Petra | •
|
(24.3.2000 15:14:41) Já myslím, že otázka by měla znít, zda se s tímto problémem vyrovnat dá. Já se teď právě nacházím ve stádiu tohoto vyrovnávání a moc by mi pomohlo, kdyby mi někdo poradil, jak na to. Mám nějak dojem, že jsem na to sama a že se s tím zřejmě jen tak nevyrovnám a pokud vůbec, bude to asi dlouhodobý proces.
|
Jana, dcera tříletá, opět těhotná - dvojčata | •
|
(27.3.2000 0:39:04) Vzhledem k tomu, že jsem se také léčila pro neplodnost, odvažuji se přispět se svojí troškou do mlýna. Jsem přesvědčena o tom, že se mi podařilo otěhotnět ze dvou důvodů (péče lékařů - všechny děti, ať již narozené, či očekávané jsou "z prášku"; druhým důvodem je skvělý postoj jedné mé o generaci starší kamarádky, která silou celé své osobnosti mne nevedla k vyrovnání se s tím, že nebudu mít děti, ale snažila se mi dokázat, co dělám, v čem je smysl mého života. Snažila se mi ukázat, nejen kolik je na světě nevdaných žen a žen bez dětí, ale kolik jich je "v pořádku", šťastných a úspěšných. A zkušenost mnohých praví, že zaměření se na reálný život, tedy odvrat od babrání se v problému, dost často pomohl - a úspěch se dostavil. Pokud by existovala jistota, že ti opravdu děti nebudou dopřány, a pokud máš sílu a schopnost analýzy - mohlo by ti pomoci, pokud se ti podaří najít odpověď na otázku, proč dítě chceš / proč jsi dítě chtěla, co si myslíš, že by ti přineslo dítě vlastní a co si myslíš, že ti nemůže přinést dítě cizí či co nemůžeš najít nikde jinde na světě v žádné jiné podobě.
V rodině máme jednu adoptovanou holčičku (adoptovala ji sestřenice mé maminky)a pro mne bylo velmi osvobozující zjištění, že jsem ke své dceři (kterou jsem si moc přála a moc jsem o ni usilovala a moc jsem se na ni celé těhotenství těšil)nezískala vztah tím, že jsem ji porodila, ale tím, že jsem s ní od porodu začala žít. "Kdyby mi ji v porodnici vyměnili, nepoznala bych to".
Nikomu se nedá poradit, jak se vyrovnat s tak závažným problémem, chci ti jen říci, že nic se nemá lámat přes koleno a že tě jistě - pokud budeš připravena přijmout příležitost - čeká nějaká možnost / forma naplnění tvého ženství a mateřství.
Hodně štěstí a lásky přeji. J.
|
|
saxana | •
|
(18.8.2001 17:33:36) Ahoj Petro, tak sama na to nejsi, uz jsme dve:)) Byla jsem v hrozne depresi ud od ledna. Dokonce se mi povedlo se zesypat ze schodu hlavou napred, ale odnesl to jenom kotnik, narazena zebra a par modrin. Ale ani to manzilka neprimelo k tomu aby se se mnou o tom bavil. Ma svych starosti dost a doporucil mi abych si nasla konicka. Jo ja mam tak cas na konicka .Od osmi do sedmi v praci nebo na ceste , pak doma neco uvarit uklidit a je stejne tma. Yed v lete to jeste slo, hrabu se aspon na zahradnce.A co delam zbytek casu, no prvne musim uklidit vsechny jeho veci, ptotoze on konickama zije a tak mame vsude nejake soucastky na auto, nebo krmeni na orchideje a palmy a jine zdivocele zeleni, diry ve stenach kudy taha potrubi pro akvaria,a vecne neco vytopene pri nejlepsim jednu z koupelen.ptotoze se uvolmila hadicka s Ro filtru, ktery uz dva roky lezi v koupelne misto aby se poradne nekam namontoval. On proste nema cas. A tak chodim a uklizim a varim a pridrzuji kdyz jsem povolana. Kde ja naberu cas na konicky? jsemrada ze vypadne do garaze a ja si v klidu pustim tv a naleju sklinku vina a v klidu se podivam an oblibenou deketktivku Mr. Frost.Kdyz jsem zacala o adpoci tak me hned uzemnil ze on se o cizi starat nebude a radsi mi koupi paouska, kdyz si chci porad s nemym povidat. Myslim,ze chapi to snaseji docela dobre. Vlastne nekdy mam pocit ze jim to i vyhovuje.
|
*Martina*snažilka*od 5/2002* |
|
(28.7.2004 9:06:06) Moja, no ako ktorí chlapi... Nechcem Ta nejak zranovat alebo nebodaj urazit, ale zamyslela si sa nad vašim manželstvom? Nie je Tvoj manžel tak trochu egoista zameraný na seba? Ja som tiež celé dni v práci, potom doma poupratovat, uvarit niečo a na koníčky mi tiež moc času nezostane. Ale aj tak mi s týmito vecami manžel pomáha a o našom snažení sa o miminko sa zhovárame, hoci manžel je tak trošku introvert. Mala by si si sama v sebe rozobrat asi najprv to, či vobec Tvoj manžel nejaké deti chce..a či mu na Tebe záleží... Myslím, že si pekne v strese (a to viem pochopit) a Tvoj manžel nič z toho nevidí...alebo nechce vidiet? Ak je to všetko inak, tak mi to prosím napíš, ja sa snažím iba vžit do Tvojej situácie a skutočne som Ta nechcela nejako urazit.
|
|
|
Petra, podobnej problem | •
|
(7.1.2005 8:32:47) Ahoj Petro, chci Ti jenom napsat, ze nejsi sama, kdo se musi s takovym zdelenim, jste neplodna, vyrovnat. Ja jsem byla pred dvema tydny u gynekologa s tim, ze jdu jenom na prohlidku, ze mi snad i zdeli, ze mozna jsem tehotna, i kdyz tehotensky test byl negativní, proste sla jsem tam s nejakym dobrym pocitem. Ale jake bylo moje zklamani, kdyz mi lekar rekl, ze mam syndrom polycystickych ovarii a ze jsem primarne sterilni. To byla rana pod pas. Vubec jsem nebyla na to nejak pripravena, vubec jsem takove zdeleni necekala. Kdyz jsem pak vysla z ordinace, rozbrecela jsem se a tak jsem se nejak dostala domu. Doma to nebylo o nic lepsi. Muj manzel, muzu rict jenom sama za jednoho muze, byl z toho uplne mimo. I kdyz to nedal nejak extra na sobe znat, vim, ze ho to podobne jako mne, mozna i vic, trapi. Ted jenom shanim dalsi informace, brouzdam po internetu a snazim se najit cloveka, ktery ma podobne problemy jako ja. Ve svym okoli nikoho takoveho nemam, s kym by jsem si mohla o tom promluvit. Za 2 tydny jdu na operaci, laparoskopii. Doufam, ze se uz konecne zbavim tech bolesti. Tak Ti Petro preju hodne stesti a doufam, ze se nam podari raz to vytouzene miminko mit a budeme se o nej s laskou starat. Ja v to verim :o) Hezky den. Petra
|
|
|