na život pouze s matkou a postiženým sourozencem, když manžel dal od začátku najevo, že se na výchovu takového dítěte necítí? To fakt můžu??? Nebo můžu doufat, že manžel to neustojí a odejde a kluci s ním??? Podotýkám, že manžel je normální otec a mnažel, aby se nemyslelo, že je nějaká stvůra...jen mu dovoluju, aby si něco myslel sám za sebe :-) Tohle všechno je obsaženo v rozhodování...závidím lidem, kteří mají jakožto manželé jednotný a jasný názor.
|
Aruba |
|
(6.3.2006 14:54:49) MArtino, pár, který má stejný názor vždy a za všech okolností je z říše sci-fi. Leda, že by se jednalo o jednovaječná dvojčata ale tam zase nehrozí to těhotenství, že :-))
Realita je vždy taková jaká je. V Tvém případě ohrožení rozpadu rodiny již narozeným dětem, v tom mém "pouze" riziko ztráty partnera a otce dítěte.
Myslím si, že v těchto těžkých chvílích se nelze řítit doporučením kohokoliv, pouze poslouchat své "druhé já". Jakékoliv teoretizování je - dokud před tímto rozhodnutím nestojím k ničemu.
|
|
Toranoko | •
|
(10.3.2006 18:09:02) Konec manzelstvi snad neznamena konec otcovstvi, ne? Snad by se o kluky zajimal, i kdyz by meli postizeneho sourozence?
|
|
|
Eve | •
|
(7.3.2006 9:46:29) že máte v dnešní době tolik dětí, kdo vás živí a jak bydlíte,to máte tolik peněz na tolik dětí? no je vidět, že ste nemoc asi nepoznali,když vaše žena jenom leží celý život s roztaženýma nohama a rodí děcka... vůbec se divím že v dnešní době někdo tak hloupý existuje, buď jste bohatí a nemáte s penězi co dělat,nebo jste se zbláznili,jinak si to nedovedu vysvětlit
|
mmiissaa | •
|
(7.3.2006 10:06:48) Hloupá budeš určitě ty, ale určitě to neslyšíš poprvé.
|
Eve | •
|
(7.3.2006 17:28:49) miisoso, nebo co to máš za přihlouplou přezdívku,jsi vážně chytrá a všichni asi co sem píšete jak někdo může mit v dnešní době 11 děcek je vážně na bednu nebo příslušník národnostní menšiny nemyslíte?
|
mmiissaa | •
|
(7.3.2006 18:21:23) Pokud ty někoho nazýváš hlupákem, za to, že má 11 dětí, proč bych to nemohla říct o tobě. Co je ti proboha potom???Ty jim ty děti živíš?I kdyby patřili k menšině, no a co. Podle vyjadřování autora článku usuzuji, že inteligentní je, což se podle tvého vyjadřování o tobě říct nedá milá Eve... pa, pa
|
Sears |
|
(7.3.2006 18:55:14) nechapu, co te tak rozcililo. Budme tolerantni k nazorum druheho. Verka nikoho nesoudi, jen vyjadruje svuj nazor. Pokud ma nekdo radikalni nazor tykajici se ochrany zivota, tak v tom opravdu nevidim nic spatneho. Ja to vidim podobne! Nikomu presto svuj nazor nevnucuji a nikoho nesoudim.
|
Sears |
|
(7.3.2006 18:59:33) myslis si, ze je lepsi cekat az se Cechy osidli emigranty z jinych zemi (s odlisnou kulturou a nabozenstvim), nez rodit vlastni deti? Evropa totiz vymira....to je holy fakt!
|
Pavla3 |
|
(7.3.2006 19:35:35) No, když někdo používá slova jako "vraždit", "utratit", "utíkat zbaběle z boje" ve spojení já bych kdybych...... Tak je to netolerantní a stejně cynický jako, když někdo jiný zvolí právě řešní potratu. Chápu, že je pro někoho potrat jako vražda jen nechápu co toho někoho vede k takovýmhle domonstrativním projevům. Ať si svoje věci řeší po svém. Jinak proti tomu cos napsala Ty níže jsem nenapsala půl slova a plně respektuju tvoje rozhodnutí. Ale požaduju, abys zas třeba ty respektovala moje. Je na tom něco divnýho. A jak prosím tě tohle souvisí s vymíráním Evropy, myslíš si snad, že to zachrání narození několika postižených dětí (relativně krátce žijících, v naprosté většině se dál nerozmnožujícíh)??????
|
Sears |
|
(7.3.2006 19:53:47) Pavlo, to bylo pro Eve, ktera si mysli, ze Lubos ma prilis mnoho deti....
Musime si zvyknout na ruzne nazory. ja ziji v Kanade a to by jsi se divila, jak ruzn enazory tu lide maji. A je tu hodne takovych, co si mysli, z epotrat je vrazda....to jen tak na okraj.
|
Pavla3 |
|
(7.3.2006 21:26:14) Ok, to že si to myslí je v pohodě, myslet si může kdo chce co chce, ale představ si, že si tyhle "výjevy" co tu psla Věrka přečte nějaká žena-slečna-paní určitě dost nešťastná (řekla bych vyřízená), která se rozhodla naprosto svobodně pro interupci z důvodů těžkého postižení plodu, představ si jak se asi cítí. Jinak pokud je mi známo, i v některých silně katolických zemích jsou interupce z těchto důvodů (ze zdravotních) povoleny ze zákona.
|
|
|
|
|
|
Eve | •
|
(7.3.2006 21:06:10) mmiisso, nebo jak se trapně jmenuješ, dej si voraz
|
|
|
Šárka | •
|
(12.3.2006 10:54:04) Já plně souhlasím s Eve,v dnešní době mít 11 dětí je nezodpovědnost,dát dítěti najíst není plnohodnotný život,co třeba kroužky, nebo studium a jak se přepravují,to je tak na vlastní autobus.Není ten článek trochu smyšlený?
|
|
Isabela |
|
(12.3.2006 10:57:19) Drahá Eve! Již styl tvého vyjadřování svědčí o obrovské inteligenci a vrozenému citu a toleranci...!!! Můžu Tě ujistit, že pan Nágl je naprosto normální, inteligentní, velmi vzdělaný a hlavně láskyplný člověk. Narozdíl od Tebe... Nikdy by jej nenapadlo kritizovat někoho třeba pro to že nechce mít nikdy děti nebo pro to že jich má třeba 20, ale to zřejmě opravdu o toleranci, která Tobě nic neříká. Vůbec bych řekla, že Tvúj příspěvěk k této debatě je bezpředmětný. Běž prosím diskutovat k sobě rovným.
|
Šárka | •
|
(12.3.2006 11:26:50) Já věřím,že je to inteligentní,vzdělaný a citlivý člověk,nechci nikoho urážet,ale jak se dá zvládnout plně se věnovat 11dětem,dát jim vzdělání a postavit je do života?
