Porodnice Liberec.... už nikdy!

Ahoj Milé maminky,

Já mám s Libereckou porodnicí dost podobné zkušenosti jako Lenka.Nejprve mě vyhrožovali, že mě pustí domů. Jako prvorodička jsem z toho byla dost vyděšená.Přivezli mě v půl jedné odpoledne, ve třijsem si vinutila přítomnost přítele, protože ta samota tam mě ubíjela ještě víc.Bylo na něm vidět že bolesti prožívá se mnou a je zoufalej že mi nemůže nijak pomoct, byla opravdová psychycká podpora už jen to,že tam byl.Když už se blížil porod sám o sobě tak jsem byla na porodním sále s přítelem sama a musela jsem si sestry vysloveně zavolat,protože už jsem cítila jak se miminko dere ven.Hned co přišla eliška na svět ji odnesli na umytí a teprve potom mi ji přiložily.Narodila se ve 23.25 do dvou do rána jsem ležela na porodní sále než mě odvedli na pokoj.V pět ráno přišlo buzení na kojení.Takže moc času si odpočinout po porodu taky nebylo.Ale zase si ji odnesli na novorozenecké oddělení a nechali mě do devíti vyspat.Co mě ale dostalo mnohem víc byla strava.Každý den jsme dotávali polostudené jídlo, které bylo řídké takže šance že mi mělo zhoustnou mateřské mlíko byla nulová.Malá proto vůbec nenabírala na váze a byla stále hladová.Takže nejdejlší chvilka,kterou jsem se mohla vyspat bylo asi tak třičtvrtě hodiny,jinak jsem pořád kojila.Málem nás ani kvůli váze nepustili domů.Doma jsem si udělala pořádnou zahuštěnou polévku a bylo po problému s mateřským mlíkem.Tento týden byl pro mě nejhorší a nejtěžší za celý první rok.Myslela jsem že když postavili nový jídelní pavilon, že se zlepšila alespoň strava, ale kamarádka tam nedávno rodila a prý je vše při starým jak jsem jí to vyprávěla.Teď čekám druhý a uvažuji nad tím, že půjdu rodit do Jablonce.Zatím jsem slyšela jen samou chválu tak uvidíme.