Nas pribeh

Vidim, ze nejsme prvni ani posledni, kdo prozivali podobne chvile...

Po prvnim bezproblemovem tehotenstvi jsme se s manzelem rozhodli, ze Janickovi zkusime poridit sourozence. Uz jsem ani nedoufala, ze se to podari, protoze mi tehdy bylo jiz 41 let. K nasemu velkemu prekvapeni jsem dalsi mesic po nasem rozhodnuti otehotnela! Na prvnim ultrazvuku (delali ho v mem pripade v 11. tydnu)mne zarazilo, ze mne nechali dlouho lezet na luzku a trvalo dost dlouho nez mi pani doktorka prisla oznamit negativni zpravu. Rekla mi tehdy, ze nase miminko bude postizene (chromozomalni vady, spec. DS). Ja se jeste zmohla na otazku, jestli neni prece jenom jeste nejaka nadeje, ze miminko bude v poradku. Doktorka odpovedela, ze bohuzel neni....Dostala jsem adresu specializovane kliniky, kam se druhy den mam zastavit jeste na podrobnejsi ultrazvuk, ktery nam rekne vice. Ten pocit, ktery jsem v tu chvili prozivala byl snad nejtezsi v celem mem dosavadnim zivote!

Tehdy jsem dojela domu, bylo mi strasne uzko, ale v plac jsem propukla az doma pred tchyni, ktera hlidala naseho rocniho chlapecka. Tchyne mne tenkrat hodne podporila a prestoze ma sama tezce postizene dite uz 34 let v domaci peci, ani zminka nepadla o pripadnem potratu...ale to sem ted ani nepatri! Ten vecer manzel zacal studovat na internetu a dozvedel se spoustu zajimavych udaju a informaci. V tom smeru, ze jeste neni vse ztraceno a ze nadeje na zdrave miminko existuje.

Druhy den jsme s manzelem odjeli na specializovanou kliniku, kde jsme podstoupili dukladnejsi ultrazvuk a provedli zde presne mereni vsech tzv. softmarkeru, ktere se zjistuji prave pri ruznych postizenich a provedli tez mereni sijoveho projasneni (tzv. NT screening). NT mereni bylo zvysene a na zaklade tohoto mereni a meho veku byla vypoctena pravdepodobnost postizeni. Po tomhle ultrazvuku jsme dostali mizivou nadeji, ze sance na zdrave detatko existuje, ale 100% muze vse vyvratit ci potvrdit amniocenteza. Pravdepodobnost znela 1 : 7. Nikdo nas k nicemu nenutil (tady v Kanade je to svobodne rozhodnuti a kazdy si pak nese za nej osobni zodpovednost). Dalsi ultrazvuk (posledni) byl v 20. tydnu. Pri tomto UZ nebylo zjisteno nic, co by signalizovalo DS, ale potvrdit to mozne stale nebylo. Za dva dny na to zkoumali srdicko (velice podrobne a jeho cinnost nataceli na videokasetu). Opet vypadalo vse OK. Byla to pro nas velka uleva!Zkratim to, protoze se nejak moc rozepisuji:)).

Ackoliv to bylo narocne obdobi, hodne nas to s manzelem posililo v nasem vztahu. Byli jsme stejneho nazoru a nebyli jsme v tom sami! Citila jsem v nem velkou podporu. Takze i v negativnim lze nalezt neco pozitivniho!

Narodil se nam zdravy chlapecek. Na amniocentezu jsem nesla proto, ze bych v pripade potvrzeneho DS potrat nepodstoupila. Ja jsem take pro zachovani zivota a snazim se brat "krize", ktere nas v zivote potkavaji jako vyzvu: "Vezmi svuj kriz a nasleduj mne"... Tim ale v zadnem pripade neodsuzuji maminky, ktere se rozhodnou jinak! Ja kdybych nepoznala viru v Boha, tak bych take jednala mozna jinak ....

Jeste poznamka na zaver: je mi lito ceskychmaminek, ktere zazivaji po odmitnuti amnicentezy nepochopeni lekaru, kteri se dokonce nebrani arogantnim vetam a dokonce i emotivne zabarvi svuj hlas! A mluvi o tom , jak je dotycna nezodpovedna....To je podle mne netaktni a neprofesionalni.