Žádná pomoc, jenom bezmoc.

Milá Lenko, jako bych četla o svém 13ti letém synovi. Docela dobře se učí, je hodný, o přestávce sedí v lavici a čte si, spolužáci se mu straní. Dokonce to došlo až k šikaně z jejich strany. Několik spolužáků mu řeklo, že by s ním kamarádili, ale báli se, že by je kolektiv vyčlenil stranou jako syna. Je sám, trápí mne to, i když syn mi tvrdí, že jemu to nevadí. Zkoušeli jsme různé kroužky, ale tam to dopadlo stejně. Navštívili jsme i psychologa s výsledkem, že je to zkrátka "taková" povaha, která bude mít problémy zapadnout do kolektivu. Dělá mi to vrásky, a cítím obrovskou bezmoc, že mu nemohu pomoci. Mona.