| Ivana, syn měsíc | •
 |
(10.1.2002 0:09:13)
Na začátek bych chtěla napsat, že všechno jsou to jen moje názory a je každého věc, jak to posoudí.
Před měsícem se mi narodil syn. Rodila jsem v Brně-Bohunicích. Porod jsem měla lehký, personál byl u porodu skvělý, s manželem jsme si zaplatili nadstandard, byla jsem moc spokojená.
Syn se narodil ve 4 hodiny odpoledne, na pokoj mě přivezli v 8 hodin večer. Mám problémy s nízkým tlakem, a tak jsem nebyla schopná se jít po porodu osprchovat, protože se mi šíleně motala hlava. Sestra mi proto večer slíbila, že ráno za mnou příjde a zkusíme to znovu. Ráno nikdo nepřišel, hlava se mi motala dál, no nakonec jsem to do té sprchy zvládla sama. Jenže to nebyly poslední problémy.
Dopoledne mi přivezli mého syna a já ho zkoušela přiložit. Nešlo mi to, a tak jsem šla za sestrami, ať mi pomůžou. Kojení už na porodním sále strašně bolelo, ale říkala jsem si, že je to normální. O to víc jsem byla překvapená, když mě to bolelo znovu a tak, že porodní bolesti oproti tomu nebyly vůbec nic. V těhotenství jsem četla nějaké brožurky o kojení, kde psali, že kojení nesmí bolet, že je to nesprávnou technikou kojení. Ale sestra to přece umí, ne? Když sestra viděla, že mě to tak bolí, tak mi řekla, že budeme přikládat krátce, že mám asi citlivé bradavky. Jenže to nebyl poslední problém.
Takže jsem přikládala, ale odpoledne už začal můj syn mít hlad, protože jsem v prsou zatím mléko neměla. Sestra mi dala příkrm a já se jen smutně koukala na ostatní ženy, jak mají mokré noční košile od mléka. Jenže ono se mi to mléko nespustilo ani druhý den. Můj syn měl porodní váhu 3900 g, takže potřeboval jíst hodně. Jenže sestry mi nechtěly dát jídlo dřív než za 3 hodiny. Můžu vám říct, že není nic horšího, než když se díváte na dítě, jak vám třeba hodinu řve hladem. Do toho jsem navíc měla šílené deprese z toho, že to mléko nemám. Ostatní ženy daly dítěti napít třeba po hodině a já jsem neměla prostě vůbec nic. Bolesti při přikládání pořád trvaly a trpěla jsem vlastně v tu chvíli úplně zbytečně, když jsem tam nic neměla. Jenže to nebylo všechno.
Když už jsem nevěděla, co dělat, protože měl zase hlad a jedl teprve před půl hodinou, tak jsem ji požádala o dudlík, aby tolik neřval, hlavně v noci, protože mi bylo strašně trapné, když jsem rušila maminku vedle mě. Na to mi řekla, že mi žádný nedá, že ho mají v jiném patře a že se to dítěti dávat nemá. Když jsem jí řekla, co mám tedy dělat, tak mi dudlík nakonec přinesla. Další den tam byl doktor z ortopedie, a tak jsem dostala do rukou chorobopis, kde jsem se dozvěděla moc zajímavé věci. Tak například, že jsem si donesla šidítko přes jejich zákaz nebo že odmítám kojit (tím asi mysleli to, že při každém přikládání brečím bolestí).
Díky problémům s kojením mě pustili domů až pátý den, pátý den se mi také to mléko konečně spustilo. Ani nevíte, jak jsem byla ráda. Mléka mám sice pořád málo, takže musíme dokrmovat, ale jsem moc šťastná. Vždy nakojím a potom dokrmím a můj syn je nejlepší dítě na světě. Můžu vám říct, že jsem pochopila, proč mají v Bohunicích zamřížované balkóny. Byla jsem tam v takovém příšerném psychickém stavu, že se nedivím ženám, které svůj život v šestinedělí takhle ukončí. Ten pátý den jsem byla rozhodnutá jim podepsat reverse, pokud by mě nepustili, protože jinak by mě od tam vezli nohama napřed. Celou dobu mě podporoval manžel, bez kterého bych to nezvládla.
Jen bych na závěr chtěla dát pár rad nastávajícím maminkám:
Nemyslím si, že to jinde je lepší. Vlastně kdybych neměla problémy s kojením, asi by se mi tam líbilo.
Pokud budete mít s tím kojením takové problémy jako já, rozhodně to nevzdávejte. Věřte tomu, že kojení pro vás bude perfektní zážitek, tak jako to bylo u maminky, která se mnou ležela na pokoji. Ty bolesti u toho mám pořád stejné, ale říkám si, že mi to patří, protože jsem měla lehký porod, tak to musím odnést alespoň takhle.
