Jsem ráda, že jsem byla v Krnově

V Krnově jsem se ocitla vlastně náhodou. Sice jsem byla domluvená, že až se mi mrňousek narodí, pobudu nějaký čas u mých rodičů poblíž Krnova a manžel zatím doma dokončí koupelnu a další nutné příslušenství na našem domečku na jihu Moravy. Nakonec to všechno dopadlo tak, že jsme uznali, že bude jednodušší převážet bříško než převážet miminko a Jeníček se narodil "u babičky".
Krnovská porodnice mě potěšila po všech stránkách. Měla jsem jako prvorodička zkušenosti pouze z velké fakultní nemocnice, kde mě pokaždé vyšetřoval jiný lékař; většina z nich považovala jmenovku za zbytečný nadstandard, takže jednou na dveřích s nedbale přivěšenou cedulkou s evidentně ženským příjmením ordinoval muž. Co se dalo dělat. Přístup byl, při frekvenci budoucích mamin, pochopitelně dost stádní. Co se dalo dělat.
Chtěla bych tímto vyzdvihnout malé porodnice. Krnovské prostředí bylo velice příjemné, personál velmi vstřícný, lékaři, porodní asistentky a sestry nás maminky i děti znali jmény a my zase znaly je, protože neexistovalo, aby se na oddělení objevil zaměstnanec nemocnice bez jmenovky.
Při přijetí jsem se sestřičkou prošla porodní plán, dostala pokoj a pak jsem jen čekala, až přijede tatínek a můj lodní kufřík, který jsem si tak pečlivě a tolikrát přebalovala.
Přijeli včas, právě jsem šla na sál, protože se porod rozběhl neočekávanou a nepředvídatelnou rychlostí. Asi se o mě trochu báli, protože byl u mě většinu času pan doktor.
Sice jsem nešla do vany, jak jsem původně chtěla, ale bylo mi jasné, že v takové rychlosti by milou vanu asi ani nestihli napustit .
Myslím, že i když máme do Krnova docela daleko, ráda se tam zase vypravím, až budeme vybírat porodnici příště.