| Gábina, 4letá Klárka | •
 |
(3.5.2004 10:34:16)
Četla jsem si příspěvky a názory na tuto porodnici a mám slzy v očích.
Sama jsem zde rodila před čtyřmi lety a mám krásnou zdravou holčičku. Souhlasím s tím, že nemocnice není nijak komfortně a moderně vybavena. Přestože jsem si tenkrát zamluvila nadstandard, byla jsem nakonec na 4lůžkovém pokoji i s miminky, protože vše bylo plné. Sestřičky na šestinedělí byly milé, vše nám pečlivě ukázaly a vysvětlily. Primářka Wiererová byla skvělá. Nikdo neumí miminko tak krásně pochválit jako ona.
ALE. Z rozhovorů s ostatními maminkami jsem zjistila, že pokud porodník není známý pacientky, pak je přístup na porodním sále úplně jiný. Já měla to štěstí, že jsem známého měla. Přesto na mě porodní asistentka neměla při bolestech čas, protože „měla svoji jinou práci“ a manželovi bylo řečeno, že má ještě dost času (byl vpuštěn na poslední 1,5 hodiny), takže u mě byl místo manžela porodník (přestože jsme měli přítomnost tatínka u porodu zaplacenou a absolvovali jsme i předporodní kurz, který spočíval v tom, že nám bylo oznámeno, že klistyr a nastřižení hráze se dělá vždy a že maminka v šestinedělí je přecitlivělá).
Své druhé dítě jsem tedy plánovala porodit také v této porodnici a u stejného porodníka. Věřila jsem mu.
Letos v lednu, ve 36.týdnu (35+4) těhotenství jsem v této nemocnici byla hospitalizovaná s těhotenskou hepathopatií (špatná funkce jater, která se občas vyskytne ke konci těhotenství). Na všechny mé otázky, které se týkaly ohrožení dítěte, jsem byla ujišťována, že dítě je mimo nebezpečí. Musím také říci, že o vitamíny, které jsem měla dostávat na játra, a které mi jeden doktor předepsal, jiný na to zapomněl, jsem si musela říkat sestrám. Jeden doktor mi řekl po 5 dnech hospitalizace, že musím ležet a vyžadoval kontrolu monitorem, druhý den mi jiný doktor na celý víkend monitor zrušil a řekl, ať si chodím, jak chci, že nejsem ve vězení. Musím dodat, že před víkendem se mi jaterní testy zhoršily tak, že některé hodnoty dosahovaly více jak 15ctinásobku mezních hodnot, což jsem ale netušila. Přijímali mě s polovičními hodnotami.
Hned následující úterý (36+5, 2.týden hospitalizace) odpoledne jsem byla na kontrolním utz. Byla u toho moje ošetřující lékařka a vedoucí utz, který kontroloval průtoky pupečníkem. Dítě se již od rána chovalo neklidně a při utz se pohybovalo tak extrémně, že šlo jen velmi těžko zjistit průtoky. Lékař u utz z toho byl dost podrážděný.
Ve středu ráno jsem po vizitě šla opět na kontrolu průtoků. Zde mi ti stejní lékaři, kteří byli u utz předchozí den, sdělili, že je dítě mrtvé… Byl to ten nejhorší moment v mém životě (dle patologa smrt dítěte jasně souvisela s extrémními hodnotami jaterních testů. Dítě bylo ZCELA zdravé a donošené – týden 36+6, 3kg, 51 cm).
Až po propuštění z nemocnice, kdy jsem odešla psychicky zhroucená, s prázdnýma rukama, bolavým tělem a s obrovskou bolestí v srdci, jsem se po konzultacích s nezávislými odborníky dozvěděla, že jsem mohla zemřít i já. Hodnoty, které jsem vydržela mohly být smrtelné i pro mě, ale nemusely být smrtelné ani pro jednoho, kdyby se těhotenství ukončilo včas. Měla být pod neustálou kontrolou (utz, krev, monitor) a těhotenství se mělo ukončit co nejdříve. Také jsem se dozvěděla, že extrémní pohyby dítěte předchozí den byly signálem, že se děje něco nepřirozeného a že jsem okamžitě měla být napojena na monitor. Mohli tak třeba dítě zachránit. Nestalo se. A to ty pohyby viděli dva odborníci…
Miminko, které mohlo žít, mi už nikdo nikdy nevrátí a my místo oslav z narození připravujeme pohřeb. Je zcela jasné, že jim už nevěřím a pokud budu mít to štěstí a odvahu a znovu otěhotním a dítě opět donosím, rodit zde už prostě nemůžu.