V porodnici vám řeknou, že nesmíte nechat dítě spát déle než 4 hodiny a v noci 6 hodin. V žádném případě nebuďte tak hloupé jako já, nechte dítě klidně spát, až se probudí, tak se probudí. První, co mi maminka řekla, když jsem jí tohle vyprávěla, bylo, ať si představím jak je mně, když mě někdo probudí.
V Bohunicích vám nedají ani toaletní papír, ani mýdlo za 5 korun na umyvadlo, takže to si vemte s sebou. Taky vám dají 15 plín a 5 ubrousků na utírání zadečku, to si vemte z domu určitě další. Krém na zadeček vám nedají vůbec a neukážou vám, jak dítě přebalit a převlíknout, takže si to u nějaké kamarádky nacvičte.
A ještě příklad jídla na celý den:
Ráno - pět chlebů, jeden rohlík, jogurt, bílá káva
V poledne - zeleninová polévka, nudle s tvarohem, červená řepa
Svačina - bílá káva, jeden rohlík
Večeře - brambory, maso, omáčka
(2x za můj pobyt byla večeře studená)
Koukám, že ten můj dopis už je pěkně dlouhej, aby to sem taky někdo dočetl... Chtěla bych skončit nějak optimisticky... No tak třeba čisto tam bylo perfektní...
Maminky, moc, moc, moc vám přeju, aby se vám v Bohunicích líbilo a pokud se to náhodou nepovede, nezoufejte, teď už se tomu jen směju (teda pokud se mi o těch hrůzách nezdá, což je každou noc).
Ahoj Ivana
|
| Milena, holčička | •
|
(10.1.2002 5:08:43)
Ahoj, Ivano, blahopřeju k chlapečkovi. Přístup personálu ke kojení v Bohunicích je skutečně zarážející. Ale abych Tě povzbudila, není to všude stejné, takže příště se v jiné porodnici setkáš snad s lepším přístupem. Mně se narodila holčička p¨řibližně stejné hmotnosti, bylo to ve středu ráno. Ve středu a ve čtvrtek téměř pořád spala, přes den se vzbudila jen párkrát, přisát se jí moc nechtělo, spíš bradavku jen olizovala. Sestry to braly úplně normálně, protože novorozenec má zásoby až na tři dny, takže žádné příkrmy ani čaj se nedávaly. V pátek spala také téměř celý den, ale večer začala pít jako divá, to samé v sobotu. Podle vážení až do pátku hubla, v sobotu večer začala nabírat váhu a také se poprvé vykakala, takže nám sestra řekla, že ráno můžeme domů. Kojila jsem rok a čtvrt, z toho deset měsíců bez příkrmů. Tak si přejme pro větší spokojenost v porodnicích, aby už sestry zavrhly dávno překonané názory ohledně krmení po třech hodinách, buzení dítěte a podobné nesmysly.
|
| Markéta | •
|
(10.1.2002 10:21:42)
Ahoj,
o tom, jak se v porodnicích bude přistupovat ke kojení,rozhodují většinou dětští lékaři. V českých porodnicích sestry nemají žádné pravomoce. Většinou pouze poslouchají lékaře. Pro některé to musí být hodně frustrační. Hlavně záleží na znalostech doktorů(primářů) a jejich vůli něco změnit. Někde jsou opravdu hodně zaostalí.
|
| Sluníčko |
|
(7.2.2002 22:00:07)
Milá Markéto,
nesouhlasím s Tvým názorem, že přístup ke kojení je v rukou děrských lékařů. Jsem dětská sestra a do Bohunic jsem chodila rok na praxi. Nikdo nemůže ovlivnit aktivitu sester, ani lékaři. Samozřejmě byla v Bohunicích většina sester, a to byly většinou ty starší, které byly poznamenány tzv. syndromem vyhoření, které si odvedly své povinnosti a pokud na pokoje nemusely, nehnaly se do žádných aktivit. Je pravda, že chováním ženských sester jsem byla otřesena. Dokonce i organizace práce ženských sester mi nevyhovovala. Například jak jsem již četla v některém z dřívějších článků, existuje v Bohunicích "přídělový systém", kdy ráno ženská sestra obejde všechny pokoje a rozdá všem maminkám jejich denní příděl vložek a plínek. Všeho je samozřejmě nedostatek, proto všem doporučuji maximálně se vybavit z domova, ale s tím žádná sestra nepohne. To je věcí staniční sestry, která hospodaří s materiálem. Co ovšem sestry ovlivnit mohou, je přístup k pacientům. Mě osobně práce v porodnici bavila a maximálně jsem se snažila maminkám pomoci. Musím ale přiznat, že kojení je opravdu slabou stránkou Bohunic. Naučit maminku kojit zabere sestře spoustu času, a ten ona většinou není ochotna obětovat. A je taky dost pravděpodobné, že některé sestry dokonce ani neumí dítě přiložit. Uvažovala jsem, jestli jít rodit do Bohunic nebo na Obilňák. Teď už jsem definitivně rozhodnuta - do Bohunic nepůjdu. Nechci tím odrazovat maminky s jiným přesvědčením, možná časem omládne personál a všechno se změní.
