| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Proč Honzíček špatně spinká...

Jako stromPodle času
 Celkem 34 názorů.
 Arnošt (syn 2.75, dcera 0) 
  • 

Péťa spinká celkem dobře 

(2.3.2000 23:13:39)
Máme synka Péťu. Je mu 2 a 3/4 roku. Podle některých pedagogicko/psychologicky vzdělaných přátel je prý hyperaktivní. (Naštěstí to má kompenzováno některými kladnými vlastnostmi jako velkou citlivostí srdce a docela slušnou mírou empatie na svůj věk. Na druhou stranu je dost tvrdohlavý.)
Projevilo se to cca v 1 a 1/2 roce, kdy Péťa začal přelézat ZAVŘENOU špryclovou postýlku. A po hlavě dolů. Už předtím často brečel, že chce k mámě. Nyní ale svůj problém sám uměl vyřešit. Protože situace byla poněkud nebezpečná, zrušili jsme dětskou postýlku a dovolili mu usínat s manželkou a spát v samostatné posteli. Zpočátku nechtěl zůstávat v posteli a byl to s ním těžký boj ho uspat. Časem se z toho ale vyvinul určitý rituál. Pro Péťu i pro mojí ženu se z toho staly krásné chvíle, kdy má na něj plně čas, kdy se s ním může pomazlit. Péťovi touha pomazlit se pomůže "ubrzdit se", sklidnit se, co by jinak nebyl téměř schopen. Ale takhle mamince svým způsobem "vypráví" v postýlce co zažil za den, zpívá jí písničky, atd. Byly časy, kdy chtěl 15-25x zazpívat písničku Ovečka kudrnatá. (Ode mne - manželka moc zpívat neumí …). Ale je to čím dál tím víc pro manželku i pro Péťu fajn.
Proto jsme se rozhodli, že tento zvyk zatím zanecháme. Navíc, protože Péťa tvrdě hned po usnutí spí velmi tvrdě, není problém ho přenést do jeho postele. Když se v noci probudí, ví kam přijít. A pokud si lehne nějak napříč - tak se odstěhuju do jeho (původně stejně mojí) postele.
Ještě jsem chtěl zdůraznit, že těžko necháme dítě plakat v pokoji, když máme 1+1.

Mějte se pěkně.
Odpovědět
 Dalibor, jedna žena a dvě děti (3 a skoro 1 rok) 
  • 

Re: Péťa spinká celkem dobře 

(3.3.2000 21:02:32)
S článkem nelze než souhlasit. Přiznejme si, že jediným závažným důvodem, proč se děti od malička vytěsňují z maminčiny postele je manželova snaha zaujmout své místo (a svou ženu). Něco ve stylu ankdoty, jaký je rozdíl mezi vláčkem a ženskými ňadry. Žádný-obojí je určeno pro děti, ale hraje si s tím tatínek.
Odpovědět
 Pavlína Vopeláková, 6-ti letý syn 
  • 

Re: Péťa spinká celkem dobře 

(4.3.2000 16:10:52)
Máme 6-ti letého syna Jakuba a od malinka jsme se snažili, aby spal v postýlce i v pokoji sám. Opravdu úporně jsme se snažili, běhali jsme za ním do vedlejšího pokoje několikrát za noc, uklidňovali jej a výsledek několikaleté snahy ? Byli jsme unavení a Jakub se nijak neosamostatnil.
Později začal chodit do školky a potřeboval mámu, mazlení a tulení, čím dál víc a myslím, že je to zcela přirozené.Teď zrovna prožívá období všelijakých strachů z imaginárních pohádkových bytostí a navíc všelijaké rvačky s klukama...Samozřejmě když je tma a má jít spát.
Jsem nyní znova těhotná a jsem si jistá, že ze své postele žádné ditě vyhazovat nebudu. Proč by mělo být rozmazlování to, že chce ditě se monou být?
Uspávání vypadá u nás asi takto :pohádka, popovídání, pomazlení u něj v pokoji v jeho posteli.( Je mu jedno, jestli s tátou nebo mámou ). A je to pár týdnů, kdy nás prosí, abychom počkali až usne a odešli až potom. V noci ještě někdy příjde za námi do postele a spíme tak vklidu až do rána. Jindy má zase dny kdy doslova chce být sám a usne bez problémů.
Myslím, že trvání na všech těch poučkách z knih, či poslouchání rad od kohokoli, by člověk neměl brát příliš vážně, ale měl by se řídit především citem a potřebou svého dítěte, které stejně nejlépe znáte jen vy.
Chi povzbudit ostatní rodiče, nebojte se udělat to co cítíte, berte to jako přechodné období, ono jim to do puberty nezůstane.
A zvláště tatínci, kteří jste od rána do večera v práci, není to příjemné, když se k vám dítě v noci přitulí a má s vámi kontakt alespoň ve spánku ?
Nechci, aby to vyznělo jako navádění, možná se některé děti naučí spát od malička samy, ale jsou jistě i ty pro které je to problém. Jen vím, že naše trvání na " správných zásadách " nám k ničemu nebylo, našeho syna jsme nepředělali. Po dvou letech kolotoče mezi prací a rodinou jsem vděčná za ty chvilky, kdy se chce se mnou tulit a povídat si. A tak si to s manželem užíváme dokud to jde.
Odpovědět
 Klára p.,syn 1,5roku 
  • 