Po miminku mi zůstaly jen fotky z utz, láska, kterou mu nikdy nebudu moct dát a… obrovská bolest v srdci. Díky mé dceři, manželovi a celé rodině se snažím naučit se s tímto neštěstím žít a věřit, že budoucnost bude lepší.
|
| Kateřina | •
|
(3.5.2004 13:54:44)
Gábino, to je mi moc líto, drž se! Doufám, že celou věc nějak řešíš? Mám na mysli žádost o vyšetření, stížnost na LOK, soud ... K.
|
| macinka +bříško36týden | •
|
(3.6.2005 14:05:54)
Budu rodit po 15letech své druhé dítě a první porod a přístup porodní asistentky byl hrozný tudíž jdu do finále s obavami rodil jste někdo těd v CHomutově?
|
|
|
| If & 3♥ | 
|
(3.5.2004 14:05:30)
Gábinko, to je strašný! Přeju ti hodně sil!
Vím, že ti to miminko nevrátí, ale žalovala bych všechny doktory, kteří byli u toho! Tohle nemůže člověk nechat bez povšimnutí!
|
|
| KAMILA,13.TÝDEN | •
|
(3.5.2004 17:37:59)
Milá Gábino:-)
ze srdce mi je vás líto a preju vám at to trápení skoncí,i kdyz nenaplnenou lásku budete cítit asi stále,hodne sil vám preji
|
|
| MarketaS s Natálkou 23.6.04 | 
|
(4.5.2004 15:55:08)
Milá Gábino,
To co píšeš je naprostá katastrofa a bezmoc. Vzhledem k tomu, že se mi taky už blíží termín porodu (první dítě), tvůj příběh mě úplně rozhodil.
Jak je proboha možný, že se tohle může stát? Co je to za hyeny ti doktoři, že je jim úplně jedno, co se s jejich pacienty děje. Nehledě na to, že nechají zemřít úplně zdravé a donošené dítě? Tak tohle bych jen tak nenechala. Vím, že už se nic nezmění na tom, co se stalo a nijak to nepomůže vaší psychice, ale tohle se prostě nedá tolerovat.
Nezbývá mi nic jiného, než vám celé rodině popřát hodně silné nervy a hlavně brzkou radost z nového miminka. Úplně zapomenout se asi nedá, ale snad vám rychlé otěhotnění pomůže bolest utlumit.
Pro mě je to zase další poučení, na co si dávat pozor a hlavně, že bez známosti prostě do nemocnice nevkročím.
|
| Gábina | •
|
(4.5.2004 19:54:21)
Děkuji vám všem za hezké odpovědi. Vlastně mě jenom utvrdily v tom, že jsme nakonec jednali správně.
Dlouho jsme se totiž rozmýšleli, zda tuto strašnou situaci nějak dál řešit. Té bolesti bylo a stále je tak moc, že není místo pro jakoukoliv další akci a jen mozek dává nějaké naučené pokyny. Nakonec jsme se rozhodli podat žádost o přešetření celého případu jak v nemocnici, tak přes lékařskou komoru a Ministerstvo zdravotnictví. Celá záležitost je zatím v jednání a žádné konkrétní odpovědi zatím nemáme. Začala jsem též jednat s právníkem. Je to všechno na velmi dlouho, ale snad to může pomoct budoucím maminkám, že se jim toto už nestane.
Ještě k tomu známému v porodnici. I já tam měla člověka, kterému jsem naprosto věřila. Který mi rodil první dítě, který mě zná snad 25 let. Je to určitě skvělý odborník. Jen asi neměl na mě tolik času a ostatní doktoři bez jeho souhlasu neudělali vůbec nic. Možná se ho ale ani vždy neptali a nechali to být. Ten člověk má mnoho dalších aktivit mimo porodnici (i odborných aktivit) a často tam ale nebyl. Nic ale v dnešní době skvělých přístrojů a mobilů nebrání tomu, aby se jednalo i na dálku... Nestalo se. Kdyby to miminko zemřelo přes víkend, nikdo by to ani nevěděl, protože přes víkend se v nemocnici prostě nic neděje. A poslech tryctýřem? To se jenom pousměju. Poslouchala mě v to hrozné ráno jak sestřička, tak doktorka a za hodinu mi řekli, že je dítě mrtvé. Podle mého názoru, když si to vezmu zpětně, to děťátko nežilo už při tom poslechu, ale dokázat to nemůžu a navíc by mi to bylo k ničemu.