|
Luboš+1+11 | •
|
(13.3.2006 9:17:51) Dobré ráno, přece jen mi to nedá, abych nenapsal pár řádků, které snad předejdou nedorozumění, že naše děti poznaly v životě jen suché brambory a na kroužka a vzdělání už nezbývá.Bydlíme s manželkou od svatby na větší hospodářské usedlosti na samotě (bývalý větrný mlýn) na kopci uprostřed polí a luk nad Hanou na úpatí Drahanské vrchoviny. Okolí a příroda kolem je ideální prostředí pro děti jakéhokoli věku. Já pracuji jako ředitel menší neziskovky, manželka je středoškolská profesorka. Nejstarších pět dcer vystudovalo nebo v současnosti ještě studuje na vysoké škole, další tři jsou na střední, zbytek ještě na základní škole. Všechny děti hrají na nějaký hudební nástroj, ty co jsou po mámě, jsou šikovné výtvarně. Finančně rodinu zvládáme jako většina průměrných rodin v tomto státě. Dva průměrné platy a běžné přídavky, žádné zvláštní sociální dávky. Jsme už dest roků na svých jedenácti dětech a další eventuální děti už budou pouze naše vnoučátka. Co se týká domácích prací a povinností, je to pohodové právě s více dětmi než s jedním nebo dvěma. Samozřejmě až odrostou, protože do té doby je to záhul, hlavně pro mámu. Denní rozpis velkých domácích prací - nákupy, jídlo, topení, vaření, nádobí, vysávání, mytí apod. přidělí každému z našich dětí maximálně jednu práci denně a někdy ani to ne a máma má tu výsadu, že může vykonávat většinou už jen supervizi, poslouchat s šálkem čaje, jak Terezka šmidlá na housle, zkoušet Vítka z dějin umění nebo hrát s Bětkou žolíka. Jak mít nebo nemít děti víme, v tom byly rady některých opravdu mimo mísu, ale děkujeme přesto za názor. Velkou rodinu nemáme programově. Jinak co se přepravování týče, dřív jsme měli mikrobus, teď, co jsou děti už větší, máme dvě auta.Zvolili jsme si životní styl, který nám vyhovoval, měli jsme dost místa v krásném přírodním prostředí, měli jsme pocit, že máme dost sil a přiměřené množství peněz, abychom mohli mít víc dětí. Výsledek je, jaký je a i kdybychom mohli měnit, nechali bychom věcem i dnes nejspíš stejný průběh. Luboš Nágl
|
Šárka | •
|
(13.3.2006 11:49:05) Dobrý den pane Luboši,smekám před vaši ženou a přeji ji hodně sil.Já mám 1 syna a čekám narození dcery a mám pocit,že další těhotenství bych už nezvládla a že mě výchova dvou dětí úplně stačí.Přeji jen to nejlepší celé vaší rodině.
|
|
Dita | •
|
(28.3.2006 23:12:11) Pane Lubosi, z Vaseho prispevku zni radost nad zvolenym zpusobem zivota. Gratuluji k tomu Vam, Vasi pani i vsem Vasim ratolestem. Moc dekuji za prispevek. Sama mam malou dcerku a doufam, ze jeste jedno ditko mit budeme, vic uz bohuzel asi kvuli veku nestihneme. Mejte se pekne a drzim Vam vsem palce.
|
|
|
viliama |
|
(21.3.2006 15:03:50) Iba sa pytam, kde to zijem??? Na Slovensku poznam rodinu, ktora ma osem deti. Nepatria k ziadnej etnickej mensine. Otec je vystudovany, ma dobre miesto v praci. Zena sa venuje plne detom a domacnosti, je teda doma. Vsetky deti, v podstate uz aj dospeli ludia, ktori dosiahli veku, ked mohli ist na VS, tak studovali. Okrem tych najmladsich, ktori su este na ZS, sa im podarilo vystudovat. Poniektori uz maju vlastne rodiny, pracu - dokonca aj vyznamnu v zahranici. Hodnoty predsa nie su iba o peniazoch. Ak idu rodicia do toho, ze chcu mat vela deti, tak asi vedia, o com to je. V tej rodine som videla sudrznost, starsi pomahali mladsim, vedeli sa zahrat, pomahali rodicom. My, co mame doma jedno, dve, maximalne tri... co davate take otazky?
|
|
|
|
|
|
|
|
adriana | •
|
(8.3.2006 11:29:28) ano, pravda pravdoucí.....nejen vidět své rozhodnutí....já,já,já, ale podívat se na to ue všech stran, ty holky, co v tomto žily, určitě ví, o čem hovoří, něčím si prošly, takže je nikdo nemůže soudit...že by zavraždily dítě...to je blbost.
|
|
Toranoko | •
|
(10.3.2006 17:56:22) Kazde omezeni prinasi na druhou stranu obohaceni. Omezeni je soucast zivota. Bohuzel. Ale dneska si kazdy predstavuje, ze ma pravo na neomezene moznosti. To neni argument proti rozhodnuti o potratu, i kdyz ja bych asi taky na potrat nesla, ale samozrejme bych to dukladne zvazila.
|
Jiřule a 3 skřítkové |
|
(10.3.2006 20:55:44) při prvním těhotenství mi vyšly tripl testy pozitivně.neměla jsem po pravdě ani moc ponětí co vlastně tripl testy jsaou.Podstoupila jsem amnio a měsíc jsme s manželem strávili ve stresu a rozmýšlení co s tím maličkým tvorem bude když podle amnio bude nemocný.Brali jsme to ze všech stran,pročítali články a scháněli informace až jsme se rozhodli pro život. S Andulkou jsem tripl testy odmítla.Už jsem měla hodně informací a vědělka,že i tohle miminko stojí za to,aby přišlo na svět. O Johanku jsem ve 13.týdnu málem přišla.Bojovala jsem za ní a prosila,aby u mě zůstala.Každý den,kdy jsem jí v nemocnici na UTZ viděla živou jsem považovala za den velmi štastný.Doktoři to,že jí sebou nespláchl obrovský hematom,který byl kolem celého miminka považovali za zázrak. I u ní jsem odmítla tripl testy.Nějak si neumím představit,že bych se jí zbavila,kdyby byla nemocná,když jsem o ní před tím bojovala. Myslím,že je to velmi těžké rozhodnutí. Každopádně tripl testy ke spolehlivým metodám opravdu nepatří..i když co je na 100 procent že.
|
|
|
|
Martina, 2 deti | •
|
(7.3.2006 14:08:15) Verko, to neni o zbabelem utikani, pokud se Ti narodi takto postizene dite, utect uz neni kam a pochop, ze zustat neznamena hrdinstvi. Vubec nemas predstavu, o cem pises. Moje sestra se o svoji postizenou dceru stara se vsi laskou, ale uz 16 let je absolutne odriznuta od sveta a celkove tim trpi cela rodina. Ale myslim, ze Ti to stejne nikdo nevysvetli.
|
|
Dana | •
|
(7.3.2006 14:48:17) To je sice hezký, ale co pak až budeš stará? Kdo se o tvé dítě postará? Dáš ho do ústavu? Co manžel unese to také nebo zbaběle uteče od rodiny. Budeš připravená se starat o postižené dítě prakticky 24 hodin denně? Ono je hrozně jednoduché odsoudit někoho, kdo nechce přivést na svět postižené dítě, ale pokud se nedokáže mu věnovat s láskou a poskytnout mu potřebnou péči, tak je to jen dobře těhotenství ukončit. Celý život se pohybuji mezi postiženými, s tím rozdílem, že postiženými jsou rodiče (sice ne mentálně, ale jsou na vozíku), starám se o ně jak to jen jde, ale vím, že jednou odejdou, kdežto u dítěte bych odešla dříve já a co by s ním bylo? Měl by ho někdo rád? Věnoval by se mu nebo by bylo zavřené v ústavu? Postižení v rodině kolikrát muži neunesou a odejdou a žena zůstane na to sama, bez peněz a psychické podpory. Nikdy jsi to sama nezažila jaké to je pečovat o postiženého člověka, tak nesuď ostatní.
|
cizinka | •
|
(7.3.2006 14:55:14) Dano, zopakuji, ze to je individualni rozhodnuti kazdeho, a bych o tom nekomu nekecala. Jen bys mela vedet, ze deti s Downovym syndromem neziji dlouho, a je tam velka pravdepodobnost, ze svoje rodice nepreziji.