Renča
|
| Lubylu |
|
(8.2.2002 0:41:48)
Ahoj nastavajici maminky,
ja vim tady z prispevku a taky z vlastni zkusenosti, ze je fajn nekdy omrknout briska ostatnich tehulek a tak nejak se uklidnit, ze to moje neni prilis velke ani prilis male v dany stupen tehotenstvi.
Nasla jsem uplne skvelou stranku, kde je brisek vice nez dost a je to rozdeleno podle trimestru.
Bohuzel je to v anglictine, ale snad to nebude vadit.
Mrknete proto na:
http://pregnancy.about.com/library/belly/blbellyindex.htm?terms=belly+gallery
Krasne tehotenstvi preje
Ed
|
| Lenkyčka, 13.tt | •
|
(8.2.2002 9:19:32)
Jejda, Ed, do teď jsem o tom moc neuvažovala, protože všechny těhule v okolí jsou o pár měsíců napřed. Když na ta bříška koukám, zjišťuju že to moje, téměř ploché jim tam v galeri chybí :o)
|
|
| Rea | 
|
(8.2.2002 10:47:08)
Ahoj Ed,
ten odkaz je super.Jen mi připadá, že moje bříško je stejně malé(19.týden).Jsou tam ale stejně zajímavé odkazy.
Jsem dost vysoké postavy(190) a mohutnějšího vzrůstu, a prosím jestli je tady nějaká těhulka nebo již maminka, jestli by mi nenapsala, jak je na tom s přibíráním. když sleduji své okolí - o 15 i více cm menší těhulky,tak si mylím, že zde opravdu nemohu srovnávat.
Díky Rea
|
| Lubylu |
|
(8.2.2002 12:57:42)
Ahoj Reo,
ja vim, ze nektere tehulky tam vypadaji v sestem tydnu jako by mely rodit :o)
ale zase jsem tam nasla i par, co mely mensi briska nez ja, chce to asi cele prolistovat.
Ona je kazda tehulka jinaci a proto je asi dobre to neprirovnavat, ale jen tak omrknout, jak vypadaji ostatni. Velikost briska ovlivnuje spousta veci a pry stihlejsi tehulky maji brisko mensi nez ty silnejsi. Pritom to nedava smysl, clovek by si myslel ze je to naopak.
Taky pokud je to druhe nebo treti tehotenstvi tak brisko je vetsi a zacina rust drive.
Ja si pamatuju, ze v 16. tydnu jsem si myslela jaky uz nebudu mit pupek a nic. A pak najednou ve 20. tydnu jsem se dokulatila. Ale taky ne nejak moc, nejvice si pamatuju to zacalo od 28. tydne.
Poradim ale jednu vec a to je brisko fotit. Protoze ani pohled do zrcadla ti tak neukaze jak vypadas jako kdyz to vydis z pohledu nekoho jineho. Me manzel tvrdil, ze brisko mam a pritom ja ho nevidela. Tak jsme fotili kazdy mesic a je to hezka pamatka, protoze ted uz si nepamatuji vubec, jake to je to brisko mit.
Ed
|
|
|
| Milena, holčička | •
|
(8.2.2002 15:53:27)
Holky, ta animace, jak se mění bříško od 8. do 40. týdne je skvělá. :o)
|
|
|
|
|
| Ivana, syn měsíc | •
|
(10.1.2002 23:27:11)
Ahoj,
moc by mě zajímalo, kde jsi rodila?
Já jsem se totiž po zážitku z Bohunic rozhodla, že druhé dítě nechci. Ne kvůli porodu, jak některé maminky, ale kvůli tomu, co bylo po tom. Příště bych tenhle přístup asi nezvládla. Každý ví, že šestinedělky trpí depresemi, ale to je jim v Bohunicích asi jedno.
Ivana
|
| Milena, holčička | •
|
(11.1.2002 8:35:28)
Ahoj, Ivano, bylo by škoda se zříct dalšího děťátka kvůli neprofesionálnímu zdravotnickému personálu, vždyť nejsou všechny porodnice, jako ta bohunická. Já jsem původně od Brna, slyšela jsem pěkné reference o brněnském Obilňáku. Jinak tu zkušenost, kterou jsem popsala s kojením mám z porodnice ze Zlína.
