Re: mám ještě nějakou šanci na dítě?

Určitě otěhotníš,
neboj se, nakonec se to podaří téměř každé
a neprůchodnost vejcovodů není nic fatálního.
Jen je to strašně náročné na psychiku, protože
to znamená dlouhé plánování, přípravy a čekání.
Také hodně peněz.
Informuj se o nejlepším centru asistované reprodukce ve vašem kraji a můžete začít.
Počítej s tím, že to bude možná nebude na první pokus, ale nesmíš to vzdát.
Bohužel, úspěšnost při IVF je jen něco kolem 30%
na jeden pokus (každé centrum udává jiná čísla)
Ale při přirozeném početí je úspěšnost menší,
takže člověk nemůže chtít všechno.
Dám ti radu: pokud možno, nikomu to neříkej.
Všichni to sice myslí dobře, ale neuvědomují si
jak stresující je, když ti volají: kdy začínáte,
kolik máš vajíček a pak udělají ze čtrnácti dnů
čekání po transferu "telefonní maraton" jestli
ti vyšel těhotenský test.
Myslí to dobře, ale je to nesnesitelné a nechápou,
že o tom nechceš mluvit - není zatím o čem.
Celý ten proces trvá v průměru: cca 10 dní píchání injekcí na stimulaci, pak bezbolestná punkce folikulů pod malou narkozou, pak za 2-5 dní bezbolestný tranfer embrií zpět do těla a pak čekání cca 14 dní na menstruaci. To je přibližně průměrný průběh.
Při stimulaci můžeš v klidu chodit do práce,
na punkci si vzít den dovolené, pak zpět do práce
aniž by si někdo všiml a po transferu třeba v Pronatalu dávají neschopenku cca 14 dní.
Doporučuji domluvit se s praktickou lékařkou,
aby ti neschopenku dala ona.
V případě neúspěšného pokusu bys velice ocenila,
že se tě nikdo na nic neptá.
V případě úspěchu máš nárok na rizikové těhotenství až do mateřské.
A pokud možno, nic nikde nečti a nezajímej se
o více informací.
Samozřejmě, že někdo má komplikace, nebo
mu to nevyjde na poprvé ani na podruhé.
Nebo mu to vyjde a pak se stane něco, co by se stalo i v "normálním" těhotenství.
Jenže, když o tom čteš pořád do kola, tak se zbytečně vyděsíš a všechno je černé.
Já jsem chtěla být co nejlépe informovaná a připravená a teď toho lituji. Dozvěděla jsem se
věci o kterých bych raději nevěděla a bez kterých by se mi žilo lépe. Od začátku jsem si dělala
hlavu z věcí, které nešli ovlivnit a nikdy
předtím jsem o nich neslyšela.
Týkaly se jakéhokoliv těhotenství a tím i po IVF,
ale špatná zpráva si tě najde vždycky a nemusíš se jí vyhlížet.
Nejhorší je, že všichni doktoři chtějí, a¨bys
"na to nemyslela". Nevím, jak se to dělá, ale kéž by to šlo.Je to to nejlepší, co by člověk mohl udělat.
Držím palce a přeji pevné nervy