|
|
|
Nika 36 |
|
(18.6.2006 19:09:14) Zdravím všechny i když poněkud mimo aktuální datum. Chtěla bych Vám jen k tomuto tématu říct, že já jsem otěhotněla ve 22 letech, všechny výsledky byly OK a tedy nebylo potřeba podstoupit odběr plodové vody. Narodila se mi dcera s Downovým syndromem. A s těžkou srdeční vadou k tomu. Čtu tady strachy a obavy z toho, jak vaše výsledky dopadnou a zaznělo tady hodně názorů, že v případě postiženého dítěte je jednoznačný potrat... A vidíte, já jsem se zase obávala, aby moje holčička přežila těžkou srdeční operaci, kde měla jen 20% šanci na přežití. Dnes jí je 13,5 roku a není den, kdybych se na ni s láskou nedívala a byla šťastná za to, že ji mám. A hlavně jsem šťastná, že jsem žádný test v těhotenství nepodstoupila. S dcerou žiji od 5-tého měsíce těhotenství sama. Tedy jsem prožila sama těhotenství, porod, operaci srdce a učila se žít jinak, než jsem žila do té doby. A nelituji!!! Dcera je šťastná, milá, spokojená a co víc si jako matka můžu přát!!! Takže, ať vám testy, těhulky, dopadnou jakkoliv, nikdy to není konec světa! A ještě jedna věc: život s postiženými (kde se pohybuji) mi dává víc než si dokážete představit. Je to naprosto čistý svět s čistými lidmi. Žádné intriky, podpásovky, jen upřímnost a nezištné chování! Hlavu vzhůru! :o))
|
Nika 36 |
|
(18.6.2006 19:33:42) Omlouvám se, můj příspěvek patřil do tématu "Genetické testy". Nechápu, jak mi mohl skočit sem, když jsem na této diskuzi vůbec nebyla. :o)))
|
|
|
|
|
jan | •
|
(22.2.2009 8:34:03) Doufám, že to nebudeš uvádět do extríému Ty, pokud postižení dítěte vznikne při porodu nebo pokud Ti spadne z přebalovacího pultu nebo se vymele na tříkolce. Když by ochrnulo nebo mělo následky na mentálních funkcích, to ho zavraždíš, nebo se o toho dementního ležáčka budeš láskyplně starat? Co si zvolíš? V prenatálním stadiu je to totéž, jen vy někteří lidé neumíte pochopit, že mnozí lidé milují dítě již tehdy.
|
kulik | •
|
(24.2.2009 8:48:16) Myslím si,že je to dost citlivé téma a je na každém znás jakou cestu si zvolíme. Když se mimčo narodí zdravé a teprve pak se mu něco stane tak na výběr nemáme a musíme se o něho postarat,ale pokud je ještě nenarozené můžeme se rozhodnout. Ne kždý totiž má na to postarat se o takové dítě a z mého pohledu je pak v takovém případě ho dát raději pryč než kdyby se narodilo a pak by jsme se nedokázali o něho postarat a dali ho do ústavu.
|
|
|
|
Markéta, syn 4 r. | •
|
(6.3.2006 13:51:05) Věrko, souhlasím s vámi, že každé dítě si zaslouží život v láskyplném prostředí. Bohužel, spousta zdravých dětí v láskyplném prostředí nežije, a má tedy poměrně těžký život. Pro postižené dítě musí být neláskyplné prostředí ještě horší než pro to zdravé, nemyslíte? Takže podle mého názoru je lepší, pokud se rodiče, kteří se dozvědí, že jejich dítě bude postižené, a nejsou si jisti, že mu jsou schopni to láskyplné prostředí a nutnou péči poskytnout, rozhodnou, že se dítě nenarodí. Už jsem tady kdysi psala, že mám zkušenost s velmi těžce postiženým dítětem mojí příbuzné (nebyla to genetická vada, byla to chyba porodního personálu). A na základě téhle zkušenosti o sobě jako o matce pečující o postižené dítě velmi pochybuji. Myslím si, že každý, kdo se v téhle situaci rozhoduje, si projde peklem, a pevně doufám, že se v ní nikdy neocitnu.
|
Vačice + 3 kluci |
|
(6.3.2006 14:05:35) Jistě je situace, kdy se má narodit postižené dítě velmi těžká. Ale ještě mi nikdo nevysvětlil, jak se ta situace v rodině liší od situace, kdy se to postižení objeví až v průběhu života. Jaký je rozdíl v právu na život u 16-ti týdenního dítěte a u už narozeného člověka? Tak jaký??????
|
Martina, 2 kluci |
|
(6.3.2006 14:13:33) Rozdíl není žádný :-) Nedělám si legraci, cítím to tak. Jen když už člověk to mimi má, tak se nějak "snadněji" vyrovnává s tím, že má to vysněné mimi, nějaké ty chybičky (i když je tou "chybkou" DS)...obrázek z UTZ člověku k srdci tak snadno nepřiroste (já to tak cítím, chápu, že jsou matky, které to cítí jinak). To byla moje tajná :-))) strategie na manžela (kdyby tvrdě chtěl potrat)- mimi necháme narodit a pak bychom řešili, co dál...spoléhala bych na jeho neschopnost mouše-ublížení :-))) Uuuuf, ještěže jen teoretizuju.
Svými řečmi jen žádám pochopení pro matky, které se rozhodnou pro potrat - NIKDY nevíš, co je k tomu vede, fakt. Každá rodina je tak specifické společenství, že nikdo jiný nemůže radit, jak se mají rozhodovat.
|
|
Věra. |
|
(6.3.2006 14:23:40) Pro Věrku s dvěma kluky. Myslím že v tom rozdíl není, protože jde jen o naše subjektivní vnímání.
Postižené dítě, po amnio v 20 týdnu, kdy ho matka nechá legálně zabít. Myslím že slovo přerušení v tomto kontextu je eufemismus, jeho život je ukončen, ne přerušen....
Jistě tohle dítě nemá právo na život menší, než dítě předčasně narozené, v 24 týdnu, které je na přístrojích , pravděpodobně bude mít nějaký handicap a rodiče jej milují a přejí si jej zachránit .I přes hrozící postižení....
Ta hranice je velmi tenká a je to opravdu otázka svědomí konkrétních rodičů. Nejde generalizovat, nejde říkat..."bude lepší když se nenarodí"...protože to nikdo neví....
|
Lenka, Evík 05, Šárka 07 |
|
(6.3.2006 15:35:22) Děvčata, ale nevíte, co je to žít s postiženým člověkem, moje maminka se stará o svojí sestru velmi svědomitě, nikdy ani nezapřemýšlela nad tím, že by ji dala do ústavu, či jiného zařízení. A není to její dítě!!!! Nicméně tolik proplakaných nocí, proseb a nářků - maminko, cos mi to udělala, ... netušíte, o čem se bavíte. Netušíte, jaký život byste žily. Nevíte nic, podle mě jen plkáte. Vezměte si z dětského domova postižené dítě a postarejte se o něj, ukažte, že jste lepší, než děvčata, která raději přeruší těhotenství, když je sebemenší podezření na tělesné či psychické postižené. Pak diskutujte.
|
Petula, 3 kluci 9/05,6/07,9/10 |
|
(6.3.2006 18:21:39) Lenko, plne s tebou souhlasim, sic nemam tu zkusenost s postizenymi detmi v rodine, pouze v ustave.