Re: Re: Péťa spinká celkem dobře 

(4.3.2000 23:22:40)
Mého chlapečka jsem kojila téměř 15 měsíců - z toho vyplývá, že mi vždy u kojení usnul, takže jsem nemusela uplatňovat určité výchovné metody, které by vedly k větší "samostatnosti" dítěte. A musím napsat, že jsem se o to ani nepokoušela. Pokud malý náhodou neusnul u krmení, tak jsem ho uspala. Byla jsem s tímto stavem smířená. Zkrátka jsem si nedovedla představit, že bych tu hodinku večer dělala něco jiného než uspávala malého. Jaké bylo moje překvapení, když přibližně před měsícem a půl chtěl malý sám od sebe do postýlky a mě posílal pryč. Zjistil totiž, že si v postýlce může ještě chvíli pohrát se svojí oblíbenou hračkou,kterou si před spaním vybere v pokojíčku.Většinou ho spánek zmůže docela brzy. Nikdy jsem ho ale nenutila spát samotného, a když se náhodou v noci vzbudí a chce jít ke mě do postele, nebráním mu v tom. Myslím, že láska k dítěti a intuice (svoje děťátko přeci známe) nám napoví více než nějaké výzkumy a chytré knihy. Všem přeji hodně lásky a TRPĚLIVOSTI.Ahoj
Odpovědět
 Martin 
  • 

Naprosty souhlas s autorkou 

(3.3.2000 12:21:30)
Zdravim

nezbyva mi, nez naprosto souhlasit s autorkou clanku. Nase Betka spala s nami v posteli od narozeni(prestoze jsem se bal, abych ji nezalehl) a sama prisla na to, ze je pohodlnejsi spat ve sve postylce. Ma ji vedle nasi postele a kdyz chce tak ji tam dame nebo ji vyndame, podle toho kde se rozhodla spat. Mozna je muj nazor spatny, ale myslim si, ze nema smysl nutit delat dite neco, co ono nechce samo a navic to nechce ani ten rodic, jen proto, ze "se to tak delava".

Martin
Odpovědět
 Jana, dvouletý syn 
  • 

Spíme v jedné posteli 

(13.3.2000 21:01:16)
Díky moc za tenhle článek, ani my jsme psychicky neunesli zoufalý pláč našeho v postýlce zanechaného hošíka (po pravdě řečeno jsem těch několik pokusů obrečela s ním). A tak jsme rozebrali postel a spíme všichni tři spolu. Syna kojím a tak je toto řešení pro mě nejpohodlnější, ale ani naše dítě nevypadá poškozeně, spíš naopak... Naše okolí nás ovšem obviňuje z ledasčeho, někteří si myslí, že dítě rozmazlujeme, jiní, že si tak řešíme partnerské problémy. Přiznám se, že je mi to celkem jedno.

Zdravím všechny rodiče, i ty, kteří dokázali dítě na postýlku navyknout - každý postup má asi svá plus a minus.
Odpovědět
 Jitka Záleská, dvojčata - 4 roky 
  • 

Re: Spíme v jedné posteli 

(15.3.2000 11:40:33)
První těhotenství u mě skončilo porodem mrtvého dítěte a podruhé se nám narodila dvojčátka, chlapeček a holčička.
Už v porodnici jsem si je brala k sobě na postel. Musela jsem se na ně totiž pořád dívat, nemohla jsem se jich nabažit.
Dnes už mají děti svoje postýlky, palandy, ale občas, zpravidla vždy v pátek, si lehnou ke mě do postele, já jim povídám pohádky a zpívám a pak spíme všichni čtyři pohromadě. Nemám pocit, že by naše děti jevili známky rozmazlenosti, ani naše manželství nemá žádné problémy. Naopak, myslím si, že jsme rodina, která drží velmi dobře pohromadě. Děti jsou klidnější, a řekla bych, že je lepší, když si v posteli s máminkou zpívají, než aby koukali na televizi, nebo břečeli sami v postýlce.
Odpovědět
 Káťa, tři děti - 14,10,6. 
  • 

Re: Spíme v jedné posteli 

(17.3.2000 17:58:56)
Všechny děti jsem kojila vcelku dlouho a bez problémů, nejmladšího dokonce dva a půl roku a jeden z důvodů, myslím si, byl i ten, že jsem si - od druhého dítěte, neboť při prvním jsem ještě měla pocit, že musím dodržovat jakýsi "režim"-brala děti do postele. Nakrmili se v noci tak jak potřebovalo, bylo to bez pláče, bez přebalování - a tudíž i bez mé nevyspalosti, při kojení jsem téměř spala, miminko (ba později i batole) se v klidu napilo a spokojeni jsme byli všichni. Ani manželský život netrpěl.
Myslím si, že režim a "důslednost" je třeba dodržovat jinde, ne u miminek. Tam je potřeba hlavně klid, pohoda a právě maximální fyzický kontat. Ostatně, potěšení z návštěv v naší posteli si mladší hoši dopřejí rádi dosud a já jsem ráda - jen co se jich dotkne puberta, budu špendlíčkem hrabat pro trochu toho fyzického kontaktu! V tu chvíli se přirozeně odtáhnou a držejí si své soukromí, vidím to na nejstarší dceři. Takže - nebojte se, na řeči nedejte a miminku nepřestávejte jakkoli dávat najevo, že jste s ním. Je to pro jeho pocit bezpečí a klidu to nejlepší.
Káťa.
Odpovědět
 Martina, dcera 6 let 
  • 