Moje rada je, že mít známého ještě neznamená být opravdu v klidu. Ani už netrvám na známém, ale na odborníkovi, na kterého mám výborné reference, který je spolehlivý a kterého budu ZAJÍMAT.
Hodně štěstí a pevně věřím, že se tohle už nikomu z tohoto důvodu nestane!!! NESMÍ!!!
|
| Katka, 1,5letá dvojčata | •
|
(4.5.2004 20:56:31)
Ahoj Gábino, moc mě mrzí, co se Ti přihodilo. Ráda bych se pokusila Tě povzbudit. Kamarádím s paní, které se přihodilo něco obdobného - její nenarozené miminko zemřelo v 39.tt. Podrobnosti nebudu popisovat, důležité je, že dnes má zdravá 21měsíční dvojčata.
Ani můj porod nebyl zrovna ukázkový. Díky tomu, že jsem rodila v porodnici U Apolináře vše dopadlo dobře.Rodila jsem předčasně o 4 týdny. Při porodu jsem přišla o 2,5l krve, vypadalo to, že nepřežiju já ani "plod B" holčička, která se narodila pomocí porodnických kleští a po porodu musela být přeložena na ARO. Naštěstí v této porodnici je k disposici JIP,ARO, neonatologie apod. Místní doktoři jsou vskutku profíci. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že kdybych rodila císařským řezem, vše by proběhlo hladce. Ale je to můj osobní názor, pokud budu ještě někdy rodit, ráda bych opět U Apolináře!!!
Přeji hodně štěstí.
K.
|
|
| Monika, syn 4 m. | •
|
(7.5.2004 13:49:01)
Gábino, je mi moc líto co se ti stalo, když jsem to četla tuhla mi krev v žilách. Je dobře že jste celý případ dali k přešetření, i když výsledek je asi předem jasný - žádné zanedbání péče, doktoři většinou budou stát při sobě. Osobně si myslím, že by bylo lepší na ně podat trestní oznámení, nebo aspoň celou věc zveřejnit v médiích, na druhou stranu se ti nebudu divit, pokud to neuděláš, já sama taky nevim, jestli bych na tohle měla sílu. Držím ti pěsti a přeju ať se máš aspoň trochu hezky.
|
|
|
|
| ája | •
|
(18.6.2004 22:40:18)
bože, tak to mi je moc líto!!!
Nebojte se, to stejný miminko, který teď tak rychle odešlo, se Vám narodí....
Moc držím palečky, ať to všechno zvládnete, ať ta bolest alespoň trošičku povolí..., a ať máte sílu to zkusit znovu...ve Vašem případě radím: zkuste to v Motole. Uvidíte, že to dopadne dobře! Až bude prcek na světě, tak se určitě ozvěte, Přeju MOOOC ŠTĚSTÍ,
A.
|
| Gábina, dcery Klárka a Terezka | •
|
(6.6.2005 11:19:51)
Miminko máme na světě!!! Je to holčička Terezka a narodila se nám 24.5. t.r.. Jsme šťastní, i když je jasné, že není náhradou za předešlé miminko. Je dalším človíčkem naší rodiny. Těhotenství probíhalo celkem normálně, i když vzhledem k tomu, co se stalo, jsem byla velmi hlídaná (musela jsem zezačátku měsíc a půl ležet). Prošla jsem sérií genetických vyšetření - UTZ, krev, amniocentéza, byla jsem sledována internistou. Nakonec jsem porodila v Podolí, kde jsem byla porodem tak nadšená, že bych tam rodila klidně ještě jednou. Lidé tam byli velmi milí a pozorní. Primářem počínaje a uklízečkou konče. Naprosto jiný přístup, ochota, komfort na porodním pokoji, který se rovnal luxusnímu hotelovému pokoji - v rámci pohodlí, soukromí, čistoty.