Užívej si malého a hoď ty protivné sestry za hlavu :o)
|
|
| Radka, 37.t | •
|
(11.1.2002 9:21:01)
Ahoj Ivanko,
taky se priklanim k nazoru Mileny. Vzdyt tady nejsou jen ty Bohunice. Ja osobne se rozhodovala mezi Bohunicemi a Obilnakem a ted vim, ze pujdu rodit na Obilnak. Zaplatili jsme si s manzelem predporodni kurz a moc se nam libily porodni pokojicky a i pristup sestry, ktera nam s ochotou vse vysvetlila a odpovedela vsechny dotazy. Sice zatim vlastni zkusenost nemam, ale urcite za par tydnu napisu. Myslim ze na tom pristupu a prostredi urcite neco je. Zalezi jake mas stesti a na jakou porodni asistentku(y) natrefis. Kazdopadne bych se kvuli tomu nevzdavala dalsiho miminka. Brala bych to tak, ze vis co muze nastat a pripravila se na to. Vzdyt uz budes mit zkusenosti z prvniho porodu, takze si muzes sama rict jak bys to chtela a nenechat se odbyt. Ja vim snadno se to rika, ale v dnesni dobe clovek musi byt trochu prubojny, jinak s tebou budou vlacet a budou si delat vse tak jak maji nauceny, je to pro ne rutina.
Radka
|
| Artemida | 
|
(11.1.2002 12:28:16)
Ahoj Radko,
jsem ve 31. týdnu, taky jsem se rozhodla, že budeme rodit na Obilňáku. Mohla bys mi, prosím Tě, napsat kdy se mám přihlásit do předporodního kurzu, kolik se platí atd. Dík.
|
| Radka, 37.t | •
|
(11.1.2002 12:55:53)
Ahoj Patko,
predporodni kurz na Obilnim trhu je pro maminy od 35.tydne tehotenstvi a objednava se na tel: 05/42522285, je to i s prohlidkou porodniho salu a plati se 100,- Kc za maminu a 50,- Kc za doprovod, coz neni tak hrozny. Je to kazde pondeli a sobotu a trva to asi 2,5 hodiny. Stoji to za to. Urcite tam s partnerem bezte.
Radka
|
|
|
|
|
|
| Monika, syn - 14 měsíců | •
|
(15.1.2002 22:45:54)
Ahoj Ivano.
Jsem moc rada, ze jsem narazila na tvoji zkušenost. Mam podobnou zkušenost z Bohunic z listopadu 2000. Tak aspoň vidím, že se v jejich přístupu moc nezměnilo.
Nechtěla bych nikoho odrazovat od Bohunic. Jistě na jednu negativní zkušenost existuje deset pozitivních. Jedno je však zřejmé, pokud moje zkušenost není ojedinělá - a ta tvoje je toho mi to potvrzuje - potom by se měli v Bohunicích zamyslet jestli opravdu podporují kojení a nebo jen mají kliku, že většině maminám kojení jde samo od sebe.
Měla jsem těžký porod ukončený císařským řezem a syn byl ihned byl umístěn do inkubátoru na oxygenoterapii a několik dalších dnů strávil na JIPce. Vše zvládl bravůrně a rychle se začal mít k světu.
Hlavním problémem se však ukázalo být kojení. Syna mi poprvé přiložili k prsu až třetí den a on je vytrvale odmítal. Plakal, naříkal, vztekal se... Dětské sestry mi ho potom sice trpělivě pomáhaly přikládat ale bez úspěchu a s prsy mi poradit nechtěly a posílaly mne za ženskými sestrami, ty zase nevěděly, že se mi dítě nechce přisát a tak pořád dokola.
Proč syn nechtěl sát mi došlo až když jsem si přečetla propouštěcí zprávu, kde se psalo …při porodu obtížné vybavení hlavičky … asymetrie lebky… - to ve skutečnosti prezentovalo oteklou (a zřejmě velmi bolavou) tvář, k jejíž poranění došlo při porodu a o které mne doktoři neinformovali. Otok sice po dvou týdnech zmizel, ale panická hrůza z mého prsu už mu zůstala (jen ho uviděl, už křičel).
Nezbylo mi nic než ho krmit z lahve. Z láhve ho ostatně začali krmit již v porodnici samy sestry (prý větší množství se už ze stříkačky podávat nedá). A taky jsem se nemohla dočkat až půjdu domů, musela jsem ale čekat, až pustí syna. Až doma se mi spustilo mléko a já pak odstříkávala a krmila ho z láhve.
Přeji ti lepší sny a taky víc důvěry v jiné porodnice. Já plánuji další porod rozhodně v jiné porodnici (možná i v jiném městě). Ještě jsem se nerozhodla pro konkrétní porodnici, ale rozhodně to bude tam, kde kojení skutečně podporují.
