Když dítě nechce spát

Milé maminky nespavých dítek,vězte,že nejste samy...
I náš Kubík ve svých 14 měsících nespí celou noc. A jak to začalo?
Docela jednoduše.Měla jsem moc mléka a tak jsem ho musela pravidelně budit nakojení i v noci.No budit, prakticky jsem ho přebalila a nakojila, aniž by otevřel oko. Už v té době spal se mnou v posteli prostě proto, že jsem si vychutnávala jeho přítomnost,ale na krmení jsme vstávali (hlavně kvůli přebalení).Od šestiměsíců,když jsem ho začala přikrmovat, přestal v noci kakat a odpadl probém s přebalováním.Mokrá plenka mu nijak nevadila (tedy ona mu nevadila ani ta pokakaná, ale měl z toho opruzený zadeček), a tak jsme začali přebalovat jen jednou ,a to v posteli. Takže jsme -
hlavně z mé pohodlnosti - přešli na kojení v leže. On už v té době Kubík vážil skoro 8 kilo a musela jsem ho začít kojit v leže i přes den.
Takže, když se začal v noci vrtět,že chce pít (přibližně od 5 měsíců se začal opavdu na jídlo v noci budit sám, byl v té době jen plně kojený a asi měl hlad), tak jsem ho jen přitáhla k prsu a zachvilku jsme spali oba. Proč to popisuju takhle podrobně? Abych vám přiblížila , jak dojde k tomu, že dítě umí usínat jen u prsu a nijak jinak. Ne,že by nám to nějak vadilo, ale nadešla doba, kdy jsem začala uvažovat o odstavení, ale byl tu problém. Jak uspat Kubu bez prsa? Nevěděla jsem jak na to a tak jsem to odkládala, když pak přišlo řešení samo. Přišly Vánoce a s nimi knížka KDYŽ ĎÍTĚ NECHCE SPÁT (napsala Jiřina Prekopová). Nikdy mě ani nenapadlo zkoušet na Kubíka metodu "nechat vyřvat". Jednak mi ho bylo předem líto a jednak vím, že bych to nevydržela.
TAhle knížka, ale nabízí jinou alternativu, která se pro nás ukázala účinnou. Totiž, nechat dítě vyplakat, ale ve vašem náručí. To už jsem zvládla. Kubík už je taky ve věku, kdy nešlo ani tak o pláč, ale spíš o vztek a snahu "vynutit si" aby bylo po jeho. Trvalo to jeden večer jednu hodinu. Prostě jsem ho nakojila v sedě, pak jsem si s ním lehla, řekla mu pohádku a pak jsem mu řekla:teď budeme spinkat a ležela vedle něj. Naprosto pochopil, co bude následovat, totiž spinkání, ale dožadoval se mlíčka. Řekla jsem mu, že mlíčko už vypil a opakovala, že budeme spinkat. No následoval výbuch vzteku ,vzdoru a bezmoci-to si dovedete představit, ale držela jsem se odhodlaně rad knížky a pevně jsem svírala vzlykající dítě (tak, aby mohl dýchat, ale nemohl se hýbat) a odhodlaně jsem mu vysvětlovala (dle instrukcí), že je můj chlapeček,že ho má maminka moc ráda a že mu teď maminka pomůže usnout.
No, zkrátka plakal asi 10 minut, pak začal usínat, ale když si uvědomil, že usíná (bez mlíčka!) zase propukl pláč a tak to trvalo hodinu. Nakonec usnul a vzbudil se až za 3 hodiny na krmení. Dostal napít v sedě a opět jsem ho uložila. Začal plakat, tak jsem ho k sobě přivinula, řekla mu, že mu pomůžu usnout a za 2 minuty spal. Od té doby usíná bez prsu a přes den usne dokonce i s tátou. V brzké době chystáme další krok, tj. usínání s tátou i večer. No a pak se snad někdy dopracujeme i k tomu odstavení a spaní celou noc.
To vše podrobně píšu, abyste měli představu, o čem ta knížka je (teda nic se nedá brát doslova, ale tahle metoda se mi zdá docela rozumná) a jestli máte podobné problémy , pak ji doporučuju (vydal ji Portál).
A ještě pár tipů na spaní s dítětem v posteli:
TAk zaprvé, pokud je u vás (jako u nás)technicky nemožmé přirazit k manželské posteli válendu, pak doporučuji "odstěhovat" tatínka do dětského pokoje. Stejně tak v případě tatínka s náročnou prací, který se "musí vyspat", aby tam byl co platný.
Zadruhé, když už je tatínek odsunut v jiné místnosti a má narozdíl od nás tu možnost vyspat se nerušeně, je třeba zabezpečit postel proti pádu dítěte či matky. My to řešíme tak, že jsme z jedné strany přirazili k posteli dětskou postýlku (alespoň na něco byla dobrá) a z druhé strany jsem vytvořila bariéru ze smotané deky a polštáře. Takhle můžu v noci měnit strany podle toho, kterou mám zrovna méně přeleželou.
Pokud máte tu možnost přirazit postel jednou stranou ke zdi, tak máte vyhráno, můžete zrušit bariéru z polštářů a získali jste půl metru navíc.
No, trochu víc jsem se rozepsala, ale nedělám to často a tak mi to snad projednou projde.
Celým tím svým povídáním jsem chtěla říct hlavně tohle:
Já věřím na to, že máma je tu od toho, aby tu byla kdykoliv dítě potřebuje a ta potřeba trvá (se snižující se intenzitou) až skoro do puberty. Toho jsem se držela a nelituju toho. S druhým dítětem to plánuju stejně. Takže milé maminky, pokud vám ostatní (hlavně babičky a jiné "zkušené"matky, které vychovaly tolik dětí -včetně nás samotných)tvrdí, že vaše dítě by už mělo tohle a tamhleto..., tak se na ně vykašlete (hledala jsem jiný, slušnější termín, ale žádný se mi nezdál tak výstižný) a nestďte se za to, že nasloucháte svému miminku a dáváte mu to, co ono od váš žádá a očekává. Myslím, že se vám to mnohonásobně vrátí v pozdějších letech. Držím vám palce.
Jana a Kubík

P.S. všem, kteří dočetli až na konec moc děkuji za trpělivost a ještě jednou se omlouvám-neumím to napsat stručněji