Trochu reality a ne jen rozplývání

Jsem ráda, že na boskovickou porodnici mají maminky lepší vzpomínky než já a můj muž. Jsem prvorodička a tato porodnice mi byla doporučena kamarádkami, absolvovali jsme zde i návštěvu s takovým minikurzem. Zde vše vypadalo báječně, nic není problém, nástřihy hráze zde nedělají rádi, můžeme mít plán atd. To že se můj porod zkomplikoval zakalenou plodovou vodou asi zapřičinilo to, že o dalších věcech se se mnou nikdo nebavil, musela jsem rodit za spěchu, v klasické poloze, nastřihli mi hráz. Všude plno lidí, žádný pocit soukromí. Asistentka odbíhala mezi kontrakcemi až do poslední chvilky sledovat Superstar a když musela být u nás, tak to tam řvalo, aby to alespoň slyšela. Porodní boxy jsou celkem dnes už ošklivý kachlíkárny, nadstandard na nadstandartní hlavně tím, že je tam televize... No ale budiž. Co mě však překvapilo příjemně, je zde již zmiňovaný přístup většiny personálu na oddělení šestinedělí. Doktorky i sestry jsou zde opravdu příjemné a snaží se. Musím říci, že v tak hnusném prostředí jim to opravdu nezávidím a obdivuji je. Sprchy a sociální zařízení jsou fakt odpudivé a pamatují výstavbu nemocnice v 50. letech. V pokojích chybí úložné prostory, věšáky, poličky - zkrátka je tam holý plechový nábytek a estetická stránka věci fakt nic moc. Návštěvy se odehrávají na chodbě, kde se zároveň jí. (Jídlo povětšinou dost děsné). Jsem ráda, že to mám za sebou. Vím, že české zdravotnictví není rozhodně ideální a že peníze chybí všude. Tady je to ale hodně vidět. Chceme mít hodně dětí a nejsem typ na rození doma, nemám dost odhodlání a odvahy. Proto budu zase rodit v porodnici, zkusím to však jinde. I když třeba personál nebude tak super, tak nebudeme v tak nehezkém prostředí a budeme mít alespoň víc pohodlí.