Re: Spíme v jedné posteli 

(4.3.2005 13:23:23)
Jsem moc ráda, že jsem zde našla tuto pro mě velice aktuální diskuzi a nemůžu sem nenapsat svůj příspěvek. Máme 6 letou dceru a prakticky od narození jsou s ní problémy s nočním spánkem. Coby miminko téměř celé noci proplakala, neměla důvod - tedy aspoň zdánlivě. Důvod k pláči byl ten, že prostě nechtěla být sama v postýlce, což jsme zjistili ihned poté, když jsme si ji ze zoufalství po probdělých nocích vzali k sobě do postele. A pláč byl ten tam a spala celou noc. Ve třech letech jsme ji naučili usínat samotnou na válendě, avšak vždy nad ránem přišla za námi a takhle je to vlastně dodnes. Každou noc - kolikrát o tom ani nevíme, se v naprosté tichosti, aby nás nevzbudila, zavrtá ke mně pod deku a usne. Zdůvodňuje to tím, že se v noci probudí a má strach ze tmy, tak jde za námi. Napadlo mě, že vyhledám dětskou psycholožku a problém s ní prokonzultuji, ale nakonec mi můj vlastní instinkt napověděl, že to mám nechat tak, jak to je. Snažili jsme se jí vysvětlit, proč má každý svou postýlku... marně, vždy zase přišla. Nakonec jsme ale s manželem zjistili, že je nám všem třem společně na jedné posteli moc dobře, i když pravda, dcerka roste a tak je místa čím dál míň :-) V dnešní hektické době coby oba zaměstnaní na sebe moc času nemáme a společné ranní probuzení je moc příjemné.
Přeji všem příjemné noci, ať už s vaší ratolestí nebo bez ní. Martina.
Odpovědět
 Vanda,dcera Nora 
  • 

Moje zkusenost 

(13.3.2000 22:27:39)
Moje dcera se narodila a zatim vyrusta ve Spojenych statech v ceske rodine. takze kombinujeme ceskou dosti striktni a americkou nekdy az prilis benevolenti vychovu a myslim, ze zatim uspesne nachazime rozumny kompromis.
Nora byla kojena do skoro dvou let veku a to zasadne tehdy, kdy si rekla; behem celych 24 hodin. Pochopitelne spala spolu se mnou, nejdriv v kosiku, pak v postylce, ale velmi casto zustala po prvnim nocnim kojeni u me az do rana a vlastne sala, kdy ji napadlo, casto jsem napul spala. Bylo to fajn, nebyla jsem rano unavena, ale pritom podvedomy reflex proti zalehnuti fungoval naprosto spolehlive.
Momentalne budou Nore 4 roky, je to zdrave, samostatne dite, klidne travi dny na zahrade nasich pratel s kamaradem a beze me, pod dohledem jeho nanny. Pritom stale usina ve svem pokoji, kde ja mam take postel; a az ve chvili, kdy sama bude chtit, tak se definitivne prestehuji. Nemyslim, ze by striktni dodrzovani navodu z knih bylo efektivni, kazde dite je povahove jine a tak vyzaduje jiny pristup., prizpusobeny konkretni realite. Vanda
Odpovědět
 Babička - 4 vnoučata 
  • 

Re: Moje zkusenost 

(14.3.2000 20:48:06)
Plně mohu potvrdit, stejnou zkušenost má i moje dcera. Vnučka Anička kojena více než dva roky - takřka podle libosti.
Je to spokojené dítě, které i drobné infekty překonalo velmi rychle. Původně se mi " nepořádek" v intervalech krmení nelíbil, ale dnes jsem ráda, že si Anička i dcera prosadily svou. Vřele doporučuji, plně se to osvědčilo.
Anička si také sama řídila dávky
jídla,nikdy jsme ji nenutili do žádného jídla a vida,
skutečně nezemřela hlady. Přiznám se, že při péči o dcery jsem neměla odvahu to zkusit.
Dnes vidím, že to opravdu funguje.
Odpovědět
 Jitka, Honzík - 9 let, Vítek - 13 měsíců 
  • 

Každé dítě je jiné 

(20.6.2000 8:56:14)
Ahoj všichni, nejdříve bych chtěla vyjádřit poděkování autorům webu za bezva nápad a vyjádřit podporu všem, kteří se na rozrůstání stránek podílejí.
A nyní k tématu. Mám dva chlapce, ale každý z nich spinká úplně jinak. Pro zajímavost dodávám, že co se týče osamostatňování miminka při usínání, jsme naprosto selhali, a nebo když se na to podívám z druhé strany zvítězili. Múj starší synek již od malička (6 měsíců) spí sám ve svém pokoji po celou noc. Bez jakýchkoliv problémů. Usínal, a to mu zůstalo, sotva se dotknul polštáře. Spal pravidelně od 19 do 6 hodin. No a náš benjamínek? Trdošíjně vyžaduje uspávání v mámině nebo tátově náručí a my mu ho rádi poskytneme. Přiznávám, že pokusy nechat jej ubrečet byly, jenže prostě ten žalostný pláč nebyl k vydržení. A my ho nevydrželi ani 5 minut, natož 20 - 30 minut. V náručí se zklidní a po konejšení, které všem zúčastněným přináší radost, usíná do deseti minut. Pak ho spícího uložíme do jeho postýlky. Kromě toho v noci nespí bez probuzení, ale 2 - 3 krát se vzbudí a chce se pomazlit. V tom se s tatínkem střídáme a proto postýlka je v dosahu naší postele. Někdy stačí natáhnout ruku, aby věděl, že tam jsme, někdy potřebuje naši blízkost. Jen výjimečně skončí v posteli naší, to se zpravidla jedná o větší problém než pocit opuštěnosti, většinou zoubky nebo bolení bříška, na které bohužel trpí již od narození. Tím vyprávěním bych chtěla rodičům, kteří si zoufají z toho, že jejich děťátko nespí celou noc a navíc velmi špatně usíná, říci, že je jen na nich a jejich dítěti najít ten správný postup, který bude všem vyhovovat. Jednou se k samostatnému spaní dopracují všichni a my asi později, ale spokojenost dítěte je pro mne víc než moje.