Monika
|
|
| Alena | •
|
(23.4.2002 22:20:05)
Vážená paní, po přečtení vašeho dopisu jsem užasla... Jak můžete psát takové lži... Rodila jsem v Bohunicích dvakrát (1998, 2001) a pokaždé jsem se setkala s dokonalou péčí veškerého zdravotnického personálu. Profesionalita a laskavý přístup k ženám jsou jejich prioritou!!! Uváděla jste zde své problémy s kojením... Kojení bolí, hrozně bolí, ale to vám jistě již někdo říkal přede mnou... Mateřské mléko se u některých žen vytváří i pátý až šestý den po porodu - to jistě znáte z literatur... Co se týče ukázky přebalování dítěte, určitě vás o tom dětské sestry informovaly, nebo jste snad i koupala dítě poprvé sama? Divím se, že Vám připadá zvláštní, dostávat "pouze" 5 plen na dítě denně... Vždyť je to vaše dítě!!! Vy máte mít vlastní pleny, vlastní dětskou kosmetiku... Je jen dobrou vůlí, že vám nemocnice "něco" na dítě dává! Vždyť kdekoliv jinde, v jiných nemocnicích, musíte mít vše z domu, jinak máte prostě smůlu... Na další Vaše zoufalé kritiky již nebudu ani reagovat... Zamyslete se nad sebou, nashledanou...
|
| Ivana, syn 7 měsíců | •
|
(28.6.2002 10:42:53)
Dobrý den,
evidentně jste vůbec nepochopila můj článek. Já jsem naopak psala, že zde ženy mohou být spokojeny, ale o to tu nejde...
Tak mi zkuste napsat Vy, co byste dělala, kdyby Vaše dítě každé tři hodiny nejméně hodinu řvalo hladem. Víte jak se na to dívám dnes? Měla jsem ten reverse podepsat hned první den. Dodnes se mi zdá o tom, že moje dítě řve hladem, že mu nemám dát, co najíst. Jsou to horší sny než cokoliv jiného. NIKDO mi neřekl, že kojení může bolet. Naopak mi tam sestry říkaly, že to bolest NESMÍ. I v literatuře je napsáno, že bolet to může pouze při nesprávné technice. Ale já neměla nesprávnou techniku. NIKDO mi neukázal jak dítě přebalit. Ukázali mi, jak ho vykoupat, ale o tom, jsem nepsala, že by mi neukázali.
A jak je to dnes? Já svoje dítě dodnes KOJÍM a jsem na to pyšná. A přitom MĚ sestry obviňovaly, že svoje dítě neuživím. Stále mám při tom trochu bolesti, i když jsou už menší, udělal se mi tam takový "mozol" :-). Před 14 dny jsem potkala maminku, s kterou jsem ležela na pokoji. Mlíko jí teklo proudem a přitom kojila jen do 2 měsíců.
Vy nemáte právo mě soudit. Stojím si na svém, že do Bohunic už nikdy v životě a to mají ještě štěstí, že jsem je nazažalovala, jednu dobu jsem to chtěla udělat. Já absolutně nechápu, jak si můžete myslet, že bych si to vymyslela. Proč bych to asi tak dělala?! A vždyť si přečtěte i jiné názory, některé jsou dost podobné. A hlavně mi nepiště, že jsme se domluvili, abychom pomlouvali Bohunice. To byste byla jenom k smíchu.
Buďte ráda, že jste zde byla spokojená, moc Vám to přeju a konec konců i těm Bohunicím to přeju, aby se jim zlepšila pověst.
Ahoj Ivana
|
|
| Pett | •
|
(28.6.2002 12:57:55)
Milá Aleno,
to co napsala Ivana je její zkušenost. A je také její právo se tu o ní s námi podělit, takže vaši poznámka o tom, že Ivana píše lži mi přijde nefér. Pokud máte jinou zkušenost, buďte ráda, přeji vám ji, proč ale napadáte ostatní?
Navíc Ivana píše, že si zaplatila nadstandard, takže zřejmě právem očekávala, že dostane vše v dostatečném množství - tedy i plínky pro miminko. O tom si myslím, že přeci nadstandard je, že dostanu něco navíc, že si to nemusím s sebou tahat do porodnice, myslet na to, že jsem si s sebou vzala málo vložek, málo plínek adt.
Alespoň tak to funguje na nadstandardu v jiné porodnici, ve které moje kamarádka 25.6. porodila holčičku. Krom dostatku plínek si může vybírat jídlo ze 3 možností. Pravda je, že v nabídce bývá vždy 1 jídlo studené, tzn. obložená mísa, zel. salát apod.
Uznávám, že je to nehezké vůči těm, které na nadstandard nemají nebo se na něj nedostanou, ale o tom je kapitalismus, že někdo na to má a někdo ne, nebo je to snad jinak?
Takže tímto se tak trochu Ivany zastávám a přeji nám všem diskutujícím více tolerance.