Rozdeluji lidi na dva tabory: Prvni ty, kteri odsuzuji ukonceni tehotenstvi - co nemaji s postizenym ditetem zkusenost. Druhe ty, co zkusenost maji a chapou rodice, kteri podstupuji ukonceni tehotenstvi.
|
evidlo + 4 |
|
(7.3.2006 22:32:55) A myslíš, že nemůžou existovat rodiče co s postiženým dítětem zkušenosti mají, a přesto ukončení těhotenství odsuzují? Nikdy bych si netroufla odsoudit někoho konkrétního, nemůžu tušit co ho k tomu vedlo, ale obecně zastávm názor, že ukončení těhotenství, byť ze zdravotních důvodů, je vražda. Matka tomu dítěti život nedala a nemá právo mu ho vzít - v děloze stejně jako po narození.
|
Lenka, Evík 05, Šárka 07 |
|
(7.3.2006 22:40:51) Omyl, matka život dítěti dává!!! Nebudu se tady přít o morálku, svědomí, či boha - já jen říkám, vyzkoušejte si to,a pak diskutujte.
|
|
Pavla3 |
|
(8.3.2006 8:21:06) Ehm, že se tak ptám a kdo prosimtě dává život dítěti když ne matka ??????? Sem asi něco zaspala při svém vzdělávání....
|
|
|
|
Katka + mimi | •
|
(6.3.2006 20:20:48) Lenko, souhlasím s tebou a dalšíma co máte tuto zkušenost. Mám mentálně postiženou sestru, starají se o ni rodiče. A kdo to nezná, tak si to nedovede představit. Vím o čem mluvím. Hezky jsi to řekla, ať si vezmou z ústavu postižené dítě a starají se.
Samozřejmě jej budete mít rádi, je to přece jen vaše dítě, ale bude to jiné.
Ale kdo má tu sílu, tomu držím palečky. Kdo ne, tak toho neodsuzuju, udělala bych to samé. Na štěstí mám zdravé dítko .
|
Lenka, Evík 05, Šárka 07 |
|
(7.3.2006 22:25:44) Díky. Chtěla jsem jen naznačit, že je třeba soudnosti a pochopení z obou stran a ne jen odsuzování ostatních a bití se do prsou. Přeji hodně trpělivosti a lásky. Všem maminkám. :-)
|
|
|
|
|
Blanka, 4 děti |
|
(6.3.2006 15:53:56) Taky bych byla ráda, kdybychom přestali používat podobné eufemismy jako "přerušení těhotenství". Dobře si pamatuju, jak brutální nám připadala zavedená praxe ve starověké Spartě, kde nechtěná novorozeňata házeli ze skály. Osobně nevidím rozdíl mezi tím a "přerušením" těhotenství. Pokud má někdo odvahu jít na "potrat", měl by mít taky odvahu nazývat věci pravými jmény. Myslím, že nemám právo hodnotit druhého člověka, proto se nevyjadřuju k potratu jako takovému a rozhodně neodsuzuju toho, kdo ho podstoupí. Jen bych byla ráda, abychom nazývali věci pravými jmény a neulehčovali svému svědomí tím, že se tváříme, jako by vlastně ani nic nestalo... Blanka
|
Martina | •
|
(6.3.2006 17:25:56) Jen bych chtěla v této debatě podotknout... nemyslíte že nám věda umožňuje v rámci zjištění handicapu už v těhotenství abychom umožnili dítěti se netrápit? Jak to myslím - vezměte to v přírodě, u takových šelem nebo jiných savců, to je jedno. Když se narodí slabé připadně handicapované mládě, tak ho matka většinou opustí. Mládě se pak trápí - hlady. Umírá. To už je lepší podstoupit ten potrat ne? Je to teda záhul do lidské psychiky. Ale nechápu proč tady odsuzujete podobné lidi když pro ně to také není vůbec jednoduché. Myslíte že normální ženská která se těší na miminko a najednou zjistí že bude postížené si prostě dojde na potrat a je v klidu s tím že si udělá nové? To je trochu divný ne? Já myslím že každá ženská je z toho dost vykolejená. A dlouho. Ale je to na každém z nás. Pro co se rozhodneme. Rozhodně souhlasím že po narození handicapovaného dítěte vám hrozně vzrostou rodinné náklady, ubude čas, jako ženská určitě budete muset zůstat doma. Když to chlap neustojí zůstanete sama, když to ustojí, stejně ho neuvidíte protože bude pořád v práci a vydělávat za dva. Jestli ovšem tak skvěle placenou práci najde. Podívejte se na statistiky platů v ČR. Když nejste poslanec tak se musíte sakra starat i se "zdravými" dětmi.
|
|
|
Hanka+L+A+V |
|
(8.3.2006 14:54:40) Věrko, je rozdíl v tom, že se můžeš rohodnout. My máme tělesně postiženou holčičku, ted má 18 měsíců, vyčerpávajících měsíců! Čekali jsme dvojčátka, jedna holčička umřela v bříšku a druhá se musela narodit předčasně. Když měla tři týdny, museli jí amputovat nožičku pod kolenem. Péče o ni je náročná,denní cvičení Vojty, teď se umí přetáčet a plazit, na chození a samostatnost si budeme muset dlouho počkat, s protézkou jde všechno pomalu, ale máme snad naději,že to tak bude. Jsou ale postižení,kde tato naděje není, mentální postižení atd. Já osobně, se svými zkušenostmi, bych těhotenství při předpokladu postižení dítěte nechala přerušit. Obdivuju lidi, co se rozhodnou opačně a pak čelí všemu obětavě a dobrovolně. I když představa, že bychom teď Lucinku neměli...je hrozná!!!
|
Petra | •
|
(9.3.2006 16:37:22) Milá Hanko, jste s manželem úžasní. Přeji hodně štěstí a Lucince co nejlepší zdravíčko.
|
ADA | •
|
(9.3.2006 17:29:21) Kousek od mého domu je ústav s mentálně postiženýma.Denně je potkávám a děkuji že mám zdravé dítě.Když se takové narodí každý rodič ho miluje.Ale kdybych v těhu zjistila postižení šla bych na potrat.
|
|
Hanka+L+A+V |
|
(10.3.2006 14:32:24) Petro, díky, ale věřím tomu,že každý na našem místě by se choval stejně. Nemáš před tím kam utéct a to mimčo je přece naše a potřebuje právě naši pomoc a podporu. A kdybych si měla vybrat mezi Luckou a nějakým zdravým mimčem, už bych ju nedala ani za nic! Je to naše sluníčko a přináší nám hodně moc štěstí a lásky.
|
|
|
|
|
Věra. |
|
(6.3.2006 14:13:17) Pro Markétu kousek níže. Zcela chápu vše co píšeš , nicméně, kdo může vědet předem , že péči o handicapované dítě nezvládne, nebo že jí naopak zvládne skvěle? Není to jen výmluva ? Jak se liší dítě postižené těžkým porodem s následným handicapem a dítě, kde je to podezření na handicap již v těhotenství?
Liší se pouze tím, že to nenarozené lze legálně zabít a to po porodu nikoliv.
Myslím že k tématu mají co říct především lidé, co pečují o vlastní, nebo osvojené postižené dítě. A my ostatní budeme přirozeně doufat, že nás život před podobné zkoušky nepostaví. Ale předem to neví nikdo z nás.
Občas zaznívá - "pro to dítě to je lepší, když se nenarodí ", sobecký argument hodný dnešní sobecké doby....a samozřejmě věc svědomí každého člověka .