Hodně štěstí všem Jitka
Odpovědět
 Kristýna 
  • 

Re: Každé dítě je jiné 

(20.3.2008 9:04:14)
Máte štěstí, protože Vaše miminko se chce v noci "jen" 2x, 3x pomazlit. Co byste ale radila těm rodičům, jejichž děťátko vstává za noc třeba každých 45 minut, a chce vstávat a hrát si ve tři hodiny ráno? Aby první rok nespali vůbec? Můžu Vám jen gratulovat, že jste měla děti, které spaly.
Odpovědět
 Lenka, 2 kluci, 2 roky a 6 měsíců 
  • 

spánek 

(26.12.2001 23:52:20)
Pečlivě jsem přečetla všechny příspěvky k tomuto tématu a všechny se týkaly spíše dilematu - má dítě spát samo nebo s rodiči v posteli? Mně je to osobně jedno. Můj problém je jiný. Nejenže náš Jeníček špatně usíná, ale také špatně spí, dokonce je schopen budit se po 20 minutách. Stále ho kojím, myslela jsem, že mám málo mléka, dokrmení ale nepomohlo. Jeho rekord jsou 4 hodiny v kuse. Může mi někdo poradit, co máme dělat? Jsem schopná usnout i ve vaně.
Odpovědět
 marketaX 


Re: spánek 

(19.3.2008 17:08:55)
Nejdříve se poraďte s Vaším pediatrem a zkuste ho požádat o vyšetření na neurologii, kde by vyloučili všechny organické říčiny nespavosti. Jste "jen" člověk a spát potřebujete. Je možné, že Váš syn jen neumí usínat a má špatné spánkové návyky - v tom případě bych Vám radila udělat přesně to, co kritizuje autor článku - najděte si informace o Estvillově metodě uspávání, kterou vyzkoušelo mnoho maminek a mohly potvrdit dobré výsledky, i když je to tvrdé. Přeji hodně štěstí a nelámejte si hlavu s tím, jestli byste pláčem trápila, či netrápila své dítě, i ono se potřebuje vyspat a pokud se to nenaučí, je to jen k jeho škodě. Já sama můžu předat zkušenost, jaký je rozdíl mezi dítětem, které se budí co 45 minut celou noc a je nevyspalé a tudíž celý den pak prokňučí, je rozmrzelé a když se naučilo spát, je z ně smíšek a pohodové miminko. Někdy stačí týden a potíž je vyřešena. Přeji pevné nervy, spánek si zasloužíte a potřebujete ho! Držím palce M.
Odpovědět
 Monika, předčasně narozené miminko 
  • 

Spát s děťátkem? V mém případě nezbytné. 

(25.1.2002 21:23:39)
Tento článek mne velmi zaujal vzhledem k tématu, který se mne rovněž týká. Mám 11 letého syna, který byl vzorné miminko spící ve své postýlce, od 2 měsíců celou noc.
Po deseti letech od jeho narození jsme počali další dítě, velmi vytoužené, které se ovšem narodilo ve 25. týdnu s váhou 785g. Byl to krutý zážitek, plný nejistoty a očekávání, zda maličký přežije a s jakými následky. Skvělá porodnice U Apolináře nezklamala a dítě zachránila s maximální péčí - a snad bez vážných následků. Děťátko je na světě 4a1/2 měsíce, mělo být 1 měsíc. Přes veškeré útrapy jsem si zachovala mateřské mléko a dodnes ho kojím. Musím říct, že pro mne bylo těžké pochopit, že by měl spinkat se mnou v posteli, ale vzhledem k jeho dramatickému příchodu na svět jsem ho nijak neterorizovala s 30min. pláčem a podobně. Na to musí mít člověk srdce. Představa, že měl být v bříšku a on trávil život v inkubátoru, na dýchacím přístroji, napíchnutou žílu a spoustu dalších hadiček a šlahounů, byla děsná. Slibovala jsem si stokrát při návštěvě dítěte, že mu to plně vynahradím. Příroda si to zařídí sama - on si asi řekl, že když se ke mně po 3 měsících znovu dostal, už se nepustí. Večer usne pouze když mne cítí. A tak to je. Špatně nebo dobře? Pochopila jsem, že potřebuje mít pocit bezpečí - rovněž mne v tom utvrdila jedna z lékařek špičkového odd. neonatologie. Poskytnu mu ho za každou cenu. Není to snad naše poslání? Absolutně o tom nepochybuji.
Monika
Odpovědět
 bou 


Re: Spát s děťátkem? V mém případě nezbytné. 

(26.1.2002 22:00:43)
Milá Moniko,
plně chápu Tvoje pocity, zažívala jsem totéž. Jen s tím rozdílem, že můj malý se narodil o něco málo později. Měl vážné zdravotní komplikace, které bohužel, nezůstaly bez následků. Z nemocnic jsme se dostali až v jeho 8. týdnech. I já jsem si udržela mléko a plně kojila. Tvůj malý teď potřebuje maminku - Tebe, Tvoji blízkost. Vytrvej a nenech se odradit. Ale s rozumem. Mému skřítkovi je nyní 32 měsíců a stále není schopen usnout jinak než v mém nebo tatínkově náručí, spí velmi špatně, stále se budí, pokud spí v kuse více jak dvě hodiny, je to na oslavu. Určitě na tom má podíl i jeho onemocnění, přesto svúj díl neseme i my. Pokud by sis o tom chtěla popovídat, napiš mi.
:o) Zdravím a přeju jen to nejlepší
Jitka
Odpovědět
 *Viky* 


Re: Spát s děťátkem? V mém případě nezbytné. 