Pett
|
|
|
| Madla (dcery: 5,5 + 2x 22 měsíců) | •
|
(30.6.2002 0:03:18)
První dítě se narodilo na Obilňáku a druhé dvě (dvojčata) v Bohunicích. Už je tomu sice nějakou dobu, přesto se chci s Vámi podělit o svoji zkušenost:
V obou případech jsem měla velké štěstí na lidi, kteří měli službu na porodním sále.
Poporodní už tak kvalitními lidmi neoplývalo: na Obilňáku byly ne dost dobře vzdělané (a také ne moc pracovité) ženské sestry, avšak vynikající dětské sestry a dětští lékaři. Díky jejich přístupu jsem bez významnějších problémů kojila své první dítě více než tři roky a dosud kojím svá dvojčata.
Poporodní v Bohunicích mne překvapilo kvalitními ženskými sestrami, které byly neuvěřitelně pracovité, vzdělané a "lidské" (neustále jsem je srovnávala s jejich kolegyněmi z Obilňáku a pořád jsem tomu nemohla uvěřit). Oč lepší byly sestry ženské, o to horší byly sestry dětské ... Samozřejmě mluvím jen o těch, které jsem během svého krátkého pobytu v nemocnici poznala ... a mezi lidmi jsou rozdíly. S dětskými lékařkami jsem se neshodla vůbec - a to jsem se snažila s nimi do žádného "konfliktu" nepřijít. Trvala jsem jen na tom, že chci svá dvojčata kojit (porodní váhu měly 3500 a 3300 g),zatímco ony mne již třetí den po porodu přesvědčovaly o tom, že svá dvojčata (která se mimochodem skvěle přisávala, avšak po císaři i ráda spala)rozhodně neuživím a že jestli do rána nepřiberou, že mi je dají na kapačku. Když mi jedno s novorozeneckou žloutenkou odvážely, neměly zájem o odstříkané mléko ... vlastně se mne ani nezeptaly .... až zpětně jsem se dozvěděla, že mi to dítě nacpaly hamilonem.
Zrovna já poporodními depresemi netrpím, a před "kontaktem" s dětskými lékařkami a sestrami mi bylo skvěle. O kojení s nimi jsem bojovala dva a půl dne ... (pak dvojčata přibrala nějaký ten gram ....) a pustili nás domů. Strach, že své děti neuživím, který mi tyto starší dámy vnutily, mne však držel následující čtyři měsíce i přes to, že děti prospívaly a vzorně nabývaly na váze "dle očekávání".
Později, když jsem se pokusila celé té situaci přijít na kloub, jsem dospěla k tomu, že ony dámy s velkou pravděpodobností své vlastní děti (pokud je mají) nekojily, jinak si to nedovedu vysvětlit. Některé dětské sestry byly "kojení" nakloněnější, ale nemohly se postavit "základním pravdám", které ony dámy vyznávaly.
Myslím si, že dnes je situace - co se kojení týče - v Bohunicích již lepší.
Věřte ve své síly a věřte své intuici... přikládejte co nejčastěji, mažte prsa patřičnou mastičkou a pokud dítě nepláče a jeho váha neklesne o více než 10% porodní váhy, nenechte se ničím vyvést z míry .... nechte je spát a nenervujte cestováním ve vozíku k digitální váze...! Dítě další neplánuji, tři mi stačí, ale ... rozhodně bych žádné své další dítě kvůli nějakým doktorkám ze spánku nebudila. Pokud by se přisávalo, neplakalo a mělo alespoň trochu rozumnou váhu, nechala bych se překvapit následujícího rána, kolik že jsme to přibrali/zhubli ... a vnímala bych své dítě a snažila bych se reagovat na jeho potřeby. Ta komunikace na rovině intuice byla - v případě mých dvojčat - narušena a přehlušena požadavky lékařek ze staré školy .... které samozřejmě - jak jinak - chtěly jen dobro pro mé děti.
Přes to všechno mé děti jsou kojené ....
A já si myslím, že jim žádné nebezpečí nehrozilo .... 3500 a 3300 je hodně gramů.
Přeji Vám hodně síly a ať máte štěstí na personál!
Jana N.
|
|
| Madla (dcery: 5,5 + 2x 22 měsíců) | •
|
(30.6.2002 0:03:22)
První dítě se narodilo na Obilňáku a druhé dvě (dvojčata) v Bohunicích. Už je tomu sice nějakou dobu, přesto se chci s Vámi podělit o svoji zkušenost:
V obou případech jsem měla velké štěstí na lidi, kteří měli službu na porodním sále.
Poporodní už tak kvalitními lidmi neoplývalo: na Obilňáku byly ne dost dobře vzdělané (a také ne moc pracovité) ženské sestry, avšak vynikající dětské sestry a dětští lékaři. Díky jejich přístupu jsem bez významnějších problémů kojila své první dítě více než tři roky a dosud kojím svá dvojčata.
