Re: Hyperaktivita

Náš starší syn je také hyperaktivní,zjistili jsme to teprve nedávno.Chování vaší dcerky je téměř podobné chování našeho syna.Všichni okolo nás mě ujiš´tovali, že to není hyperaktivita,že je jenom živější a že z toho vyroste.Když byl maličký,nevydržel u jídla sedět, bu´d jsem musela číst a nebo jsem ho nechala si u jídla hrát.Když pil z láhve, nohy i ruce měl neustále v pohybu.Po obědě jsme ho dávali násilím spát, protože by to do večera bez úrazu nezvládl.To násilné uspávání vypadalo následovně:Zabalili jsme ho po krk do přikrývky a uhuškali jsme ho k spánku.Takto jsme to dělali do jeho dvou a půl let.Dodnes má neustálé úrazy,jde a z n ičho nic se praští hlavou do dveří, nebo do veřejného osvětlení.Hlídat ho je velice vyčerpávající.Hrát si aspoň na chvíli sám se naučil až ve třech letech ve školce.Těhotenství s druhým synem bylo pro mě velice vyčerpávající.Nutno podotknout,že můj manžel mi velice s dětmi pomáhá,sama nevím, jak bych to zvládla.Vojtík přitom byl narozen v termínu a porod jsem měla téměř bleskový.Ale určitou roli hrají i geny,nebo´t některé rysy mám se svým hyperakt.synkem společné:soutěživost,cílevědomost,sebejistota,problémy s autoritami jsem měla ve škole taky a oba jsme narození ve znamení Střelce.Neustále dávám svým dětem najevo, že je miluji a snažím se dělit lásku mezi oba stejně:dám napít mateřského mlíka i vojtíkovi,když kojím prcka a nebo mu dám bryndáček,když o to stojí.Je velice náročné vychovávat správně takové dítě,neustále musíte být ve střehu, a´t se mu něco nestane a žijete v obavách před dalším výbuchem vzteku.Tyto děti jsou velice nervozní a podráždí je cokoliv.Neumějí čekat a jejich chování pak dráždí okolí.Taky mám občas pocity selhání a to většinou,když se snížím k fyz.síle a padají facky.Je mi to potom tak líto!Jenže někdy je toho na mě fakticky dost.Čím je ale Vojtík starší,zdá se mi, že je to pomaličku lepší a lepší.Jde to strašně pomalu, ale nyní si spolu můžeme o jeho pocitech povídat a je vidět,že se mi snaží porozumět a vyjít mi občas i vstříc.Jeho negativismus jsme převrátili otázkou soutěžení.Strašně rád vyhrává a tak předběhne v jídle brášku, nebo se i sám obleče, a už i to je pomoc.Naučila jsem se ignorovat okolí při záchvatech vzteku,které na Vojtíka přišly zrovna venku.Teď už to tak časté není, ale ještě před rokem to bývalo docela často.Jestli si budete chtít popovídat, tady je má adresa: Yanay@seznam.cz
Přeji Vám hodně zdraví a pevné nervy!