Říkat o postižených že jejich život je méně hodnotný nebo "nemají právo" zde být jistě nejde....říkat " nechci se o něj starat"....to je již otázka svědomí jednotlivce.... a také věc pomoci postiženým ze strany státu, věc která by měla být prioritní.
|
Vačice + 3 kluci |
|
(6.3.2006 14:24:35) No konečně se někdo další zastal života. Už se to tu na mě slétalo jak vosy na bonbosy.
|
& |
|
(6.3.2006 15:06:24) Vero,
Ale to je hodne individulani. Ja bych jsi nedovolila soudit, jinou zenu pokud se rozhodne na potrat jit nebo nejit. Ja sama jsem v tehotenstvi zadne testy, krome ultrazvuku nepodstoupila. Ultrazvuk jenom proto, aby byla v pripade problemu diteti zajistena adekvatni pece. Nadruhou stranu chapu i argumenty Skramusky a Mmiissei proc testy podstoupit, a nodovolila bych si je za to soudit. To opravdu neni cernobile.
|
|
Lilka | •
|
(6.3.2006 15:06:59) Věrko+2 kluci. osobně znám manžele - oba lékaři a oba silně věřící katolíci. Když se dozvěděli,že jejich dítě bude mít Down. sy. rozhodnutí bylo jasné. Samozřejmě že nešli na potrat a dítě si nechali. Jak krásné a správné, že? Ovšem nechali si je jen do porodu a pak je odložili do ústavu. Oni by přece tu péči nezvládli,takže takhle to bude lepší. Skutečně je to lepší než ukončit těhotenství?????? Já tedy ten pocit nemám.
|
Bára 2 děti | •
|
(17.3.2006 17:24:12) To dítě žije, život mu nesbrali. Tak moc Ti vadí, že mu na život přispíváš ze svých daní? Mně ne. Platí se z nich spousta daleko větších ptákovin.
|
|
|
|
Eva K | •
|
(6.3.2006 18:46:10) Myslím, že se proti vám zvedla taková vlna kvůli vašemu tónu a radikálnosti. Tlak vždy vzbuzuje protitlak, to je přirozené, i když s vámi třeba část pisatelek v ledasčem souhlasí. Eva
|
|
|
alžbjeta | •
|
(10.3.2006 11:31:35) markéto, napadlo tě, dle tvého argumentu, že je lepší dítě zabít než aby žilo v neláskyplném prostředí, bychom měli pozabíjet všechny děti, kreré jejich rodiče týrají nebo bydlí v ústavech..
|
Markéta, syn 4 r. | •
|
(14.3.2006 11:33:14) Ne, to mě opravdu nenapadlo. A zákony to na rozdíl od potratu zakazují, nebo se mýlím?
|
|
|
|
Markéta+8 | •
|
(7.3.2006 22:02:51) Přidávám svůj hlas k těm, kteří svoje dítě nedají, i kdyby bylo postižené. Všechny ty vypočítávané ohledy na zbytek rodiny jsou opravdu důležité. Ale ve srovnání s otázkou bytí nebo nebytí jiného lidského života jsou až na druhém místě. Raději nebudeme mít ohled na dítě, které se ještě neumí bránit... Paní Věro, díky za trefný příspěvek, zvlášť poslední větu. Čím to, že článečky pana Nágla vyvolají vždy takovou vlnu ohlasů? Jestli to nebude tím, že ač píše stylem zdánlivě odlehčeným, dotýká se témat, která jsou velice zásadní. Zdravím všechny čtenáře Markéta
|
|
Lenka | •
|
(11.3.2006 8:48:09) Milá Věrko, štěstí máš rozhodně ty, protožě máš zdravé dva kluky. Neodsuzuj to, co viditelně vůbec nepoznáš. Pracuju už sedmým rokem ve stacionáři pro mentálně postižené a sama jsem měla sestru s Downovým syndromem a jinými přidruženými chorobamy, které by ti stejně nic neřekly. Jsem teď už podruhé těhotná a podstoupila jsem všechna dostupná genetická vyšetření. Nikdy bych nebyla tak nezodpovědná, abych je vynechala. Doporučovala bych každému, kdo stojí před volbou jít na vyšetření a v případě špatných výsledků rozhodování se zda potrat či ne, aby navštívil nějaké zařízení pro postižené, pobyl tam alespoň pár hodin a sám zhodnotil, zda na takovou celoživotní starost má. Spousta takových hrdinek, které by "nezavraždily" své dítě nakonec odkládá své děti do ústavů a po velmi krátkém čase k nim zapomínají cestu.
|
|
|
Martina, 2 deti | •
|
(7.3.2006 13:52:20) Mam uplne stejny nazor jako Mmiissaa, lepe bych to nenapsala. Take mame takto postizene dite v rodine(neter) a vim, co to obnasi. Takze ja jsem byla na amniocenteze s obema detma, ted jsem tehotna potreti a sla jsem zase. Rozhodne bych to nenechala nahode. Kazdy, kdo se s tim setkal v rodine, vi, o cem pisu.
|
|
Toranoko | •
|
(10.3.2006 17:51:22) A mas sestru, nevim teda, jestli jsi rada, ze ji mas, ale ty bys v tom pripade mela moznost udelat pro sveho syna totez - dat mu sourozence, i kdyz postizeneho.
Ja verim tomu, ze se nam deje pouze to, co jsme schopni zvladnout, a dnesni doba se mi nelibi treba proto, ze v nas vyvolava strach z neprijemneho (smrti, nemoci, postizeni...) a namlouva nam, ze lze vsechny tyhle veci ze zivota odstranit.
Ja za sebe bych to urcite zkusila, jsem pevne rozhodnuta to udelat, pokud budu muset.
|
|
|
Lenka, Evík 05, Šárka 07 |
|
(6.3.2006 12:04:53) Já jsem amniocentézu podstoupila, jsem za to velmi ráda, narodila se mi naštěstí zdravá holčička. Díky peripetiím s antibiotiky na začátku těhotenství, .. byla jsem za tu jistotou velmi ráda. Moje maminka, se kterou žijeme ve společném domě, se stará o postiženou sestru. Kdo neví, nepochopí. Amniocentéza není zbytečná.
|
|
ydney |
|
(6.3.2006 12:51:19) Verko, nekdy mi opravdu staci nad nekterymi prispevky zakroutit hlavou, ale v tvem pripade Ti to i pisu.
|
Vačice + 3 kluci |
|
(6.3.2006 13:51:13) No co na to říct? Tak bacha na krční páteř, aby od toho kroucení nezačala bolet. :-)
Příště raději argument!
|
Ditulínek | •
|
(6.3.2006 20:53:10) Věrko, ty jsi taky trochu vyčůraná a odpovídáš jen na to, co se ti hodí.
|
Vačice + 3 kluci |
|
(7.3.2006 10:06:51) No vyčůraná teď jsem to je pravda.
Na co jsem neodpověděla? Nevšimla jsem si. Už se v té diskuzi přestávám orientovat. Já nemůžu stále sedět u počítače. Starší syn mi chce prodávat konzervy, mladší tu u mě buší do PC, musím se taky připravovat na jednu dobrovolnickou činnost, kterou provádím (i když pouze se zdravými dětmi), a navíc manžel potřebuje počítač taky k práci, takže ho nemůžu stále blokovat. No 20.50, to tady seděl manžel. No nic, jdu kupovat šunku nebo co.
