6.4.2004-nejkrásnější den v mém životě

Pro porod v této nemocnici jsem se rozhodla z důvodů,že se jedná o malou nemocnici a domnívala jsem se,že nehrozí velký přiliv rodiček v jendom dni.
Je to už půl roku a musím říci,že na porod vzpomínám ráda. A to díky skvělému přístupu porodní asistentky (jejíž jméno jsem si bohužel nezjistila). Provázela mě celou dobu - od příjmu až po příchod mého syna na svět. Musím říci,že přijetí se neslo v naprosté pohodě. Já sama jsem přijela do porodnice "připravená", tj. klystýr a vyholení jsem provedla sama doma.
Po celou dobu se mnou byl manžel, který dorazil do porodnice půl hodiny po mě. Pan doktor ho přijal s velkým úsměvem a doporučil mu připravit fotoaparát,popř.kameru.
Na prvorodičku jsem měla rychlý porod. O půl čtvrtý mě přijali a v 18,58 byl můj syn Zdeneček na světě. Jak už jsem říkala,porodní asistentka byla naprosto úžasná. V největších bolestech si ke mě klekla a dýchala se mnou. Vedla mě. Nebyl problém napustit vanu ani jít do sprchy. O všem mě perfektně informovala. Mít takovou sestřičku u porodu, to je dar přímo z nebe.
Po porodu byl s námi manžel ještě asi hodinku. Potom mě zavezli na pokoj, kde jsme byly čtyři. Měla jsem zamluvený nadstandartní pokoj a po strávené noci na pokoji se čtyřmi maminkami, jsem o něj bojovala. Sestřičkou mi bylo ale řečeno,že nadstandart není samozřejmost,ale jelikož prý můj muž je neodbytný, dostanu ho. V nemocnici jsme byli 6 dnů a moc nás domů pustit nechtěli. Prý neumím kojit.
Dětské sestry jsou tam ochotné. Opět až na jednu vyjímku (vyjímka,která potvrzuje pravidlo). Bohužel jsem na tuto sestru měla "štěstí" a tak jsem si občas vyslechla řeči typu - o dítě se vám doma nikdo nepostará...neumíte kojit...atd. Na psychice to moc nepřidá a tak jsem si díky této sestře poplakala.
Musím ale i přesto říci, že porod byl v mých očích i přes všechnu bolest úžasný a chtěla bych poprodní asistentce s těmi brýlemi a tmavými vlasy sčesanými do culíku
vyjádřit své díky.