(2.2.2002 10:28:01)
Ahoj Moniko,

jsi určitě moc šťastná a jsem si jistá, že častý kontakt s děťátkem i v noci pro Tebe bude taky nádherný, stejně jako pro toho prcka. Napadá mě pár praktických připomínek, protože už několik měsíců spím se svým mimčem.

Chce to velkou postel, nevím, jak máte zařízenou ložnici, ale není od věci spát na matracích na zemi a pořídit pokud možno 3 matrace vedle sebe. Nebudeš se bát položit dítě na kraj postele (Co kdyby spadlo!), pro mě bylo hrozně únavné spát pořád jenom na jednom boku na malinkém kousku postele. Taky je fajn, když máte každý vlastní deku, až mimčo usne, můžeš se jemně odsunout a pro změnu se taky vyspat :-). Ondráška časem budilo i to, když jsem se v posteli otočila, takže trochu distancu je někdy fajn. Jestli si na to společné spaní mimčo zvykne, může to trvat klidně rok nebo i déle (ale třeba ho casem naučíte na postýlku), takže to nepodceňuj.

Přeju sladké a prospané noci

Věra
Odpovědět
 Veronika 
  • 

Re: Spát s děťátkem? V mém případě nezbytné. 

(14.2.2002 6:34:26)
Gratuluji, Moniko, jste máma s velkým "M". Sama zpětně lituji každé vteřiny, kterou jsem nechala svého synka (také se narodil malinko dříve) samotného s pláčem ve snaze dostát teoriím babiček a známých o nutnosti "výchovy" a "zvykání si". Jeho budoucí sourozenci už budou spát jedině tak, jak sami budou chtít!
Odpovědět
 Lucie,Honzík 4 měsíce 
  • 

Re: Re: Spát s děťátkem? V mém případě nezbytné. 

(14.2.2002 21:32:02)
Zdravím všechny.Chci se připojit k názoru,že máme s tím naším zlatíčkem klidně spinkat,jak dlouho bude chtít.Ale...Náš malý s námi spinkal od příjezdu z porodnice až do minulého týdne.Taťka nevydržel...Honzíček spinkal se mnou na mojí půlce letiště,protože jsme většinou usnuli při kojení.A jak rostl,začal mít čím dál větší nároky na prostor.Začal se "rozvalovat",spinkal s roztaženýma ručkama a zabral prakticky celou moji postel.A já se tlačila na Honzu st.Jsme oba sice štíhlí,ale bylo to hrozný.Ani jeden se pořádně nevyspal a po ránu jsme byli celí rozlámaní.No a před týdnem Honza nevydržel a dal malýho večer do postýlky.Stál u něj hladil ho,popřál dobrou noc a šel za mnou do kuchyně.Trpěla jsem jako raněný zvíře,když jsem slyšela ten řev.Vydržel dvě hodiny a pak vyčerpáním usnul.Já šla spát do obýváku a Honza spal v ložnici.Když se malý vzbudil na kojení,přinesl mi ho a pak zase odnesl do postýlky.Po dlouhé době jsem se vyspala.Včera jsem se "vrátila"do ložnice.Už dva dny malý ani nepípne,jen si večer chvilku brouká a během půl hodinky spinká.A všichni tři jsme spokojení,že se můžeme v posteli uvolnit a protáhnout.
Přeju všem hezké spaní,ať už s miminkem,nebo bez něj.
Odpovědět
 Jana K. a Kubík 14 měsíců 


