jihlavská porodnice

V Jihlavské porodnici jsem rodila letos dubnu 2009. Porod byl jedna velká hrůza, ale porodní asistentky i doktorka mi velice pomáhaly, všechno zvládly naprosto profesionálně, ve všem mě povzbuzovaly a všem chci velmi poděkovat, protože díky nim jsem vůbec porodila. Před porodem jsem měla spoustu dost naivních představ ze všech možných diskusí ohledně porodních poloh, nástřihu hráze, položení dítěte po porodu na břicho, přikládání dítěte k prsu po porodu, teď mi to přijde všechno dost k smíchu, protože bolest při porodu mě doslova srazila na kolena a to poslední, co jsem chtěla řešit bylo nastřihnutí hráze, nebo výběr porodní polohy. Opravdu mi nepřijde divné, že mi nepoložili dceru ihned na břicho, naopak jsem byla ráda, že se o ni někdo postaral a poskytl jí pomoc a o první kojení na sále jsem neměla zájem já ani dcera.
Celou dobu pobytu v porodnici jsem měla malou u sebe, s kojením jsem neměla vážnější problémy, takže na oddělení šestinedělí se všechno obešlo bez problémů. Téměř všechny noci se mnou mohl být i můj partner a je fakt, že první noc bych se o dceru nedokázala postarat na 100%. To je další z mých naivních představ, že rooming in je něco naprosto nutného. Teď si myslím, že to má své velké nevýhody a naopak se musím přiznat, že bych byla ráda, kdyby mi malou první dva dny nosily jenom na kojení a já si mohla odpočinout a nabrat nové síly po porodu. Přesto jsem ráda, že jsme to zvládly bez cizí pomoci a jsem vděčná, že to porodnice umožňuje a že ji nekopromisně nechaly na pokoji, ale kdyby mi někdo nabídnul, že se o ni postará, tak toho využiji.
Takže jihlavskou porodnici můžu jenom doporučit a každá si musí podle mě uvědomit, že rodí ona sama a ne asistentka a o dítě se musí nejpozději po příchodu z porodnice starat taky sama, takže těžko na cvičišti, lehko na bojišti.