|
| Gábina+ Jiříček | •
|
(22.7.2005 23:22:28)
Milá Gábinko, udělala jsi mi moc velkou radost touhle zprávičkou!!! Oběma holčičkám přeju do života to nejlepší!!! Asi málokdo si dokáže představit, co jsi musela absolvovat. Kdybych si Tvůj příspěvek přečetla dříve a ne až teď, nikdy bych na Vinohrady nešla. Ale 20.3. 2005 jsem tam císařem porodila nádherného chlapečka. V těhotenství jsem neměla naprosto žádné problémy a tak jsem byla v šoku, když mě Dr. Kosová při běžné kontrole asi měsíc před termínem oznámila, že už si mě tam nechají, protože chlapeček se neobrátil hlavičkou dolů a hrozí mi prasknutí plodové vody, přičemž by bylo mimi v téhle poloze v ohrožení života. Byla jsem v šoku- říkala jsem si, že se tam unudím k smrti, protože určitě plaší zbytečně, mě nic nebolí a budu tam ležet třeba měsíc, než se něco začne dít. Doktoři i sestry se tam o mě starali naprosto dokonale a vzorně- péče mi přišla přehnaná, neboť já byla v pohodě. Po x vyšetřeních mi nakonec řekli, že se bude čekat až se rozrodím a půjde to zadečkem napřed. Od nástupu do nemocnice uplynuly teprve necelé 4 dny a já začala mít příšerné bederní bolesti a vše co jsem snědla, jsem vyzvracela.Ihned jsem šla na utz - mimi spustilo dolů nožku a hlavičkou mi tlačilo na žaludek(proto to zvracení). Do půl hodiny jsem šla na císaře.Jiřík je naprosto zdravý a nádherný. Dali mi postýlku k mé posteli a já ho měla celou dobu u sebe. Kojení ale bohužel nešlo a nejde. To jsem ještě v porodnici (jako pořádná šestinedělka obrečela :-)), ale teď krmíme Sunarem a Jiřík je v pohodě (má už 6,7kg)
Za vše patří můj nesmírný dík celému personálu, který byl neskutečně milý, vstřícný a starostlivý. Už se těším na další mimi- rodit půjdu rozhodně znovu na Vinohrady!
|
|
|
|
| Věra Kristová | •
|
(2.5.2006 11:35:44)
Milá Gábino,
to co popisujete je prostě neuvěřitelné. Kdybych si neprožila podobný příběh na vlastní kůži, nevěřila bych že se může něco podobného v dnešní moderní době přihodit.
I já jsem rodila ve VInohradské porodnici. Je to tak jak píšete, pokud nejste něčí známá, moc se o vás nezajímají. Porodní asistentky opravdu hrůza. KDybych tak mohla vše vrátit, a udělat jiné rozhodnutí, ale...
Dne 3.4. 2006 to mu byl 1 rok , co se mi narodila dcerka Verunka. BOhužel, porod neprobíhal dobře, dcerka se narodila skoro mrtvá. Když ji "vytáhli" byla celá modrá, nedýchala, ani neplakala, prostě jen tak ležela. Její Apgar skore bylo 1-5-6, byla těžce přidušená, doktor, dle zrpávy kterou jsem si přečetla, věděl přes 20 minut, že dcerka měla srdeční ozvy 80/min namísto 130/min a stále čekal. Následoval děsný chaos, nevěděla jsem kolik váží, měří, jen že je to holčička(nechala jsme si to říct už před porodem).
Ještě z porodního stolu jsem viděla , jak dcerku rozdýchavaly tzv. ambuvakem,ale nic, neplakala, nehýbala se, prostě ... po několika minutách si pro ní příjeli doktoři z nemocnice Podolí a odvezli ji na JIP/ARO.
Na mou a manželovu otázku, co se vlastně stalo, nám bylo řečeno ,že se to prostě stává...
takže pak následoval měsíc STRACHU, NEJISTOTY, HRŮZY, NERVŮ... Když jsem poprvě viděla dcerku jak leží v inkubátoru, připojená na hadičkách, málem jsem to neunesla. Doktor, který se o ní staral, se mi snažil vysvětlit, jak to s ní bude, ale nebyla jsem schopna ho vnímat. To až manžel mi vše vysvětloval doma a v "klidu"..
Prognozy byly že má 50% šanci na přežití, a 50 % že ne.. Jezdila jsem na JIP denně, odstříkaval mléko, asi až po 14 dnech mi dovolili malou vzít do náruče.. vše jsem oplakala, ještě ted při psaní těchto řádku mi lezou slzy do očí...
