stížnost

Chtěla bych „poděkovat“ zdravotní sestře - porodní asistentce, která nás nechala dne 9.5.2009 hodinu čekat s naší dvouletou dcerou v čekárně ambulance v porodnici v Příbrami. Přijeli jsme se manželem zeptat, zda by bylo možné se zde domluvit na porod, který nás nejpozději do dvou měsíců čeká. Sestra věděla, že jsme přijeli hodinu a půl cesty a hodinu a půl cesty nás čeká domů. Já v sedmém měsíci rizikového těhotenství, dvouletá dcera s námi. Po dotazu, zda by bylo možné si v tuto dobu prohlédnout porodnici, jsme se dozvěděli: „že si to musí nechat projít hlavou“ a na hodinu od nás odešla, možná, že se ještě vrátila a nebo vůbec ne, ale my jsme se po hodině čekání sebrali a jeli domů. Nečekali jsme nic jiného než odpověď: “nezlobte se, dnes to nejde“ nebo „ano, počkejte půl hodiny a pak to bude možné“. Za tuto odpověď jsme ji nestáli.

Další hlášky této sestry byly ponižující i včetně celého jejího chování, které jsme při příchodu
zaznamenali. Maminky na měření kontrakcí umístila do průchozí chodbičky bez oken, kde maminky sedí natočené směrem do čekárny slečené s pásy na břiše. Veškeré dotazy směrem k maminkách směřují z ordinace z další místnosti a o otázkách a odpovědích ví všichni, kdo v čekárně sedí. Všichni musí křičet, aby se slyšeli. Takže, „kdy jste měla poslední měsíčky“, „jaké máte problémy“ „s čím jste dnes přišla“. Všem ženám se hromadně říká :„mamčo“. První údiv byl, když přišla do čekárny s tvrzením: „ ježiš, vás tady je, dyť je dnes sobota“. Byli jsme tam dvě těhotné maminky na monitor, já s manželem a jedna netěhotná mladá žena se silnými bolestmi, která tam čekala déle než hodinu. Ženě bylo řečeno, že paní doktorka měla porod a teď píše papíry a ona musí počkat. Bylo jí zřetelně velmi špatně a nikdo z nás nevěděl, jak jí pomoci. Nakonec jsme se dozvěděli, že kromě paní doktorky je přítomen i primář – to, když si ho jedna z těhotných žen žádala. Za celou dobu tedy nebyl nikdo, kdo by mladou paní s bolestmi vyšetřil, ale na oddělení byli minimálně dva lékaři, kteří měli službu. Nechápali jsme nic. Z prvé povýšené chování sestry, která probírala zdravotní stav pacientek přes dvoje otevřené dveře a naznačovala, že v sobotu si žádnou práci nepřeje, byla ve službě zadarmo? Její nadřazenost, kterou nám naznačila, že záleží na její libovůli, zda nám oddělení ukáže či nikoliv. Kdyby nám to řekla na začátku, případně si s námi domluvila nějaký jiný termín, pochopili jsme to. Ale nechala nás hodinu vydusil v čekárně, aniž bychom se dočkali jakékoliv odpovědi.

Ale jedno pozitivní jsme si odtud odnesli, víme, že tady rozhodně ne!