|
|
|
Irča | •
|
(19.3.2006 0:16:09) Pro Věru, jak tak čtu tvé nárory musím se smát. Velice dobře se polemizuje na tema kdyby se mi to stalo tak bych se chovala tak a ne jinak! :-)) Nikdy nikdo neví jak by se zachoval v té dane situaci dokud se v ní neocitne. Možná jsem nebyla jiná .... Dnes máme 15 měsíčního syna s DS, nevěděli jsme že bude postižený, testy byly v pořádku. Je to naše sluníčko a vím že dnes už bych ho nedala, ale na druhé straně vím že život bude mít težký a to z jednoho prostého důvodu ..... lidé jsou zlí a rádi ubližují, neříkám že všichni ale je jich dost. A já svého syna nebudu moct chránit na každěm kroku. Nejedná se mi o to, že já se objetuju a budu se starat do smrti o Své dítě, ale o to že on bude ten kdo nikdy nebude moci vést plnohodnotný život. Co mu řeknu až se mě zeptá proč je jiný? Proč nemůže mít rodinu? Proč nezvládne některý věci? Kdo bude více trpět já nebo on? Právě čekáme druhé dítě, podstoupili jsme všechny testy i amniocentézu a řeknu ti to upřímně, kdyby byl jen náznak že druhé dítě je postižené jdu na umělé přerušení a můžeš si o tom myslet co chceš. Irča
|
|
|
|
|
Eva, 3 kluci | •
|
(8.3.2006 15:04:37) Jde ale o to, že znám případ, kdy po doporučené interrupci po špatných výsledcích z plodové vody se narodilo zdravé dítě a nejde o interrupci, ale o vyvolaný porod, kdy cítíte už pohyby dítěte.Dítě se po vyvolaném porodu nechá dožít.
|
Marie+Láďule10.05 |
|
(10.3.2006 17:58:07) Ahoj, no nevím co na to říct, to už tak "trochu" vraždou zavání. Holky ať je vaše rozhodnutí jakékoli je určitě velmi těžšké. Nemůžu nikoho soudit,nevím jak bych se rozhodla já, nedokáži si představit ani jednu variantu a můžu jen děkovat za to že jsem se ještě nemusela rozhodovat a modlit se abych to nemusela dělat nikdy. Je složité vychovat zdravé dítě, ještě složitější postižené, a komu se to alespoň troch podaří zaslouží si obdiv. Ale myslím že ať máme s našimi dětmi jakékoli těžkosti, stojí to za jejich úsměv, byť by byl jen jeden. Při takovém článku se vždy chodím dívat na svého spícího syna a děkuji, děkuji,děkuji....
|
|
|
|
Eva K | •
|
(6.3.2006 8:23:07) Naštěstí patřím k těm, kteří se předem dočetli, že tento test je velmi orientační, lékařský závěr mě ale překvapil z jiného důvodu: Mě vyšlo 1x12000 z krve, ale v laborce tam připsali poznámku, že "vzhledem k věku matky" je riziko 1x1200. Je mi 28 let. Eva
|
Kristiánka |
|
(6.3.2006 9:04:48) Jo, Evo, to znám. Při 2. těhotenství jsem měla napsáno: Vzhledem k věku matky..., bylo mi 29, o jakém věku to proboha psali?
|
Eva A Dali | •
|
(6.3.2006 9:14:35) Těžko říct, co tím mysleli, každopádně mám několik kamarádek, které otěhotněly mezi 27. a 30. rokem, vyšly jim špatně tyto testy, tlačily je do amniocentézy, kterou některé odmítly kvůli riziku potratu, jiné podstoupily a nakonec po dlouhých nervech měly všechny zdravé dítě. Někde jsem četla, že pro tuto věkovou skupinu jsou ty hodnoty nastavené tak, že velké množství žen se dostane do rizikového pásma zcela zbytečně a zbytečně se bojí o zdraví miminka. Taky bych na amnio nešla, riziko potratu tam je malé, ale je. To je jako bych vystrčila kočárek na 5 min do silnice. Nechápu rozdíl v přístupu k narozenému a nenarozenému dítěti.
|
líza | •
|
(6.3.2006 10:41:57) Je to asi každého věc. Ja jsem o jedno miminko přišla protože mělo genetickou vadu neslučitelnou se životem. Při druhém těhotenství jsem šla na všechny vyšetření s obavami, ale byla jsem za ně vděčná! nyní máme krásnou holčičku.
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(6.3.2006 11:29:45) Lízo, já myslim, že nejde o to, aby na amnio nechodily žádný matky, ale o to, že nemá smysl, aby tam šla matka, která by stejně nešla na interupci pokud by dítě bylo postižené. Prostě kdo se necítí na postižené dítě, nechť tam jde, pro ty ostatní nemá smysl zvyšovat odběrem plodovky riziko problémů.
Já jsem měla krev v pořádku a sestřička mi říkala, že "kdyby v pořádku nebyla, musela byste na odběr plodové vody". Ani náznak, že to vyšetření není povinné a má svá rizika - to jsem se dozvěděla až z Rodiny. Snad by mě informovali pokud bych ho podstupovala... Kamarádka na odběru byla, řekli jí, že dítě bude mít konkrétní postižení a ona se stejně rozhodla, že si ho nechá ať už bude mít cokoli. Čili tim ten odběr ztratil smysl a bylo to zbytečné riziko. Nakonec se jí narodil chlapeček, který předpokládané (operacemi řešitelné) postižení nemá, ale má jiné (na celý život).
|
|
|
|
p+1 | •
|
(6.3.2006 9:18:25) "Vzhledem k věku matky" se píše všem - je to tabulková hodnota vycházající ze statistiky. Je vyšší nebo nižší podle věku (je na to takovej grafík, ze kterýho se to odečítá), ale uvádí se vždycky. Prostě jedna hodnota z krve, druhá podle věku, skutečné riziko je něco jako "průměr".
|
Mediana | •
|
(6.3.2006 11:00:10) mě je 35, jsem bezdětná a statistická rizika DS v závislosti na věku samozřejmě tudíž znám od 1:1500 ve 20 až po 1:30 ve 45 letech. Ale jedno nechápu, proč lékaři sdělují maminkám i statistické riziko věkové kategorie, když jim z krve vyjde třeba jedna k několika desítkám tisíc. Statistické riziko třeba ve dvaceti říká, že průměrně se jedné z 15000 matek tohoto věku narodí dítě s DS. Skutečné riziko nemůže být průměr, statistický a reálný výsledek nelze sčítat a dělit. Přece když mi odebírají krev v určitém věku, tak mi odebírají tu krev jaksi už i "s tím věkem", ne? Věk je v ní jaksi obsažen. Tak proč sdělují abstraktní zobecněná čísla? Já měla za to, že podstatný je reálný výsledek a řeší se tam, kde je horší, než věku odpovídající průměr. Nevíte někdo? Dík.
|
alžbjeta | •
|
(10.3.2006 11:40:55) díky za příspěvek, tohle mi taky vrtá hlavou..
|
|
|
|
Eecta |
|
(6.3.2006 12:53:03) oni tim nemysli nic spatneho - jako ze jste na dite stare a podobne. Vzhledem k veku matky znamena, ze s kazdyn rokem veku se hodnoty v krvi meni, takze co je ok v 25, je jine v 28, 30... Kdyby to tam nenapsali, tak se nekdo na vase hodnoty podiva a lekne se, ze je to problem - pak zjisti, ze vam neni 22, ale 29 - a uz je to v poradku. Nebudte tak vztahovacne:))) me je 31:)))
|
|
|
Sqeeky a kluci 02/05 a 06/08 |
|
(6.3.2006 9:54:19) Mne rekl doktor, ze vysledky Triple testu jsou v poradku, pak jsem se ptala na pomery a z krve to bylo 1:27000 a dle veku neco kolem 1:tisicovky, presne uz nevim, bylo mi 31 let. Ten rozdil byl opravdu zavratny. Me kamaradce na Triple testu vlozili spatny tyden tehotenstvi a tim padem ji vysel naprosto katastrofalni pomer a nez na to doktor prisel a poslal ji tam znovu byla z toho na prasky :o(
|
|
denissa |
|
(6.3.2006 19:58:24) Mě napsali-1 ze 180 a taky jsem tou jednou ze sto osmdesáti byla.To mi bylo 29.Chlapečka jsem si nechala vzít,protože o sobě vím,že bych to nezvládla.Měla jsem opravdu hodně velké výčitky svědomí,že jsem ho zabila a i když je to už pět let stejně se s tím nemůžu smířit.Na rozhodnutí jsem měla asi jen osm hodin a to je opravdu moc krátká doba rozhodnout o nenarozeném miminku a vlastně o celém životě naší rodiny. Po dalším odběru plodové vody mi napsali 1 z 60 a syn je zdravý.To mi bylo 31.