Následovala různá vyšetření, EEG,ultrazvuk mozku, měla i křečové stavy,
Po měsíci stráveném na JIP jsme si ji konečně odvezli domů, Ale nejistota , jak to s naší malou bude, je i dnes veliká...
OD jejich 2 měsíců cvičíme tzv,Vojtovu metodu, trvalo mi dlouho nez jsem si na toto cvičení "zvykla" . Při každém cvičení /někdy až 5krát denně) malá neuvěřitelná "řvala", paní se kterou konzultujeme cvičení, nám vysvětluje, že jí to nebolí, jen je jí nepříjemné, že ji držíme a nutíme dělat něco co ona nechce.
Ráda bych se vás touto cestou zeptala, zda jste podnikla nějaké kroky proti této nemocnici a mohla mi poradit.
Děkuji ji vám a přeji Vám a celé Vaší rodině hodně SIL, štěstí a zdraví!!
Věra KRistová
|
| Gábina | •
|
(28.12.2006 16:25:55)
Milá Věro, Váš dopis jsem si přečetla až teď a mám z toho všeho husí kůži. Je strašné, že v dnešní době plné moderních přístrojů, vědeckých poznatků a pod. se dějou takové věci. Člověk si řekne, že se stát může všelicos, ale když se to dá ovlivnit a dítě zachránit nebo mu nezpůsobit takové trauma, tak to je doslova zvěrstvo. dnes mám pocit, že bych tyto lidi vyházela a vzala jim možnost dál provozovat tuto praxi. dodnes jsem se z toho, co se nám stalo, nedostala a je mi jasné, že to je napořád. jsem ráda, že Váš případ skončil dobře, i když to pro Vás i Vaše dítě muselo být strašné. Nad kroky, které jsme podnikli, se musím zamyslet. ne že bych nevěděla, co jsme učinili, ale ráda bych Vám to podala ve srozumitelné formě. V každém případě jsme požádali nemocnici, ministerstvo zdravotnictví a Českou lékařskou komoru o přešetření celého případu. Po jejich vyjádřeních jsme potřebovali znalecký posudek. Po konstatování znalce, Ministerstva zdravotnictví a ČLK, že k pochybení došlo, jsme podali na kliniku žalobu. To vše samozřejmě vedl právník. Jsou to skoro 3 roky a soud začal napodzim. Nutné je podat žalobu do 2 let od té doby, co k události došlo. U Vás by asi šlo o zanedbání péče se zdravotními následky dítěte, ne? Moc Vám přeji hodně síly, miminku zdraví a pokud se pustíte do sporu s nemocnicí, tak i velkou vytrvalost. Jen bych se ještě ráda zeptala, ve které porodnici se Vám to stalo? Gábina
|
|
| Gábina | •
|
(28.12.2006 16:29:14)
Omlouvám se, jsem nepozorná: rodila jste na Vinohradech. Jen se zeptám, jestli mi můžete říct, kdo byl u porodu?
|
| Věra K., dcerka Verunka 21 měsíců | •
|
(5.1.2007 21:13:42)
Milá Gábino, rodila jsem na Vinohradech, v dubnu 2005, u porodu byl Mudr. Halad...
|
| Gábina | •
|
(31.1.2007 0:47:52)
Teď jsem si přečetla Vaši odpověď... Jen jsem se v duchu bolestně pousmála. Dr.Halad byl jeden z těch, kteří se podepsali na naší tragedii. I když ne přímo, tak svým přístupem a pocitem, že ví všechno onm nejlépe. Pokud si přečtete náš příběh, tak to byl on, kdo mi o víkendu zrušil monitor a řekl, ať si chodím, jak chci, že nejsem ve vězení. Navíc mi nasadil víc prášků proti svědění, které se velmi shoršovala vzhledem k rostoucím hodnotám jaterních testů. Viděla jsem ho za víkend myslím jen jednou, a to v sobotu ráno, kdy vše zrušil, řekl, že jsem svědivka a konec lékařské péče. Pamatuji si, že když jsem rodila na Vinohradech v roce 2000 první dcerku, tak se mnou na pokoji byla jiná maminka, která rodila o 2 dny později. Byla z toho porodu vážně vyděšená. Pak nám řekla, že měla u porodu frajera, který čtvrt hodiny před narozením dítěte odešel na poradu lékařů se slovy, že má dost času. Pak ho sestra narychlo volala. Byla to prvorodička a dítě šlo ven pomalu. On prý na ni začal křičet, ať se víc snaží, jinak jí to vezme kleštěma... Co dodat? Je to fakt idiot, ale drží se tam opravdu dlouho. Držím pěstičky.Člověk si nemůže nechat vše líbit. Dnes to vím!!!!
|
| Věra K. , dcerka Verunka 22 měsíců | •
|
(5.2.2007 15:48:43)
Zdravím Vás Gábino,
byla jsem vaší zprávou zděšena. Ten člověk už by si nic jiného nezasloužil, než aby mu zakázali provozovat lékařskou praxi. Uchrání tím spousty rodin od tragédií!!!!
