Re: Nejistota
Ahojky, já vím, že Ti budu asi připadat strašně přemoudřelá a že takové rady slyšíš na každém kroku, ale nadá mi to, abych se nepodělila se svojí zkušeností ....
V 17 jsem se zamilovala a stejně jako Vy, jsme si říkali, že by bylo moc fajn mít mimčo, tak jsme "do toho šli" .
Mně, nezkušené, vlastně ještě dítěti, se narodila úžasná holčička, o kterou jsem se ale absolutně neuměla starat, i když jsem ji milovala od prvního okamžiku a její tatínek taky. Hodně mi pomohli rodiče, hlavně čerstvá babička. Na péči o dítě se můžeš teoreticky připravit, nastudovat hromadu knih, chodit do předporodního kursu (určitě do něj choď!, dozvíš se tam hromadu důležitých věcí), ale to hlavní se nikde nedočteš.
Za 1. představ si svého partnera i s jeho negativy a buď si jistá, že Tvoje dítě bude PO NĚM! Jakmile jen trochu pochybuješ o svém partnerovi, určitě počkejte!
2. Za pár let Ti bude líto, že nemůžeš spoustu věcí, co Tví BÝVALÍ kámoši - nejen "pařit", to člověk ještě unese, ale nemáš na nic čas, ani sama na sebe, ani na partnera!(víš jistě, že je na to připravený?), pořád musíš být s dítětem a na to tak mladej člověk prostě nemá ...
2. Peníze - potřebuješ hromadu věcí, pro Vás dva i pro dítě a nemůžeš si neustále půjčovat od rodičů, zkus si sehnat seznam potřeb pro mimčo a propočítejte si to - dnešní mateřská nestačí ani na nájem!
3. Studování s dítětem je nesmírně náročné, není ani zdaleka pro každého a bez dodělané školy neseženeš slušný peníz - tudíž neuživíš ditě!!!
4. Až teď ve 33 letech vidím, kolik věcí jsem ve výchově udělala špatně a neodnese to nikdo jiný, než to dítě!
Ty máš sice zpackané mládí, ale to si člověk vždycky sám pro sebe nějak okecá, nejhorší jsou výčitky, co jsi udělala, ale mělas to udělat jinak, ve výchově, v péči a ve vlivu na dítě, ale už to nevrátíš a jen musíš koukat, jak Tvoje dospívající dítě dělá jeden kopanec za druhým, protože to Ty jsi ten nejdůležitější člověk, který ho ovlivňuje ....
V tu chvíli si myslíš, že děláš to nejlepší, pak ale přijdeš na to, žes dítěti nedala to základní - pocit jistoty, bezpečí a lásky - protože to člověk umí dát až když sám pozná, že to je to NEJDŮLEŽITĚJŠÍ.
Sama za sebe říkám, že to je špatně, když dítě má dítě a ráda bych vrátila čas. Ne kvůli mě, ale kvůli mé dceři, protože to ona nakonec nejvíc odnese moji nedospělou touhu po miminku.
V současnosti má moje dcera 15, je to senzační holka, kterou bych za nic na světě nedala a má 3 sourozence, kteří jsou stejně úžasní, ale jsou lépe vybavení do života - ale pšššt, neříkejte jim to :-) Měli dospělejší matku a velmi dobře vybraného tatínka :-)
Se Sářiným otcem jsem samozřejmě rozvedená a snažím se minimalizovat škody, které napáchal na její výchově, vtloukat jí do hlavy takové základy, že normální je nelhat, nekrást, nekouřit, nepít ...
A jsem si plně vědoma toho, že to byla moje chyba, že jsem měla dítě příliš mladá a s člověkem, kterého jsem málo znala.
Zkrátka, když s miminkem počkáte, nic tím nezkazíte, budete jen a jen moudřejší.
Ale když budete mít děťátko teď, už to nijak nespravíte, neodvoláte, nevrátíte ... Budeš matka až do své smrti, už nikdy nebudeš sama, jsi na připravená?
Odpovědět