Re: Ke článku: Jak se muži a ženy vyrovnávají s neplodností?

Vzhledem k tomu, že jsem se také léčila pro neplodnost, odvažuji se přispět se svojí troškou do mlýna. Jsem přesvědčena o tom, že se mi podařilo otěhotnět ze dvou důvodů (péče lékařů - všechny děti, ať již narozené, či očekávané jsou "z prášku"; druhým důvodem je skvělý postoj jedné mé o generaci starší kamarádky, která silou celé své osobnosti mne nevedla k vyrovnání se s tím, že nebudu mít děti, ale snažila se mi dokázat, co dělám, v čem je smysl mého života. Snažila se mi ukázat, nejen kolik je na světě nevdaných žen a žen bez dětí, ale kolik jich je "v pořádku", šťastných a úspěšných. A zkušenost mnohých praví, že zaměření se na reálný život, tedy odvrat od babrání se v problému, dost často pomohl - a úspěch se dostavil. Pokud by existovala jistota, že ti opravdu děti nebudou dopřány, a pokud máš sílu a schopnost analýzy - mohlo by ti pomoci, pokud se ti podaří najít odpověď na otázku, proč dítě chceš / proč jsi dítě chtěla, co si myslíš, že by ti přineslo dítě vlastní a co si myslíš, že ti nemůže přinést dítě cizí či co nemůžeš najít nikde jinde na světě v žádné jiné podobě.

V rodině máme jednu adoptovanou holčičku (adoptovala ji sestřenice mé maminky)a pro mne bylo velmi osvobozující zjištění, že jsem ke své dceři (kterou jsem si moc přála a moc jsem o ni usilovala a moc jsem se na ni celé těhotenství těšil)nezískala vztah tím, že jsem ji porodila, ale tím, že jsem s ní od porodu začala žít. "Kdyby mi ji v porodnici vyměnili, nepoznala bych to".

Nikomu se nedá poradit, jak se vyrovnat s tak závažným problémem, chci ti jen říci, že nic se nemá lámat přes koleno a že tě jistě - pokud budeš připravena přijmout příležitost - čeká nějaká možnost / forma naplnění tvého ženství a mateřství.

Hodně štěstí a lásky přeji.
J.