Nakonec jsem taky podala stížnost adresovanou ředitelce nemocnice a na Lékařskou komoru. Výsledek??? Přišlo nám¨,po několikaměsíčním šetření, že naše stížnost byla oprávněná, doktor nepostupoval dle "předpisů" a podávají (asi nemocnice) trestní oznámení. Vše to ted šetři policie a já tuto středu jdu k výslechu na policii ohledně této kauzy... Doufám, že na světě existuje malilinkatej kousek spravedlnosti, a tento člověk bude potrestán!! takové věci se nesmí opakovat.
Milá Gábino, držím Vám a celé Vaši rodině palce!! Přeji Vám hodně štěstí, zdraví!!
Tak mě napadlo, že bychom se mohly třeba setkat i osobně.. Popřemýšlejte a dejte vědět.
Věra a Verunka K.
|
| Gábina | •
|
(8.2.2007 15:07:59)
Jsem vážně moc ráda, že jste sebrala odvahu a podala stížnost. Postup se zdá být nadějný. Je to šílené. I když to stav Vašeho dítěte nezlepší, udělala jste alespoň něco pro to, aby se to třeba nestalo někomu dalšímu... V sobotu jsem byla nakupovat a potkala jsem doktorku, která mě měla po dobu hospitalizace na starosti. Vezla kočárek s malým miminkem-dle oblečení chlapeček. Tato doktorka mě ujišťovala, že se můj zdravotní stav dítěte absolutně netýká, tato doktorka byla svědkem UTZ, kdy bylo dítě už VELMI neklidné(nemohlo dýchat a vlastně bojovalo o život, jak mi později řekli) a ani to s ní nehlo. Jen koukala, aby byl UTZ vyřízen (ona jen ale přihlížela, vlastní utz dělal vedoucí UTZ, ktrerý byl značně rozladěn, že nemůže natočit průtoky pupečníkem, protože díkě s sebou neuvěřitelně trhalo), tato doktorka spolu s vedoucím UTZ byla u toho, kdy byl pomocí UTZ zjištěn exitus dítěte... Řekla jsem si, že jestli ji ještě potkám, tak ji něco řeknu. Potkala jsem ji ještě jednou, tak jsem se jí zeptala, zda to je opravdu ona, pak jsem se zeptala, jestli si mě pamatuje. Řekla, že ne (jak jinak - spíš si myslím, že si mě neuměla zařadit). Já jí řekla, že já na ni dosmrti nezapomenu, protože gynekolog, který neví, že těhotenská žloutenka ohrožuje život plodu, se zapomenout nedá. Popřála jse zdraví jejímu dítěti a odešla. Pak jsem to setkání několik hodin vydýchávala a plakala jsem, protože všechny emoce a pocity se vracely... Co se našeho setkání týče, tak ráda, ale neumím být konkrétní v čase. Určitě se ale domluvíme a setkáme se!
|
| Jitka, 1. těhotenství | •
|
(27.3.2007 21:27:30)
Dobrý den paní Gábino,
Váš příběh je opravdu strašný a držím Vám moc palce.
Jsem nyní ve 32. týdnu těhotenství a od cca 28. týdne mám zvýšené jaterní testy. Byla jsem i hospitalizována na cca 3 týdny, nyní docházím každý týden do poradny a jsou mi testy týdně sledovány. Před propuštěním z nemocnice mi testy klesly, nyní mi zase o trošku stouply. Nepamatujete si náhodou hodnoty Vašich testů ? Já mám nyní zvýšené hodnoty od 2x až 5x - jak které. Váš příběh mě velice vyděsil. Já se pořád cítím úplně v pořádku, ale to je u jater prý normální. Akorát držím jaterní dietu a beru nějaké Essenciale FORTE N. V pátek jdu zase na odběry krve a jestli mi testy neklesnou nebo se zase zvýší tak mě pan doktor zase pošle do nemocnice. Hlavně Vám však píšu jestli jste nějak poznala extrémní pohyby miminka, stále teď sleduju jestli pohyby nejsou extrémní :-)). Moc se bojím jak vše dopadne. Na internetu se příliš mnoho informací o hepatopatii nedá sehnat a natož pak nějaké zkušenosti postižených, Vy jste vlastně jediná, jejíž příběh jsem na internetu dohledala, zkouším všechno.