Když dítě nechce spát 

(3.2.2002 0:44:10)
Milé maminky nespavých dítek,vězte,že nejste samy...
I náš Kubík ve svých 14 měsících nespí celou noc. A jak to začalo?
Docela jednoduše.Měla jsem moc mléka a tak jsem ho musela pravidelně budit nakojení i v noci.No budit, prakticky jsem ho přebalila a nakojila, aniž by otevřel oko. Už v té době spal se mnou v posteli prostě proto, že jsem si vychutnávala jeho přítomnost,ale na krmení jsme vstávali (hlavně kvůli přebalení).Od šestiměsíců,když jsem ho začala přikrmovat, přestal v noci kakat a odpadl probém s přebalováním.Mokrá plenka mu nijak nevadila (tedy ona mu nevadila ani ta pokakaná, ale měl z toho opruzený zadeček), a tak jsme začali přebalovat jen jednou ,a to v posteli. Takže jsme -
hlavně z mé pohodlnosti - přešli na kojení v leže. On už v té době Kubík vážil skoro 8 kilo a musela jsem ho začít kojit v leže i přes den.
Takže, když se začal v noci vrtět,že chce pít (přibližně od 5 měsíců se začal opavdu na jídlo v noci budit sám, byl v té době jen plně kojený a asi měl hlad), tak jsem ho jen přitáhla k prsu a zachvilku jsme spali oba. Proč to popisuju takhle podrobně? Abych vám přiblížila , jak dojde k tomu, že dítě umí usínat jen u prsu a nijak jinak. Ne,že by nám to nějak vadilo, ale nadešla doba, kdy jsem začala uvažovat o odstavení, ale byl tu problém. Jak uspat Kubu bez prsa? Nevěděla jsem jak na to a tak jsem to odkládala, když pak přišlo řešení samo. Přišly Vánoce a s nimi knížka KDYŽ ĎÍTĚ NECHCE SPÁT (napsala Jiřina Prekopová). Nikdy mě ani nenapadlo zkoušet na Kubíka metodu "nechat vyřvat". Jednak mi ho bylo předem líto a jednak vím, že bych to nevydržela.
TAhle knížka, ale nabízí jinou alternativu, která se pro nás ukázala účinnou. Totiž, nechat dítě vyplakat, ale ve vašem náručí. To už jsem zvládla. Kubík už je taky ve věku, kdy nešlo ani tak o pláč, ale spíš o vztek a snahu "vynutit si" aby bylo po jeho. Trvalo to jeden večer jednu hodinu. Prostě jsem ho nakojila v sedě, pak jsem si s ním lehla, řekla mu pohádku a pak jsem mu řekla:teď budeme spinkat a ležela vedle něj. Naprosto pochopil, co bude následovat, totiž spinkání, ale dožadoval se mlíčka. Řekla jsem mu, že mlíčko už vypil a opakovala, že budeme spinkat. No následoval výbuch vzteku ,vzdoru a bezmoci-to si dovedete představit, ale držela jsem se odhodlaně rad knížky a pevně jsem svírala vzlykající dítě (tak, aby mohl dýchat, ale nemohl se hýbat) a odhodlaně jsem mu vysvětlovala (dle instrukcí), že je můj chlapeček,že ho má maminka moc ráda a že mu teď maminka pomůže usnout.
No, zkrátka plakal asi 10 minut, pak začal usínat, ale když si uvědomil, že usíná (bez mlíčka!) zase propukl pláč a tak to trvalo hodinu. Nakonec usnul a vzbudil se až za 3 hodiny na krmení. Dostal napít v sedě a opět jsem ho uložila. Začal plakat, tak jsem ho k sobě přivinula, řekla mu, že mu pomůžu usnout a za 2 minuty spal. Od té doby usíná bez prsu a přes den usne dokonce i s tátou. V brzké době chystáme další krok, tj. usínání s tátou i večer. No a pak se snad někdy dopracujeme i k tomu odstavení a spaní celou noc.
To vše podrobně píšu, abyste měli představu, o čem ta knížka je (teda nic se nedá brát doslova, ale tahle metoda se mi zdá docela rozumná) a jestli máte podobné problémy , pak ji doporučuju (vydal ji Portál).
A ještě pár tipů na spaní s dítětem v posteli:
TAk zaprvé, pokud je u vás (jako u nás)technicky nemožmé přirazit k manželské posteli válendu, pak doporučuji "odstěhovat" tatínka do dětského pokoje. Stejně tak v případě tatínka s náročnou prací, který se "musí vyspat", aby tam byl co platný.
Zadruhé, když už je tatínek odsunut v jiné místnosti a má narozdíl od nás tu možnost vyspat se nerušeně, je třeba zabezpečit postel proti pádu dítěte či matky. My to řešíme tak, že jsme z jedné strany přirazili k posteli dětskou postýlku (alespoň na něco byla dobrá) a z druhé strany jsem vytvořila bariéru ze smotané deky a polštáře. Takhle můžu v noci měnit strany podle toho, kterou mám zrovna méně přeleželou.
Pokud máte tu možnost přirazit postel jednou stranou ke zdi, tak máte vyhráno, můžete zrušit bariéru z polštářů a získali jste půl metru navíc.
No, trochu víc jsem se rozepsala, ale nedělám to často a tak mi to snad projednou projde.
Celým tím svým povídáním jsem chtěla říct hlavně tohle:
Já věřím na to, že máma je tu od toho, aby tu byla kdykoliv dítě potřebuje a ta potřeba trvá (se snižující se intenzitou) až skoro do puberty. Toho jsem se držela a nelituju toho. S druhým dítětem to plánuju stejně. Takže milé maminky, pokud vám ostatní (hlavně babičky a jiné "zkušené"matky, které vychovaly tolik dětí -včetně nás samotných)tvrdí, že vaše dítě by už mělo tohle a tamhleto..., tak se na ně vykašlete (hledala jsem jiný, slušnější termín, ale žádný se mi nezdál tak výstižný) a nestďte se za to, že nasloucháte svému miminku a dáváte mu to, co ono od váš žádá a očekává. Myslím, že se vám to mnohonásobně vrátí v pozdějších letech. Držím vám palce.
Jana a Kubík

P.S. všem, kteří dočetli až na konec moc děkuji za trpělivost a ještě jednou se omlouvám-neumím to napsat stručněji
Odpovědět
 *Viky* 


Re: Když dítě nechce spát 

(3.2.2002 14:57:08)
Ahoj Jani,

prosím Tě, jak jsi to dělala s Kubíkem přes den dokud jenom lezl? Když byl zvyklý usínat u prsu, položila jsi ho pak do postýlky? Ondra se totiž pokaždé probudí, když ho chci uložit do postýlky, takže i přes den spinká v posteli (vlastne na matracich na zemi), kdyz se vzbudi vyleze ven a hraje si. Z vysoke postele by rozhodne spadl.

Věra
Odpovědět
 Marcela Alan 3a1/4r. 