Poporodní v Bohunicích mne překvapilo kvalitními ženskými sestrami, které byly neuvěřitelně pracovité, vzdělané a "lidské" (neustále jsem je srovnávala s jejich kolegyněmi z Obilňáku a pořád jsem tomu nemohla uvěřit). Oč lepší byly sestry ženské, o to horší byly sestry dětské ... Samozřejmě mluvím jen o těch, které jsem během svého krátkého pobytu v nemocnici poznala ... a mezi lidmi jsou rozdíly. S dětskými lékařkami jsem se neshodla vůbec - a to jsem se snažila s nimi do žádného "konfliktu" nepřijít. Trvala jsem jen na tom, že chci svá dvojčata kojit (porodní váhu měly 3500 a 3300 g),zatímco ony mne již třetí den po porodu přesvědčovaly o tom, že svá dvojčata (která se mimochodem skvěle přisávala, avšak po císaři i ráda spala)rozhodně neuživím a že jestli do rána nepřiberou, že mi je dají na kapačku. Když mi jedno s novorozeneckou žloutenkou odvážely, neměly zájem o odstříkané mléko ... vlastně se mne ani nezeptaly .... až zpětně jsem se dozvěděla, že mi to dítě nacpaly hamilonem.
Zrovna já poporodními depresemi netrpím, a před "kontaktem" s dětskými lékařkami a sestrami mi bylo skvěle. O kojení s nimi jsem bojovala dva a půl dne ... (pak dvojčata přibrala nějaký ten gram ....) a pustili nás domů. Strach, že své děti neuživím, který mi tyto starší dámy vnutily, mne však držel následující čtyři měsíce i přes to, že děti prospívaly a vzorně nabývaly na váze "dle očekávání".
Později, když jsem se pokusila celé té situaci přijít na kloub, jsem dospěla k tomu, že ony dámy s velkou pravděpodobností své vlastní děti (pokud je mají) nekojily, jinak si to nedovedu vysvětlit. Některé dětské sestry byly "kojení" nakloněnější, ale nemohly se postavit "základním pravdám", které ony dámy vyznávaly.
Myslím si, že dnes je situace - co se kojení týče - v Bohunicích již lepší.
Věřte ve své síly a věřte své intuici... přikládejte co nejčastěji, mažte prsa patřičnou mastičkou a pokud dítě nepláče a jeho váha neklesne o více než 10% porodní váhy, nenechte se ničím vyvést z míry .... nechte je spát a nenervujte cestováním ve vozíku k digitální váze...! Dítě další neplánuji, tři mi stačí, ale ... rozhodně bych žádné své další dítě kvůli nějakým doktorkám ze spánku nebudila. Pokud by se přisávalo, neplakalo a mělo alespoň trochu rozumnou váhu, nechala bych se překvapit následujícího rána, kolik že jsme to přibrali/zhubli ... a vnímala bych své dítě a snažila bych se reagovat na jeho potřeby. Ta komunikace na rovině intuice byla - v případě mých dvojčat - narušena a přehlušena požadavky lékařek ze staré školy .... které samozřejmě - jak jinak - chtěly jen dobro pro mé děti.
Přes to všechno mé děti jsou kojené ....
A já si myslím, že jim žádné nebezpečí nehrozilo .... 3500 a 3300 je hodně gramů.
Přeji Vám hodně síly a ať máte štěstí na personál!
Jana N.
|
| Květinka | 
|
(30.6.2002 9:21:38)
Ahoj Jano, dík za tvoje zkušenosti. Taky jsem co nejdřív chtěla utéct z dohledu a pomoci dětských sester. Já jsem měla vždy jedno děcko, které velmi rychle přibývalo, takže si mne sestry moc nevšímaly a jejich rady ohledně "správného" kojení jsem pouštěla druhým uchem ven. Velmi rychle jsem zjistila, že sestry jednají proti doporučení WHO. Ovšem moje spolubydlící v porodnici na tom byly hůř. To bylo pořád samé kontrolní kojení, autoritativní dohled u každého kojení načasovaného podle hodinek či potřeb sestry - ty maminky a miminka byly v takovém stresu..., prostě láhev s nutrilonem to jistí, že. Přitom by stačilo tak málo - vnímat potřeby děcka, sledovat jeho spokojenost, nikoli jen gramy, podpořit sebevědomí maminky. Já jsem byla několikrát svědkem brečení maminek po konverzaci s dětskou sestrou. Chtěla bych vidět maminku, která by uvolněně kojila pod dohledem sestry s pohledem bachařky a s váhou u ruky.... Nabádám všechny maminky, které chtějí kojit, aby se předem poučily z materiálů Laktační ligy, a nenechaly si do svého kojení zasahovat proti svému instinktu a předvědčení, jak jsi to Jano hezky napsala. Sestry mají krásnou schopnost maminku vykolejit a uvést ji do deprese.