|
hana | •
|
(20.3.2006 15:29:38) Dobrý den, dávám dohromady článek o spolehlivosti či spíše nespolehlivosti testů a sháním ženy - rodiny, které jsou ochotné mluvit o tom, že třeba test ukázal že všechno bude špatně, ale nešly na potrat a nakonec děcko bylo v pořádku. Prosím, ozvěte se mi na capova@tyden.cz nebo na 724 024 534. Děkuji moc.
|
|
|
|
Miluše,2děti | •
|
(6.3.2006 9:57:10) K článku nemám nic,žádné výhrady,až na poslední větu "několik SET bezesných nocí"..To je trochu blbost,ne?..
|
La Pepa |
|
(6.3.2006 10:13:30) No, když už chceš šťourat, tak se trápili od 16 týdne až do konce, tj. cca 24 týdnů, tj. cca 168 nocí, krát 2 lidi máš 336 nocí, pokud se svěřili dalším (třeba starším dětem), patřičně vynásob a máš stovky hnedle (ne li tisíce). Teda, pokud bereš bezesná noc nako noc, kdy nespíš, tak to asi blbost je, ale když to bereš jako noc, kdy při každém probuzení na to vzpomeneš, tak to dává smysl. LaPepa
|
Lea | •
|
(6.3.2006 13:27:24) Sakra proč je teda v ústavech tolik odložených mentálně postižených dětí???? Představa a realita je moc velký rozdíl. To je jen poznámka pro ty moralizující,kteří mají doma zdravé dítě a vůbec neví o co jde.
|
|
|
|
Miluše,2děti | •
|
(6.3.2006 9:57:10) K článku nemám nic,žádné výhrady,až na poslední větu "několik SET bezesných nocí"..To je trochu blbost,ne?..
|
|
Hana | •
|
(6.3.2006 16:39:52) Děkuji mockrát za článek, také bych své dítě nedala za nic na světě, v těhotenství jsem na žádných genetických testech ani nebyla, byla to krásně svobodná chvilka, když jsem podepsala, že na tripple test prostě nejdu a hotovo.
|
|
Olina | •
|
(6.3.2006 19:49:06) 1) ty opravdu nevíš, že tento test slouží k odhalování i jiných nemocí? 2) ty opravdu nevíš, že existují vady zjistitelné tímto testem a léčitelné s mnohem lepší prognózou při včasném odhalení? 3) ty umíš používat počítač, máš průměrné vzdělání a tohle nevíš? 4) řekla bys klidně: Mohl ses vyléčit, kdyby ses léčil včas, ale já jsem chtěla být v klidu?
Pokud máš 4x ano jsi opravdu v klidu.
|
cizinka | •
|
(6.3.2006 20:14:36) Olino, nechces to nam priblizit to, co vis? Jak jsou lecitelne geneticke choroby??? Neptam se ironicky, ale trochu prekvapene. Jestli jsem ti zmatla nahodou tam dole s problemy s Rh faktorem, tak se omlouvam, to se zjistuje z jinych krevnych testu, ktere dela se opakovane u vsech zen, ktere nejsou v Rh zhode se svym partnerem, jak jsem to stihla behem dnesku zjistit.
|
Markéta, syn 4 r. | •
|
(6.3.2006 20:42:41) Jenom technická poznámka - testy se dělají v případě, že je maminka RH negativní a otec RH pozitivní (u některých lékařů pokaždé, když je maminka RH negativní, z důvody nejistoty otce).Riziková je situace, kdy by dítě bylo RH pozitivní. Tedy tak to alespoň bylo, když jsem byla těhotná - jsem totiž RH pozitivní a můj muž je negativní, tak jsem se o to zajímala. Nevylučuji, že lékařská věda od té doby postoupila a zjistila další nebezpečí,nejsem lékař.
|
cizinka | •
|
(6.3.2006 21:01:23) Ano, Marketo, to byl take nas pripad. Ja jsem to v teto diskusi napsala blbost - moje doktorka o Rh problemech se mnou mluvila v souvislosti s tripple testem, tak jsem nabyla omylneho dojmu, ze pripadne krevne nezhody mezi miminkem a matkou u tripple testu se zjistuji take. Tim chtela jsem si opozdene se opravit. Jinak ja vubec netusim co by se dalo delat drive, jestli vsichni matky chodili na tripple testy. Tezke geneticke vady, ktere by potrebovali operacniho reseni hned po narozeni ditete se poznaji i UV vysetrenim. Podle mne, to je opravdu veci kazde z nas, co chceme vedet predem, jestli volime geneticke testy a interupci anebo jestli postoupime to riziko, ze nam se narodi miminko s vadami nesloucitelnymi s zivotem, a jestli chceme s tim neco delat, to jest tehotenstvi prerusit. Ale mozna Olina neco vi co ja netusim.
|
|
|
|
Vačice + 3 kluci |
|
(7.3.2006 9:36:38) 1) a 2) Podle mých informací z učebnic porodnictví, odborných časopisů... se v dnešní době tento test opravdu týká vlastně už jen trisomie 21, ostatní vady, které se tím "zjišťovaly" dříve, se dají zjistit pomocí ultrazvuku. (Dokonce to mám potvrzené i mou gynekoložkou, takže pokud je tvoje vzdělání a znalosti vyšší než mé a mé gynekoložky dohromady, prosím, pouč nás. Ono totiž ne všechno, co najdeš na internetu, ve starých knihách..., je aktuální.) 3) Moje vzdělání bych řekla, že je dokonce nadprůměrné, počítač taky umím používat, mám přístup k nejnovějším informacím (možná narozdíl od tebe), proto jsem si to zjistila a upozornila na toto ty, kteří by své dítě "nedali", i kdyby trpělo trisomií 21. 4) To bych samozřejmně neřekla, protože bych se podle svých informací a podle svého svědomí do této situace nedostala.
|
Vačice + 3 kluci |
|
(7.3.2006 9:53:28) Ovšem když to teď po sobě čtu, tak bych v posledním řádku napsala raději "samozřejmě". No a "na rozdíl" se asi píše taky zvlášť. To jen aby se někdo neobul do mého "vysokého" vzdělání. Ale manžel vystudoval dokonce medicínu a píše někdy ještě hůř. Tak snad validita mých informací nebude stát na hrubkách, kterých jsem se dopustila.
|
|
Linda | •
|
(9.3.2006 20:39:25) Ahoj, jen bych chtěla připomenout, že obyčejný ultrazvuk, který se dělá při nerizikovém těhotenství žádné vady odhalit nemusí a většinou neodhalí. Až na základě výsledků testu, se při špatném výsledku posílá na ultrazvuk k odborníkovi na vrozené vady. Ten má k dispozici i specielní ultrazvuk. Alespoň v Hradci K. to tak funguje. A až po té se přistupuje k amniocentéze.
|
cizinka | •
|
(9.3.2006 20:55:12) Lindo, ja jsem chodila na poradnu v Brne, nemela jsem nejak znepokojujici vysledky krevnich testu, ale UV, ktery vyhledaval vady srdce mi provedli. Tak to bylo i u spoustu mych kamaradek v zemich, kde tripple test rutinne se neprovadi.