Když jsem byla v nemocnici, tak mě každý druhý den natáčeli monitorem a 2x týdně odebírali krev a na výsledky se chodila dívat internistka. Podotýkám, že celý příběh se odehrává v Kladně. Stále doufám, že všechno dobře dopadne, pan doktor v poradně mi stejně neustále hrozí předčasným porodem a říká, že se budeme snažit vyčkat do 36. týdne, jestli se zadaří. Moc se bojím, že dopadnu jako Vy. Byla bych Vám moc vděčná za odpověď.
|
| Robin* | 
|
(29.3.2007 9:44:27)
Gábino, je mi moc líto, co se vám přihodilo. Běhá mi mráz po zádech, když čtu váš příběh. Chtěla jsem se Vás zeptat, zda jste měla stejný problém s těhotenskou žloutenkou i v dalším těhotenství.
Já sama jsem ke konci těhotenství trpěla také velmi silným svěděním celého těla a mám pocit, že jsem měla nějaký problém s játry, protože i moč měla nahnědlou barvu. Když jsem to hlásila své gynekoložce, tak mi udělala jen nějaký test navíc z moči a zjistila, že mám aceton v moči.Ale nebyla to žádná hraniční hodnota. Jelikož jsem pár dní před tím prodělala střevní virózu, při které jsem hodně zvracela, říkala, že to může být právě kvůli tomu zvracení a že se mám snažit pravidelně jíst po malých dávkách. To byla poslední kontrola u ní. Pak jsem přešla do poradny v Podolí a tam mi už v moči nic nezjistili, ale svědění jsem měla ještě trochu pořád. Nic jsem v té době, ale o těhotenské žloutence nevěděla, tak jsem si to svědění ani s játry nespojovala. Teď když čtu tvůj příběh, tak si říkám, že jsem měla štěstí, že se mi nic takového nestalo. Děkuji mnohokrát za Vaší odpověď a přeji mnoho štěstí s vaším miminkem a dcerkou.
|
|
| Robin* |
|
(29.3.2007 9:47:08)
Jitko, držím Vám moc palečky, aby vše dopadlo v pořádku. Chtěla jsem se Vás zeptat, zda Vás také trápí silné svědění nebo jak píšete, jste úplně bez potíží.Děkuji
|
| Jitka | •
|
(29.3.2007 18:09:17)
taky mě svědí celé tělo, hlavně nohy a ruce. Nejdřív jsem to spojovala s vodou, kterou se umývám, potom, že si to vše namlouvám. Tedka jsem přesvědčena, že mě tělo svědí kvůli špatným játrům. Prý je to špatným odtokem (nebo tak nějak :-)) ) žluči.
|
| Robin* |
|
(29.3.2007 22:58:32)
Jitko, tak to bylo stejné u mě. Já měla svědění tak šílené, že jsem kvůli tomu ani nemohla spát a musela jsem se třeba v noci osprchovat.Nejvíce na rukách a nohách. U mě to začalo také po střevní viróze, při které jsem hodně zvracela. Doktorka mi říkala, že to už byla příliš velká zátěž na játra. Taky jsem si moc nehlídala co jím. A právě předtím než mi to začalo jsem jedla hodně majonézy. Doufám, že se mi to v příštím těhu vyhne. díky, že jsi napsala.
|
|
|
| Jitka | •
|
(29.3.2007 18:13:47)
ještě doplňuju, že veškeré problémy s jaterními testy se začaly objevovat po prodělané viróze s vysokými teplotami. Řekla bych, že to má nějakou souvislost a pevně doufám, že se podobný probém v dalším těhu nebude opakovat, nebo dokonce, že mi další těhu doktoři nezakážou :-))
|
|
|
| Jana | •
|
(17.4.2007 2:32:08)
Milá Jitko, okamžitě se vykašli na Kladno a odjeď k Apolináři,kde je centrum pro komlikovaná a riziková těhotenství a předčasné porody. Uděláš to nejlepší pro sebe i mimíska. Pokud by se Tvé miminko narodilo předčasně a s komplikacemi, bylo by stejně převezeno nejspíše k Apolináři, kde je největší perinatologické centrum.Přeji Ti hodně štěstí.
|
| Jitka | •
|
(17.4.2007 22:08:01)
Už jsem v 35. týdnu, takže to nebudu hrotit.