Nepíšeš, a to by mne moc zajímalo - jakým způsobem probíhal tvůj porod dvojčat? Do jakého týdne jsi je donosila a musela jsi být v těhotenství v nemocnici? Nevíš, jak na tom jsou jiné maminky s dvojčaty? Měj se moc hezky.
|
| Květinka |
|
(30.6.2002 9:22:32)
Psala jsem o porodnici Hradec Králové.
|
|
|
|
| Irena, syn 12 měsíců | •
|
(11.7.2002 21:38:55)
Milá Ivano,
úplně chápu vaše pocity. Taky jsem si říkala, že uteču, i když moje situace byla trochu jiná. Syn měl při narození 2700g. I přesto jsem z porodnice odcházela s doporučením krmit lahvičkou, protože jinak se příliš unaví a usíná vyčerpáním a né nasycením. To, že to byla hloupost teď už vím, ale to máte nevěřit doktorům? Oni to přece musí vědět líp. Navíc mne šokovalo prohlášení v propouštěcí zprávě, že dítě je plně kojeno (chyb tam bylo více). Kojit mi nedovolili a dokonce nechápali mou žádost, že si chci své dítě krmit lahvičkou (když už to musí být) sama a to i v noci- syn ležel na novorozeneckém oddělení a často ho sestra nakrmila sama, než by pro mne přišla. Navíc jsem neměla tušení proč tam musí být. Na moje dotazy odpovídali, že je mu tam líp - pod dohledem. Prostě jsem se tam cítila přebytečná. Primář se zeptal zda kojím a když jsem vysvětlila, že ne řekl tak si na tom trvejte, že budete kojit. Ale jak, když věříte, že mu ubližujete? Ještě, že tam byly tak hodné ženské sestry.
Jen pro vaši informaci kojím dodnes, protože jsem celou dobu v nemocnici poctivě odstříkavala (stejně nebylo co dělat), ale trvalo mi ještě 2 týdny doma, než jsem se odvážila plně kojit.
A ještě jedna změna oproti vám. Dudlík měl prostě druhý den v puse a to, že je krmen z lahvičky jsem se dozvěděla jen tak mezi řečí ("To je zvlaštní, že od vás tak málo vypil, z lahvičky pil pěkně").
Alespoň jedno pozitivum pro všechny - i dítě krmené lahvičkou a zvyklé na dudlík lze převést na plné kojení - alespoň u toho mého šikuly to fungovalo.
Klidné noci přeje Irena
|
| Ivana, syn téměř 8 měsíců | •
|
(19.7.2002 23:20:17)
Ahoj,
víte, musím se přiznat, že dnes s odstupem času se snažím na těch Bohunicích najít to nejlepší. Taky dodnes kojím, musím říct, že jsem na to pyšná. Nedávno jsem četla článek, který psala maminka o Nemocnici u Milosrdných bratří. Její článek byl (nevím přesně) "Jak nemilosrdní byli Milosrdní bratři" nebo tak nějak. Schválně si to přečtěte. Říkám si, že v porovnání s její zkušeností, jsme v Bohunicích byly všechny, jak jsme tady, jako v ráji. Ale přesto si pro příště tento "ráj" nechám ujít. :-) Dodneška fakt nevím, jak se mám k tomu všemu postavit... musím přiznat, že asi to pro mě byl taky šok proto, že jsem nebyla moc zvyklá na to, že by se mnou někdo jednal jako s nulou (snad jen nule může někdo říct, že má strach, že neuživí své dítě). Pocházím totiž z malého města, moje maminka je doktorka a otec ředitel školy. Více méně mě všichni znali. Lidi se ke mně ne vždycky chovali pěkně (závist, atd.), ale nikdy ne jako k nule, tak možná i proto jsem z toho byla tak vedle... Nechci abys to pochopila zase tak, že jsem nějaká fiflena. Můj manžel je sice inženýr, ale jeho maminka je uklízečka a tatínek instalatér, takže já se tzv. "obyčejných" lidí neštítím.
Jo a můj chlapeček taky "zvládá" oboje - lahev i prso. :-) Prostě můj ideální brouček.
Tak se zatím měj a pokud se rozhodneš být někdy "nemilosrdná" a v Bohunicích jim to znovu nandat, tak dej vědět.
Čau Ivana
|
|
|
|
V její náručí
Konzultace na téma RodinaPraha 9 
Beltain na zámku NižborBeroun 
Jízda a výstava historických vozidel na HelfštýněPřerov 
Setkání automobilových veteránůBrno-venkov 
Den zvoníkůKlatovy 
Konzultace na téma Rodina
Beltain na zámku Nižbor
Jízda a výstava historických vozidel na Helfštýně
Setkání automobilových veteránů
Den zvoníků
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)