Je to za námi, zvítězila jsem 

(4.2.2002 23:45:42)
Jak jsem tady tak pročítávala všechny ty zkušenosti, měla jsem pocit,že by malý už měl spát v noci déle než 3-4 hod, ale bylo to naopak. Sbírala jsem odvahu k rozhodnutí nekrmit v noci,ale měla jsem pocit,že by měl hlad (je dosud plně kojený). Na druhou stranu znám spoustu matek,které krmí kaší a dítě stejně nespí. Kdyby mi někdo před týdnem řekl, že Alí bude dnes spát bez krmení 12 hod., v životě bych tomu nevěřila. Snažila jsem se napřed noční dávky zmenšit(krmilajsem jen z jednohoprsu), ale řval jak tur, dokud jsem ho nenakrmila ještě ze druhého, což mě utvrzovalo v tom, že mu to nestačí. Krmila jsem ale čím dál tím častěji a když jednu noc k ránu už opravdu zlobil řekla jsem dost. Přes den jsem si dodávala odvahu k rozhodnutí vytrvat.Byla jsem připravena k týdennímu nespaní a byla jsem nedočkavá na večer, abych už měla aspoň tu první noc za sebou. A ejhle. Malý pofňukával půl hodiny (podle návodu jsem k němu chodila v 5min.intervalech),pak půl hodiny spal,fňukal 15min a tím to skončilo. Dnes k němujdu tak1krát za noc a spíhned dál.Nejhorší ale na tom je,že ačkoli on spí,já nemůžu. Tak jsem se na to těšila a teď z toho trpím zlozvykem probouzet se já sama. Kdo utiší mě??? To už příručky nepíší!!!
Odpovědět
 Zuza, Vincek - 5měs. 
  • 

Re: Když dítě nechce spát 

(20.1.2005 22:00:26)
No jo, ale co kdyz diteti ani me mleko v jeho 5 mesicich nestaci? Pokud se drive budil po 2 - 4 hodinach, dalo se to jakz takz ustat, ale ted se budi po hodine, vecer pije sunar s ryzovou kasi - 180ml, za dalsi hodinku a pul ma mlicko ode mne a to vetsinou usina (nekdy taky ne). Prendam ho do postylky, spi ted i nekdy 5 hodin, ale pak je to kazdou chvilku. Se mnou v posteli se budi jeste casteji, jakmile se pohnu, zamele se a budi se, nejsme pak vyspaly ani jeden. Kojila jsem vzdy vsede, vleze se Vincek nikdy poradne nenapil a hned usnul.
Asi mu i v noci davat flasku se sunarem? Asi se blizi odstaveni, i kdyz jsem planovala, ze budu kojit co to pujde.

Zdravi Zuzana
Odpovědět
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Když dítě nechce spát 

(21.1.2005 14:38:17)
Podle veku bych soudila, ze Vincek zrovna proziva druhy rustovy spurt. Nase dcera mela to same, kojeni temer kazdou hodinu. V noci ale nastesti spala nejmene 7 hodin v kuse. Trvalo to cca. 2 tydny, pak se vratila do normalu. Takze, Zuzko, vydrz!
Odpovědět
 wiera 


dítě spí s námi,přesto se často budí 

(6.6.2005 14:04:45)
Náš dnes již 7mi měs. Tomášek spinkal do svých 3 měsíců sám v postýlce. S tím, že po večerním nakojení v postýlce sám usnul. Dokázal spinkat i 7 hodin v kuse. Pak se vše zlomilo kolikoi, která namísto toho, aby končila, tak u Tomáška vypukla. Od té doby spinkal s námi v posteli, budil se co 2 hodiny. Koliku již nemá, přesto spí neklidně a budí se i častěji. uspat jde jen u prsu, i když možná by se dal unosit, jenomže jsem z tech předchozích 4 měsíců tak vyčerpaná, že raději volím jednodušší kojení. Tomáška zvbudí v noci každý sebemenší prdík. Mám pocit, že se mu narušilo spinkání těmi kolikami. Opravdu trpěl, to mohl uznat každý. SAB Simplex nezabíral podle dávkování na obalu, lepší to bylo, když jsem dávala 15kapek 3x denně. Ale spinkání je zatím skoro každou noc horor. Máte někdo podobné zkušennosti? Zvykne si dítko někdy na noční prdíky, aniž by se probouzelo?
Odpovědět
 Pudicitia 


Re: dítě spí s námi,přesto se často budí 

(6.6.2005 22:04:23)
Tohle jsem našla v jedne diskuzi tady na rodině a zabírá to na nadímání:

"Kanadské nemléčné bakterie (to je důležité označení) LACTOBACILLUS ACIDOPHILUS. A stal se zázrak užpo dvou dnech podávání - vždy před spaním jsem jednu kapsli rozmíchala v MM a podala lžičkou - konec kroucení a nešťastnému pláči."

s přáním klidných nocí...
Odpovědět
 jitka, Kubík 5měsíců 
  • 

Ferberizace?? 

(1.3.2006 21:30:45)
Já jsem celé těhotenství měla trochu obavy z nočního spánku broučka. Co se narodil, uspávali jsme ho v náručí, ale když mu byl asi měsíc tak jsem zjistila, že moje pohyby ho vyrušují z usínání a skusila jsem ho dát rovnou do postýlky. Sice s dudlíkem, ale dodnes usíná každý večer sám potmě v postýlce(a odzačátku bez pláče). Ferberizaci bych asi pokud bych neměla takové štěstí rozhodně nezkoušela. Připadá mi, že tím miminku dáváme najevo svůj nezájem o jeho potřeby. Protože jak si může takhle malé miminko "vymýšlet".
O spinkání v posteli s náma se pokoušíme poslední dobou ráno po posledním nočním kojení - bohužel je to nepohodlné jak pro mě tak i pro Kubu - pořád mě musí pozorovat, smát se na mě. Takže ho dám do postýlky, aby měl klid a v pohodě usnul.
Odpovědět
 hopetule 
  • 

