druhorozený dvouleťák

Že jsem to četla, jenom mám deprese z toho. Náš Toba tedy nemluví, pouze u knížek, to říká všechno, ale v běžném životě používá slovíčko hmmmm, zato v různých tóninách. Složitější skládačku také nesloží, jsem ráda, když narve alespoň kolečko a čtvereček do vkládačky, bohužel už přišel na to, že se dá i otevřít, tudíž to tam dát naráz a mít hotovo. Na nočník i WC chodí nesmírně rád, jenom tam nic nezanechá , maximálně prohlásí tsss. Zato leze a vleze naprasto všude, nebojí se výšek, hloubek, žebříků, skluzavek....Doma skáče ze skříně do postele, hopsá na všem co jde. Rád pracuje s tátou, i se mnou vaří, a rád si hraje s dětma.Baví ho chodit pěšky,kočárek jsme už i prodali a ujde stejně jako starší dcera. Miluje všechna auta,vlaky a míče-chytá i hází bravurně. Kreslí tak dvě vteřiny, pak ho víc baví bušit pastelkama o sebe, nebo do stolu. Zkoušíme lepit lepidlem-to ho baví, má rád plastelínu a řezat hady nožem a kladivem zaplácávat kuličky, dnes jsme zkoušeli procvakávat papír v děrovače. Toť vše z jeho kreativního projevu.Drandí na odrážedle i kole.A nají se sám, všeho.Dceru jsme ještě skoro ve třech krmili, jinak prostě nejedla. Vysléká se sám, zejména když má spát, to se zvládne hodinu bavit odhazováním svých svršků, a obléci se sám? Cha, tak to už je u něj naprosté sci-fi.Opravdu každé dítě je jiné.Dcera ve dvou letech mluvila naprosto jako dospělák, stříhala nůžkama, stavěla složitá puzzle, zvládla menší pexeso, lepila,skládala papír, modelovala. Byla už bez plen, a to ze dne na den, žádné učení.Zpívala písničky a říkala básničky, sama vykrajovala perníčky a dávala na plech. Zato se bála na trampolíně, žebříku, na skluzavku nevlezla, nerada byla s dětma, nebavilo ji pracovat s námi, ale dokázala si třeba hodinu sama navlékat korálky, stavět z kostek věže. Neuměla házet a chytat míč a dodnes nejezdí na kole, jako malá se bála i na odrážedle. Zato od dvou jezdí na koni.Syn by na koně nesedl, a u korálků vydrží maximálně tak dlouho, než je všechny rozmetá po podlaze.Maminky nezoufejte, stejně se u prvního pohovoru do zaměstnání nikdo nebude vašich dětí ptát, kdy začli kadit do nočníku a v kolika měsících kreslili kolo