|
|
cizinka | •
|
(9.3.2006 21:18:41) Lindo, jestli temi vrozenemi vadami myslis vady mocoveho ustroje a vady srdce, moje doktorka v Brne mi to provedla i presto, ze vysledky krevnich testu nebyli nejak nesklidnujici. Nemuzu ale samozrejme rict, jestli tento postup byl rutinni. Taktez bylo i paru mych kamosek v zemich, kde trippletest ani jine krevni testy neni rutinne vysetreni. Zkratka, tripple test muze pomoct na mozne vady upozornit, ale neni to vysetreni nenahraditelne UV, pokud mluvime o vadech, ktere je dobre vedet jeste pred narozenim ditete a pripadne pripravit se na operacni porod ci operaci po porodu.
|
Sears |
|
(9.3.2006 21:33:51) V Kanade (alespon v zapadni, kde ziji)se tripple testy neprovadeji prave kvuli zkreslujicim vysledkum. Kolem 10. tydne se provadi vetsinou prvni ultrazvuk a pokud se tam "neco nezda" , posilaji na ultrazvuk podrobnejsi a provedou NT screening (=mereni sijoveho projasneni). Amnio se nabidne pote, co se zjisti UZ nejake nesrovnalosti a abnormality...Dalsi UZ (vetsinou druhy a zaroven posledni) s eprovadi kolem 20. tydne.
Za zajimavost stoji jeste fakt, ze pokud je vse v poradku, tak po 24 hodinach od porodu se pousti maminka s miminkem domu a dalsi den prijde sestra na navstevu (s vahou) - poda nejruznejsi informace a zjisti, jak se dari kojeni...
|
|
linda | •
|
(10.3.2006 17:46:08) Cizinko, já jen chtěla říct, že po špatných výsledcích tripltestu se nepřistupuje hned k odběru plodové vody. Kamarádce vyšlo riziko 1 z 60 a důvod byl odhalen právě tímto ultrazvukovým vyšetřením kam byla odeslána. Amniocentéza už nebyla nutná. Neříkám, že se z UZ pozná vše, ale například v tomto případě se zjistilo, že špatné výsledky byly způsobeny placentou. Při normálním vyšetření by se na to přišlo až se zpožděním nebo vůbec, ale díky testům bylo odhaleno vše včas a taky se dalo vše v čas vyřešit.
|
cizinka | •
|
(10.3.2006 18:40:45) Lindo, ja vim ze ne, ale velka cast lekarske verejnosti a i domnivam se ze vetsi cast zdravotnickych systemu tripple test poklada za zbytecne stresovani. UV a AMC naprosto vystaci k vysledkum, ktere jsou naprosto srovnatelne s ceskymi a stoji mene nervu a penez. No je to objektem vedeckeho sporu, ale ani ceke odpurkyne tripple testu nejsou uplne mimo... jak z duvodu etickych tak cire medicinskych.
|
|
|
|
|
|
|
Klara, dcera Terezka | •
|
(9.3.2006 8:44:25) Taky bych sve dite nedala, Dawnuv syndrom je jedna vec. Ale co rozstepy patere? Dozivotni tezka invalidita, ochrnuti dolnich a casto i hornich koncetin, takovy "zivot" bych neprala ani svemu nepriteli.
Proto jsem presvedcena, ze nabadani k vynechani vysetreni je krajne nezodpovedne. To muze rici jen clovek, ktery nema predstavu, co vse se muze prihodit. Klara
|
Veronika | •
|
(9.3.2006 9:14:25) Myslím, že tu nikdo nenabádá ostatní k vynechání vyšetření. Jen sděluje ostatním, že své dítě by nedal, ať se děje cokoliv, a v tom případě jsou některá vyšetření zbytečná, AMC dokonce riziková. A přejeme si, aby lékaři informovali, a ne nabádali k potratu.
|
|
|
Zdenka | •
|
(14.3.2006 0:19:52) Cekali jsme nase prvni miminko a prosli jsme si stejnym utrpenim, jako rodice Terezky. Uz nikdy si takovy test delat nenecham, jen jsme se zbytecne trapili, coz se pak projevilo na pozdejsich komplikacich a hodne tezkem porodu, po kterem jsem malem nebyla. Vime, ze bychom si miminko nechali i s Downem, takze proc znovu postupovat neco, co na veci stejne nic nezmeni. Nekdy mi moderni metody vysetreni pripadaji jako muceni maminek a tatinku. K Terezce gratulujeme. Zdenka, Martin a Matysek, ktery mel take byt postizeny a misto toho je to kluk jako buk :-))
|
|
Dita + Agáta 13m | •
|
(20.3.2006 11:47:37) Já vůbec nechápu, jak můžete napsat, aby se toto vyšetření mělo vynechat. Vždyť to nezjistí jen vady typu Down, ale také roštěp páteře a jiné. A jak jste napsala, po špatných výsledcích vám doporučí amniocentézu, ale tu můžete odmítnout - je to jen vaše volba.
Když jsem otěhotněla, honili mě po genetice, protože moje sestřenice se narodila s Downovým syndromem, naštěstí tripltest vyšel v pořádku, můj gynekolog mě celé těhotenství kontroloval a dcera je krásná a zdravá. Ale moc dobře vím, jaká oběť pro celou rodinu to je, nechat si a vychovávat postižené dítě. Je to starost a zodpovědnost na celý život a hlavně i po smrti rodičů dítěte se o něj musí někdo starat (někteří se dožívají i vysokého věku), takže přechází zodpovědnost na sourozence a jejich rodiny, což pokaždé není možné - můžou být špatné vztahy, apod. A potom postižený člověk skončí v ústavu, což je pro něj absolutně hrozné. Hodně lidí by tuto životní situaci nezvládlo a hlavně je mnoho postižení, kdy stejně dítě nedonosíte nebo přežije jen krátkou dobu po porodu (pokud se narodí živé) a toho můžete být ušetřena. Podle mě je to mnohem větší psychický šok porodit dítě, které je mrtvé nebo vám zemře během několika hodin či dní, než když v počátku těhotenství kvůli poškození přerušíte a můžete se snažit o další miminko. Věřím tomu, že i tak to musí být pro maminku velmi těžká volba. Moje kamarádka měla miminko s těžkým roštěpem páteře a vím, jak to bylo hrozné, ale dnes mají krásnou dvouletou holčičku.
Takže prosím, neraďte někomu, že má vynechat test, který u většiny maminek vyjde dobře a maminka může být ve věším klidu a více se těšit na to svoje miminko. Copak není důležité, aby byla budoucí maminka v pohodě? A když už dojde k něčemu špatnému, není lepší začít znovu než se celý život třeba trápit a obětovat? Je to jen můj názor, ale podložený zkušeností z vlastní rodiny. Sestřenice je sice úžasná, je s ní legrace a všichni jí mají rádi, ale pořád je to dítě, i když je jí 30 let.
|
sona | •
|
(21.3.2006 11:54:06) Naprosto s tebou souhlasim.V tehotenstvi by se mely delat vsechny testy. Ja jsem ted ve 27.tydnu a kdyz mi delali testy na dawnuv syndrom,rozstep patere a dalsi ,tak jsem byla neklidna,asi jako vsichni.Pote nam zavolali z nemocnice,ze z krevniho testu vyplyva,ze je tu zvysene riziko rezstepeni patere.Hned jak jsme prijeli do nemocnice tak nam to sestra ukazala,a take nas hned poslala na ultrazvuk,ktery jsme v tom tydnu prodelali hned dvakrat.A vysledek?Ultrazvuk nam potvrdil,ze se nemusime niceho obavat,ze zadna riziko nehrozi. Nevim,jestli to patri k tomu co jsi napsala,ale opravdu si myslim,ze testy by se nemely vynechavat.Musis byt pripravena i na to nejhorsi....Sona
|
|
|
|