Zatím mi přístup v Kladně přijde docela profesionální. Naštěstí se játra nezhoršujou a miminko vypadá taky v pořádku. Kdybys to napsala dřív, asi bych o tom přemýšlela, ale teďka už ne. Nicméně díky za radu.
|
|
|
| Gábina | •
|
(10.5.2007 17:19:48)
Jitko, strašně mě to mrzí, ale k vašemu příspěvku jsem se dostala až teď a vypadá to, že jste těsně před porodem a že je určitě u vás vše v pořádku. Těhotenskou žloutenku jsem měla jenom v tom druhém těhotenství. V prvním bylo vše v pohodě a ve třetím mě bedlivě hlídali internisti i gynekologové. Nic se neopakovalo. Těhotenská žloutenka prý nemá souvislost ani s jídlem ani s ničím jiným. Prý to je nesnášenlivost těla s tím aktuálním těhotenstvím. S těhotenstvím to souvisí a s ukončením těhotenství okamžitě zmizí. Příznaky mi začaly v cca 33.tt svěděním, nechutnstvím, jídlo se mi vracelo, moč byla velmi tmavá - ke konci to byla skoro krvavá barva, stolice černá. Nic jsem o tom nevěděla, ale kvůli svědění jsem kontaktovala svouji kožní lékařku, ta mě odkázala na gynekologa, protože usoudila, že to jsou příznaky špatné funkčnosti jater. Do nemocnice jsem natupovala, když byly moje jaterní hodnoty cca 7násobné a skončilo to s hodnotami 15x vyššími než jsou hraniční. Dnes tomu už vážně nemůžu věřit, že jsem těm lékařům tak důvěřovala... Určitě jste v pořádku a dle toho, co píšete, tak vás snad řádně sledují a správně vyhodnocují celou situaci. Děkuji za váš dopis a ještě jednou se moc omlouvám, že jsem nemohla pomoci dříve. Přeji hodně štěstí a dejte mi, prosím, vědět, že je vše v pořádku. Gábina
|
| Jitka aJulinka | •
|
(30.5.2007 11:19:48)
Ačkoliv pozdě, přeci děkuju za odpověď. Nakonec jsem sice proležela v nemocnici hodně času, ale moje holčička se narodila naprosto zdravá v 38. týdnu. Můj porod byl kvůli různým nešťastným okolnostem sice dramatický, ale dobře dopadl. Bylo by to na dlouhé povídání.
|
| Gábina | •
|
(4.6.2007 19:50:53)
Jitko, strašně moc gratuluji!!! Pokud to utrpení má šťastný konec, tak se na něj brzy zapomene nebo alespoň ustoupí do pozadí za radost z narozeného miminka. Doufám, že jste obě v pořádku a přeji hodně zdraví a sluníčkových dnů.G
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Tobika | •
|
(7.11.2008 12:29:29)
Milá Gábino,
je mi moc líto co se vám stalo. Bohužel mám za sebou stejně smutný příběh.
Nám chlapeček zemřel letos v září také na zanedbanou těhotenskou žloutenku. Byla jsem v 36.týdnu těhotenství a žloutenku podcenila moje gynekoložka, která mi neudělala jaterní testy a vše nechala na kontrolu v porodnici za týden. Bohužel druhý den po kontrole u ní,moje miminko zemřelo v bříšku.
Chtěla jsem vás poprosit, pokud by jste sem ještě na tuto diskuzi prišla, kdyby jste se mi ozvala na muj email tobika@seznam.cz
Chtela bych se s vami poradit.Dekuji
|
|
|
V její náručí
Masopust na Dlaskově statkuSemily 
Rozloučení s masopustemChrudim 
Swingový plesOpava 
PopelkaČeské Budějovice 
Posezení s cimbálemKroměříž 
Masopust na Dlaskově statku
Rozloučení s masopustem
Swingový ples
Popelka
Posezení s cimbálem
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)