Re: Jak jsem rodila v Plzni

I já jsem byla poprvé s dcerou na Slovanech. Porod proběhl rychle a také v noci, což si vyžádalo menší ochotu sloužícího personálu. Pro hraniční vysoký tlak jsem potom musela být v porodnici na pozorování ještě o tři dny déle. Dětské sestry mě toho o kojení moc neřekly, spíše mě chválily, jak nám to dobře jde a že dcera rychle přibírá. Nejvíce se mi tam zošklivily společné sprchy a toalety pro všechny pokoje.
Proto jsem se rozhodla si podruhé připlatit a šla jsem do vojenské nemocnice. Tam mě v 11h přijal právě sloužící primář a protože jsem měla pouze pravidelné stahy, píchnul mi vodu (na Slovanech čekali, dokud mě to nezačne nutit ke tlačení, pak ji píchli a dcera se po třech stazích narodila). Řekl mi, že do večera do bude. Poslali mě na porodní sál, jelikož na hekárně byla paní, kterou pouze monitorovali. Do sprchy jsem musela se souhlasem sestry, takže si dovedete představi, kolikrát jsem tam asi byla. Když se ještě v pět hodin večer nic nedělo, přišel se podívat primář, který právě končil službu a že prý chce to dítě vidět, nasadili mi provokačku - kapačku. Ta na mě bohužel velice silně zapůsobila, tekže mé stahy tak zesílily, že miminko začaly utlačovat, čímž jeho tep spadl na polovinu. Okamžitě se seběhli doktoři a sesty a můj sen o pěkném porodu se rozplynul - musela jsem na císařský řez v celkové anestezii. Po probuzení (bolestí) jsem viděla rozmazané miminko v zavinovačce ,které hned zase odnesli. Jenom mi oznámili, že je to chlapeček a jelikož jsme si to nenechali říct a těšili se až na porodní sál, tak i tohle mi vlastně zkazili. Primář se mi pak druhý den omlouval, že neví, kde se stala chyba, ale co my víme, že. S poporodní péčí problémy nebyly, až na ten pobyt na JIPce, kam za mnou návštěvy nemohly - a tři dny je, uznejte, dlouhá doba. Závěrem bych chtěla říct, že potřetí bych šla raději na Slovany, kde sice oželím komfort borské porodnice, ale budu tu mít větší jistotu přirozeného porodu.