Souhlas 

(7.3.2007 21:05:20)
Moc děkuji za tento článek,naprosto s ním souhlasím......:-)
Náš syn Vojtíšek / 8 měs. / toho v postýlce prozatím moc nenaspal.Má tam nedostatek prostoru,stále se převaluje,přetáčí a jen se "mlátí po celém těle ",pláče a volá mne.Jakmile ho dám k nám do "maželské lóže" je klid a Vojtík hajá maximálně spokojen.A my samozřejmě také :-)Záleží na každém,já sama o sobě ale bohužel nemám sílu,ho nechávat v postýlce vybrečet než usne.PROČ?
Přejeme všem jen a jen klidné spaní.
Odpovědět
 Kozáci 


Přetáčení na bříško 

(15.10.2007 16:04:35)
Ahoj,
určitě jste některé měly stejný problém, který řešíme my. Mnohokrát v průběhu noci se ozve pláč pouze proto, že se náš Matýsek přetočil a bříško a tak neumí spát. Hlavička vzhůru a už kouká... Stává se to asi i proto, že trpí na "prdíky" a při tlačení ho to přinutí k tomuto pohybu. Bylo mu teď 5měs. a doufám, že si zase jednou užijeme klidnější noc. Kromě toho totiž pár nocí byl vzhůru asi od 3-5h. Nevím proč... :(

Tak díky moc za rady porady!
Denisa
Odpovědět
 marketaX 


? ohýbání faktů? 

(12.3.2008 17:21:53)
Nerozumím tomu, ten pán co psal tento článek je nejspíš stejný demagog jako pan Ferber - tedy jakým by byl Ferber, kdyby byl takový jak je popisován.Prvně se doporučuje samostatné spaní u miminek od 6M, stejně tak odbourání nočního kojení. Také by se měl pán podívat na stránky Laktační ligy, kde v dotazech najde mnoho dotazů zoufalých matek, kterým se dvouleté děti budí na kojení 6x za noc - to je odstrašující, nechtějte po mně, abych věřila, že skutečně mají hlad. A těmto ženám pomůže leckdy jednoduchá věc-vystěhování dítěte z pokojíku a v noci k němu místo maminky vstává tatínek, který nemá mlíčko. A že se prý matka při kojení nevzbudí? :-))) to už asi autor článku spadl na hlavu??? Skoro to vypadá, jakoby nikdy nebyl rodičem, každopádně se své ženy asi na tyto věci nezeptal, jinak by musel vědět, jak jsou nesmyslné.
Nejsem příznivcem toho, aby se dítě nechávalo týdny brečet - i když tak se to ani dle Ferbera nedoporučuje, jde o pár dní brečení po minutách a když metoda nefunguje nemá smysl v ní pokračovat, každé dítě je jiné, některému pomůže náruč rodičů a naučí se spinkat, jinému pár minut breku.
Podle mě je nejlepší, když si to každá rodina zařídí tak, aby to vyhovovalo jak miminku, tak rodičům. A ještě vlastní zkušenost: dcera se naučila spát v noci mezi kojeními jen díky pláči - plakala max.10 min., déle jsme ji ani nenechali, a pak vždy usnula a to po týdnech kdy jsme zkoušeli chovat, mazlit, utěšovat, vše jiné a jediné co pomohlo byl krátký pláč, poté pohladit a utišit a spinkala, za pár dní se to obešlo i bez pláče a usínala už automaticky. Uvidíme, co nás čeká, až budeme odstavovat...
Rv
Odpovědět
 janna001 


Re: ? ohýbání faktů? 

(4.4.2008 20:00:35)
Mohu potvrdit, že se u nočního kojení svého syna téměř neprobudím. Spí se mnou v posteli téměř hned od příchodu z porodnice a vyspím se s ním báječně. Prostě když se začne vrtět, přemístím ho na druhou stranu své poloviny postele a dám mu pít z druhého prsa než předtím. A během okamžiku spím dál. A tatínek se nevzbudí už vůbec.
Odpovědět
 military 


spinkání v postýlce 

(5.1.2010 21:15:11)
Děkuji moc za tento článek, moc mi pomohl srovnat se s tím, že moje dcerka stále spinká se mnou v posteli. Od malička má problémy s bříškem, nejdříve to byli prdíky, teď brkání. Protože jsem nemohla kojit, vždy mi usínala v mé posteli, když jí vypadne duldík se kterým usíná a budí se dám jí ho. Vím že jakmile bude chtít spát sama tak si řekne.
Šárka
Odpovědět
 snejdi 


Re: spinkání v postýlce 

(5.1.2010 22:42:50)
Nám tenhle článek taky moc pomohl v době, kdy jsme řešili, jestli začneme naši malou učit spát v postýlce "natvrdo". Je jí 20 měsíců, spí s náma v posteli, já stále kojím a dcera je naprosto OK. Pohodář povahou. Spí ale dost špatně od miminka, a to i takhle. Zkoušeli jsme před pár měsíci trochu ji potrápit, aby měla delší úseky, ale viděli jsme, že je pak přes den hrozně ztrápená. Nebyl pro ni ten správný čas. Teď to zkoušíme znovu a zvládá to podstatně líp. Jsem strašně ráda, že jsme ji s postýlkou netrápili. Máme ji jen na hraní a jako zábranu na noc :-) Navíc při nočním kojení to v posteli pro mě bylo pohodlnější a malá pak hned usnula, žádné přenášení a pokládání na potřetí apod.
Odpovědět

Komerční sdělení

Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.